Supervize je stále více považována za nedílnou součást péče o pracovníky pomáhajících profesí. V běžném provozu zařízení nebo organizace obvykle bývá málo prostoru na strukturované sezení a rozhovor o aktuálních, ale i dlouho neřešených tématech a otázkách. V některých sektorech (například v sociální práci) je supervize povinná. Přesto by její realizace měla vycházet spíše z potřeby pracovníků a z důvěry v kladný význam a vliv supervizního sezení. Forma supervizních setkání vychází z potřeb zařízení. Nejčastěji má podobu týmovou, která je doprovázená možností využít individuálního sezení. Ctím etická pravidla platící pro supervizi stejně jako pro jakoukoliv psychoterapeutickou a zásadně nepodávám obsahové reporty ze supervizí zaměstnanců jejich nadřízeným či vedení organizace.