Stává se, že se během terapie cítíte, jako byste s terapeutem měli něco víc než jen odborný vztah. Možná vás uklidňuje jeho hlas, připomíná vám někoho, koho jste milovali, nebo vás jen prostě líbí. A pak vás napadne: může být můj terapeut můj přítel? Tato otázka není jen náhodná úvaha - je to častý pocit, který se objevuje u mnoha lidí, kteří procházejí hlubokým vnitřním procesem. Ale odpověď je jednoznačná: ne. A to ne proto, že by terapeut byl chladný nebo nepřátelský, ale protože právě ta vzdálenost je tím, co terapii dělá účinnou.
Proč terapeut nemůže být váš přítel
Terapeutický vztah není jako přátelství. V přátelství se obě strany rovnají. Můžete se s přítelem podělit o starosti, ale také o výhody. Můžete si dát kávu, zavolat v půlnoci, nechat se vyzvat na výlet. V terapii to tak není. Terapeut je tam, aby vás slyšel - ne aby se s vámi bavil o svém životě. Když se stane přítelem, přestává být terapeutem. A když přestane být terapeutem, přestává vám pomáhat.
Terapeut je v roli odborníka. Vy jste klient, který vkládá důvěru, bolest, obavy. Terapeut má za úkol to všechno přijmout, analyzovat a vést k pochopení - ne k přátelskému zapojení. Když se terapeut stane přítelem, přestává být objektivní. A když přestává být objektivní, přestává být užitečný. To je jako kdybyste šli k lékaři s bolestí v krku a on vám řekl: „Tak jdeme si dát pivo, já ti to zkontroluju.“
Co říkají etické kodexy
V České republice jsou psychoterapeuti povinni dodržovat Etický kodex České komory psychologů. Ten je jasný: terapeut nesmí vstupovat do žádného duálního vztahu s klientem. To znamená - žádné přátelství, žádné společné akce mimo terapii, žádné sociální sítě, žádné vztahy po ukončení terapie. To platí i po pěti letech. I když se vám terapeut zdá jako nejlepší člověk, kterého jste kdy poznali, jeho role se nemění.
Proč tak přísně? Protože terapeut má moc. Moc vědět o vašich nejtemnějších tajemstvích. Moc vás ovlivňovat. Když se vztah přesune do osobní roviny, může dojít k zneužití - i když se terapeut nechce. Možná si myslíte: „Ale já jsem dospělý, vím, co dělám.“ To je pravda. Ale v terapii jste v chvíli, kdy jste zranitelný. A v té chvíli je vaše důvěra důležitější než vaše svoboda.
Podle dat České komory psychologů z roku 2022 byly stížnosti na porušování hranic terapeutického vztahu druhým nejčastějším důvodem, proč lidé terapii ukončili - hned po tom, že se jim nezdála efektivní. A 87 % klientů řeklo, že by terapii okamžitě přerušilo, kdyby terapeut navrhoval setkání mimo pracovní prostředí.
Rozdíl mezi překročením a porušením hranice
Některé věci se mohou zdát jako „překročení hranice“ - a ne vždy to je špatně. Třeba terapeut vám řekne: „Vím, co to znamená, když se člověk cítí ztracený. Já jsem to zažil.“ To není přátelství. To je sebeodhalení, které může pomoci. V gestalt terapii nebo humanistickém přístupu se to někdy používá. Ale jen pokud je to pro vás - ne pro terapeuta.
Překročení hranice je jako když terapeut při vážné krizi vás zavolá na telefon - jen pro kontrolu. To může být lidské. Ale pokud to stále dělá, pokud vás navštěvuje na oslavě, pokud vás sleduje na Instagramu - to je porušení. A to už není pomoc. To je riziko.
Terapeut, který ví, jak hranice chránit, je ten, který vás nejvíce respektuje. Když vám řekne: „Tohle je pro mě jako terapeuta nevhodné, ale chci ti pomoci najít jiný způsob, jak s tím pracovat“, není to odmítnutí. Je to důkaz, že se o vás opravdu stará.
Co dělat, když se cítíte přitaženi k terapeutovi?
Je naprosto normální, že se v terapii začnete cítit k terapeutovi přitaženi. To se jmenuje transference - a je to jedna z nejdůležitějších věcí, které se v terapii dějí. Když vás terapeut připomíná vaši matku, otce, bývalého přítele - vaše podvědomí to využívá, aby vám ukázalo, co ještě nevyřešili. A terapeut to neodmítá. Naopak - to je příležitost.
Nejlepší terapeut je ten, který vám řekne: „Vím, že teď cítíš, že jsem pro tebe něco víc než terapeut. Pojďme o tom promluvit.“ A pak vás vede k tomu, abyste pochopili, proč se cítíte přitaženi. Ne proto, že je skvělý, ale proto, že vám pomáhá pochopit sebe sama.
Když se cítíte přitaženi, neukončujte terapii. Nezačínejte s ním flirtovat. Nezavolejte mu na pivo. Promluvte o tom. Většina lidí, kteří to udělají, prožije v terapii nejhlubší přelom - protože se konečně dívají na své potřeby, ne na terapeuta.
Co hledat při výběru terapeuta
Když hledáte terapeuta, nevybírejte podle toho, jak se vám líbí. Vyberte podle toho, jak jasně definuje hranice.
- Na první schůzce vám vysvětlí, jak funguje terapie, jak dlouho trvá, jaké jsou pravidla?
- Řekne vám, že se nebudou setkávat mimo kancelář, že nebudou komunikovat přes sociální sítě, že nebudou přijímat dárky?
- Je ochoten odpovědět na otázku: „Proč nemůžeme být přátelé?“ bez odporu nebo znevažování?
Terapeut, který se vyhýbá těmto otázkám, je nebezpečný. Terapeut, který vás uklidní a vysvětlí, že hranice jsou pro vaši bezpečnost, je ten, kterého chcete.
Nejde o to, jestli je terapeut sympatický. Jde o to, jestli je profesionální. A profesionální znamená: „Nechám tě růst, ale nebudu tě mít rád jako přítele.“
Co se stane, když terapeut poruší hranice?
Pokud se stane, že terapeut navrhne setkání mimo terapii, začne vás sledovat, nebo se vám přizná k citům - okamžitě přerušte terapii. Neříkejte si: „Možná je to jen zvláštní chvíle.“ To není chvíle. To je porušení.
Podle průzkumu z roku 2023 je 92 % registrovaných psychoterapeutů v ČR povinno dodržovat Etický kodex. Pokud se někdo chová jinak, můžete podat stížnost. Česká komora psychologů přijímá průměrně 19 stížností ročně jen na porušování hranic. A ty se řeší vážně - od výstrahy až po vyloučení z registru.
Nemusíte být silný, abyste to nahlásili. Stačí, abyste byli upřímní. A pamatujte: když terapeut poruší hranici, není to vaše chyba. Je to jeho. A vy si zasloužíte bezpečnou terapii.
Proč je vzdálenost vlastně láskou
Terapeut, který vám neřekne: „Jsi mi důležitý, pojďme se setkat na kávu“, vám ve skutečnosti říká: „Tvoje potřeby jsou důležitější než moje pocity.“
Terapeut, který vám neřekne: „Mám se s tebou stát přítelem“, vám dává prostor, abyste se mohli stát tím, kým chcete být - bez toho, aby se vás někdo snažil „zachránit“ nebo „mít rád“.
Pravá pomoc není přátelství. Je to vědomé, bezúhonné, bezvýhradné slyšení. Je to to, co vás nechá v klidu, i když se cítíte zničený. Je to to, co vás nevyužívá, ani když jste křehký.
Terapeut nemůže být váš přítel. Ale může být člověk, který vás pomůže najít vlastní přátele, vlastní lásku, vlastní klid. A to je mnohem víc, než by vás mohl být přítel - který by vás mohl vlastně ztratit.“
Může terapeut být můj přítel po ukončení terapie?
Ne. Etický kodex České komory psychologů zakazuje jakýkoli duální vztah s bývalým klientem, i po ukončení terapie. Toto pravidlo platí nejméně pět let po poslední schůzce. Důvod je jednoduchý: i když se terapie skončí, vztah zůstává asymetrický. Terapeut vědí příliš mnoho o vaší zranitelnosti. Přátelství po terapii může vést k zneužití důvěry, i když to není záměrem. Většina odborníků doporučuje vyhýbat se jakémukoli osobnímu kontaktu.
Co dělat, když terapeut navrhne setkání mimo kancelář?
Okamžitě přerušte terapii. Neříkejte si, že to je jen „láskavost“ nebo „lidskost“. To je porušení etického kodexu. Napište mu e-mail nebo mu řekněte: „Toto není vhodné pro mě jako klienta.“ Pokud se chová agresivně nebo se snaží omluvit, kontaktujte Českou komoru psychologů. Mají formu pro podání stížnosti a většina případů se vyřeší. Vaše bezpečnost je důležitější než vaše úctivost.
Proč terapeut neříká nic o sobě?
V některých přístupech, jako je psychodynamická terapie, terapeut záměrně zůstává „průhledný“ - aby nezatěžoval vztah svými emocemi. To neznamená, že je chladný. Znamená to, že všechno, co říká nebo nedělá, je zaměřeno na vás. V jiných přístupech, jako je gestalt nebo humanistická terapie, může terapeut sdílet své pocity, ale jen tehdy, když to přímo pomáhá vám. Nikdy kvůli tomu, aby se cítil lépe nebo vás víc přilákal.
Je to neetické, když terapeut má stejný zájem jako já?
Ano. Pokud terapeut má stejný zájem - třeba oba máte rádi stejnou knihu, stejnou hudbu, stejný sport - a začne to být základem setkání, je to překročení hranice. Terapeutický vztah není místo pro hledání společných zájmů. Je místo pro hledání vašich vnitřních zájmů. Když se vztah zaměří na společné zájmy, přestává být terapeutický a začíná být sociální. A to je konec terapie.
Jak poznám, že mám dobrého terapeuta?
Dobrý terapeut vás nechává růst, ne vás přijímá. Mluví jasně o hranicích, nevyhýbá se otázkám, nevyžaduje dárky nebo osobní informace mimo terapii. Pokud se cítíte bezpečně, když řeknete něco šokujícího, a pokud se necítíte jako „zvláštní“ kvůli tomu, že máte problémy - máte dobrého terapeuta. Nejlepší terapeut neříká: „Mám tě rád.“ Říká: „Jsi důležitý. A já tě budu vést k tomu, abys to věděl sám.“
Napsat komentář