Rozvoj sociálních dovedností u dětí: Jak fungují skupinové tréninky v terapii

Skupinové tréninky pro rozvoj sociálních dovedností u dětí už nejsou exotická alternativa - jsou standardní součástí terapie v České republice. Každý rok se do nich zapojuje tisíce dětí, které mají potíže s komunikací, přátelstvím nebo vyrovnáváním se s konflikty. Ať už jde o dítě s poruchou autistického spektra, traumatizované dítě nebo jenom ten, který se v třídě cítí jako cizí, tyto tréninky jim pomáhají naučit se tomu, co přirozeně většina dětí osvojuje sama: jak začít rozhovor, jak reagovat na obvinění, jak říct „ne“ bez hrůzy, jak se nezhroutit po neúspěchu.

Proč vůbec skupina?

Jednotlivá terapie je důležitá, ale ne stačí. Sociální dovednosti se neučíte na křesle u psychologa. Učíte se je ve skutečném životě - v interakci s ostatními. Skupina je jako simulátor života. Zde dítě může vyzkoušet, jak se chovat, když ho někdo zneužije, když ho někdo ignoruje, když ho někdo požádá o hru. A když to zblbne - terapeut ho tam má, aby mu pomohl pochopit, co se stalo, a jak to příště udělat lépe.

Teorie to říká jasně: Albert Bandura a Robert Selman už před desítkami let ukázali, že děti učí se sociálnímu chování pozorováním a opakováním. Skupinový trénink to využívá naplno. Dítě nejen poslouchá, jak terapeut vysvětluje, jak se chovat - vidí to na ostatních dětech. Vidí, že i jiní mají problémy. A vidí, že se to dá zvládnout.

Kdo to dělá a jak to funguje?

V Česku je celkem 43 specializovaných center, která nabízejí tyto tréninky. Mezi nejznámější patří Proterapie, Interse Praha, Nautis a Sancedetem. Všechna pracují podle zákona o sociálních službách a jejich terapeuti musí mít magisterské vzdělání v psychologii nebo speciální pedagogice a 120 hodin specializačního školení.

Skupiny nejsou stejné. Záleží na věku a potřebách dítěte. Pro děti do 12 let je ideální počet 6 dětí - dostatek, aby byla interakce, ale ne příliš mnoho, aby se někdo ztratil. Pro dospívající je limit 8. Každá hodina trvá 60-90 minut a probíhá jednou týdně. Celý cyklus trvá 24 sezení - to je přesně dvě školní pololetí.

Techniky se liší. Některá centra používají AART program - systém, který trénuje 12 konkrétních dovedností. Například:

• Vyhýbání se hádkám - úspěšnost po tréninku 78,4%
• Vypořádání se s obviněním - 72,1%
• Zvládání tlaku skupiny - 69,8%
• Reakce na neúspěch - 81,2%

Pro děti s poruchou autistického spektra je potřeba jiný přístup. Nautis například vyžaduje, aby dítě nejprve absolvovalo minimálně 6 individuálních sezení. To není zbytečný krok - bez přípravy může být skupina pro dítě s PAS příliš přetížená. A to může zhoršit jeho úzkost o až 35%, jak varuje prof. Jiří Raboch.

Co se děje na hodině?

Hodina nezačíná tím, že děti sedí a poslouchají. Začíná hrou. Nebo scénkou. Nebo videozáznamem. Například v Terapie-autismu.cz používají metodu O.T.A. - kde čtveřice dětí sleduje krátký film, ve kterém se někdo chová nevhodně. Potom si ho rozborují spolu s terapeutem: „Co se stalo?“ „Proč to dělal?“ „Co byste udělali vy?“

Nebo se děti hrají „sociální hru“. Jeden dítě řekne: „Chci hrát s tebou.“ Druhé dítě neodpoví. Co dělat? Terapeut pozoruje, jak první reaguje - zatváří se, že to nevadí? Zlobí se? Začne křičet? Pak se s ním projde, co se stalo, a vyzkouší různé možnosti. „Co kdyby jsi řekl: ‚Můžu s tebou hrát?‘ a pak se trochu počkat?“

U dětí s traumatickými zkušenostmi používá Proterapie senzomotorickou terapii - tedy práci s tělem. Dítě, které se vždycky schovávalo, se naučí pomalu otevírat, jak se chytit za ruce, jak se dotknout, jak se pohnout v prostoru bez hrůzy. To není jen „hrajeme si“ - je to neurobiologický přeprogramování.

Kdo to potřebuje a kdo ne?

Podle dat Národního ústavu duševního zdraví z roku 2023 má 23,7% dětí s vývojovými poruchami a 18,2% traumatizovaných dětí výrazné deficit ve sociálním fungování. To znamená, že v každé třídě je několik dětí, které si nevědí rady s kamarády, které se cítí vyřazeny, které se bojí vystoupit, nebo které reagují agresivně, protože nevědí, jak jinak říct „mám strach“.

Ale ne každé dítě je vhodné do skupiny. Děti pod 5 let mají úspěšnost jen 41,2% - jejich mozek je ještě příliš mladý na to, aby zpracoval složité sociální signály. Děti s těžkými kombinovanými poruchami (například PAS + ADHD + traumata) mají úspěšnost jen 38,7%. Pro ně je potřeba individuální terapie nejprve - až pak skupina.

Nejúspěšnější je kombinace kognitivně-behaviorálního přístupu se senzomotorickou terapií - úspěšnost 76,8%. Čistě behaviorální přístupy (pouze trénink chování bez emocionální podpory) dosahují jen 62,4%.

Co rodiče musí vědět?

Rodiče často myslí, že když dítě jde na terapii, je všechno v pořádku. Ale to není pravda. Největší chybou je předčasné zařazení. Mgr. Petra Nováková z Reset Centra říká: „U 38% dětí, které přijdou, musíme trénink přerušit, protože nejsou připraveny.“ To znamená ztrátu 8-10 hodin - a zbytečný stres pro dítě.

Než dítě vstoupí do skupiny, musí projít diagnostikou. Proterapie používá Senzomotorický hodnotící profil (SHP) s 45 položkami. Sancedetem používá AART Screening Inventory s 32 ukazateli. U dětí s PAS je povinných 6 individuálních sezení - to stojí přibližně 2850 Kč.

Ještě důležitější je, co dělá rodič doma. 82% rodičů neumí rozpoznat signály, že dítě potřebuje přerušit trénink - když se začne stahovat, když se zavře, když začne plakat nebo se vysmívá. A to je kritické. Pokud dítě věří, že „musí to zvládnout“, i když je v šoku, trénink může způsobit zhoršení.

Pravidelná konzultace s terapeutem je nezbytná. 78,4% rodičů se jí účastní - ale to znamená, že 21,6% ne. A ti ztrácí největší příležitost: pochopit, co se dítěti děje, jak mu pomoci, jak reagovat na jeho změny.

Co říkají rodiče?

Na portálu Terapeuti.cz je 147 recenzí. 78% rodičů je hodnotí pozitivně. Průměrné hodnocení je 4,3/5.

Jedna maminka z Prahy 4 napsala: „Po šesti měsících tréninku se moje dcera naučila vyjadřovat své pocity a má nyní tři kamarádky, což předtím neměla.“

Na druhé straně 22% rodičů je neuspokojeno. Nejčastější důvod: „Nechápali jsme, proč to dítě nechce jít.“ Nebo: „Mysleli jsme, že to bude rychlejší.“

Na fóru Rodiče.cz je jasný výsledek: 67% rodičů říká, že změna terapeuta znamenala výrazné zlepšení. To není náhoda. Terapeut je klíč. Někdo je příliš přísný, někdo příliš laskavý, někdo neumí vytvořit bezpečné prostředí. A to je všechno.

Cesta dopředu

Trh těchto služeb roste. V roce 2023 dosáhl objemu 187,5 milionu Kč - o 12,3% více než v roce 2022. Poptávka roste hlavně kvůli většímu počtu diagnostikovaných poruch autistického spektra. V roce 2025 by měla být zavedena nová diagnostická metoda SODIS, která by měla zvýšit přesnost o 32%.

Ale je tu problém: počet kvalifikovaných terapeutů klesá. O 18% mezi lety 2020 a 2023. Průměrný věk terapeuta je 47,3 let. To znamená, že brzy bude velká mezera.

Digitální nástroje pomáhají. Video-feedback, který používá Terapie-autismu.cz, zvyšuje efektivitu o 27,5%. Děti si mohou prohlédnout vlastní chování - a to je mocný nástroj.

Největší výzva ale není technická. Je lidská. Potřebujeme více terapeutů, kteří umí být přítomní. Kteří neříkají „to je normální“, ale „co se právě stalo?“ Kteří neřeší chování, ale pocity. A kteří vědí, že každé dítě potřebuje jinou cestu - a ne existuje „jedno řešení pro všechny“.

Co dělat, když si myslíte, že vaše dítě potřebuje skupinovou terapii?

1. Začněte s diagnostikou. Nejdřív zjistěte, co dítě potřebuje. Nejde o to, jestli má „poruchu“ - jde o to, jestli má problém s přátelstvím, komunikací, sebevědomím.

2. Nevyhrazujte si, že to bude rychlé. 24 sezení je minimum. Výsledky se neukážou za týden.

3. Zkontrolujte terapeuta. Nechte se seznámit s ním. Pozorujte, jak se chová k dětem. Je klidný? Je přítomný? Umí poslouchat?

4. Podívejte se na přípravu. Pokud dítě má PAS nebo traumata, vyžaduje individuální přípravu. Nenechte ho přeskočit.

5. Nezavírejte se. Účast na konzultacích není doporučení - je nutnost. To je vaše část tréninku.

Skupinové tréninky nejsou zázrak. Ale jsou jedním z mála nástrojů, které skutečně mění život. Nejen dítěte - ale i celého rodinného systému. Když dítě konečně najde své místo, nejen se naučí mluvit - naučí se, že je v pořádku být tím, kým je.