Sebevražedné myšlenky u dospívajících: Kdy vyhledat okamžitou pomoc

Sebevražedné myšlenky u dospívajících nejsou jen „fáze vývoje“ nebo „fáze bouře“. Jsou to varovné signály, které často zůstávají nevšimnuté - až když je příliš pozdě. V České republice je sebevražda druhou nejčastější příčinou úmrtí mezi mladými lidmi ve věku 15-24 let. Každý den zemře průměrně tři mladí lidé sebevraždou. Mnozí z nich dříve vyjádřili své bolesti - ale nikdo nevěděl, jak na to reagovat.

Co jsou sebevražedné myšlenky vlastně?

Nejde jen o to, že dospívající řeknou: „Chci zemřít.“ Sebevražedné myšlenky se mohou projevovat mnohem subtilněji. Někdo říká: „Chtěl bych jen spát a neprobudit se.“ Nebo: „Všichni budou šťastnější, když už nebudu.“ To není jen smutek. To je vnitřní bolest, která přesahuje všechny slova. Někdy se to projevuje jako pasivní představa - nechce se žít, ale neexistuje plán. Jinak to může být aktivní plánování: „Zítra si koupím léky, až budeš spát.“

Podle dat Národního ústavu duševního zdraví se v roce 2023 v Česku vzalo život 1 253 lidí. U dospívajících je to nejčastější příčina úmrtí po dopravních nehodách. A přesto se o tom mluví málo. Mnozí rodiče si myslí, že „to se stává jinde“. Ale to není pravda. V posledních letech se počet kontaktů na Linku bezpečí na téma sebevraždy zvýšil o 118 % mezi roky 2018 a 2021. To není náhoda. To je signál, že systém selhává.

Kdy je čas zavolat 155?

Není potřeba čekat, až dítě zkusí sebevraždu. Když vidíte tyto znaky, okamžitě zavolejte záchrannou službu na 155:

• Dítě říká konkrétní plán: „Zítra si koupím léky, až budeš spát.“
• Má přístup k nástrojům - léky, zbraně, šňůry, chemikálie.
• Projevuje náhlou změnu nálady - například po dlouhé deprese najednou přestane plakat a je „příliš klidné“ nebo „šťastné“.
• Daruje osobní věci: hračky, telefon, náhrdelník, fotky - jako by se loučil.
• Užívá alkohol nebo drogy, aby „zakryl“ bolest.
• Opakované pokusy o sebevraždu - i když se to „nezdařilo“.

Případ Elišky, patnáctileté dívky, která se pokusila o sebevraždu třikrát během jednoho měsíce, to ukazuje jasně. První pokus skončil hospitalizací po spolknutí celého balení léků. Druhý pokus - při návštěvě domova. Třetí - po propuštění z nemocnice. Všichni kolem ní říkali: „Ale už je to za ní.“ Ale to nebylo. Její bolest nezmizela - jen se skrývala.

Proč se to stává právě teď?

Pandemie covidu-19 nejen změnila životní styl - změnila i duševní zdraví dětí. Školy byly zavřené, přátelé neviděli, společenský život zanikl. Když se děti vrátily do školy, nebyly připravené na tlak, porovnávání, sociální izolaci. Výsledek? V roce 2023 byl nejvyšší počet sebevražedných pokusů mezi dětmi do 15 let za posledních deset let.

Nejčastější příčiny nejsou jen škola nebo přátelé. Jsou to kombinace: rodinné konflikty, ztráta blízké osoby, útlak na výsledky, genderová identity, nejistota budoucnosti. Mnozí mladí lidé necítí, že mají někoho, komu mohou říct: „Mám strach.“

A když to řeknou, často slyší: „To je jen fáze.“ Nebo: „Měl jsi to být lepší.“

Co můžete udělat - i když nejste terapeut

Nemusíte být psycholog, abyste mohli zachránit život. Stačí být přítomný.

• Přestanete se vyhýbat tématu. Pokud se dítě zmíní o sebevraždě, neříkejte: „To je špatná myšlenka.“ Řekněte: „Děkuju, že jsi mi to řekl. Teď jsem tady.“
• Zajistěte bezpečí. Odstraňte léky, zbraně, šňůry, nástroje, které mohou být použity pro sebevraždu. Nečekejte, až se něco stane.
• Nezanechávejte je o samotě. Pokud je v riziku, nechte ho s někým, kdo je spolehlivý - alespoň 24 hodin.
• Navštivte odborníka. Linka bezpečí (116 123), dětská linka (116 111) a linka pro mladé (777 811 222) jsou zdarma, anonymní a dostupné 24 hodin denně. Není to „poslední možnost“. Je to první krok.

Nejúčinnější prevence není žádný program. Je to jednoduchý dotaz: „Jak se máš opravdu?“ A pak - počkat, dokud neodpoví.

Co se děje v Česku - a co se může změnit

Česká republika má sebevražednost nad průměrem Evropské unie. Každý rok zemře přes 1 300 lidí. Na jednu sebevraždu ženy připadá více než čtyři sebevraždy mužů. Muži se často nechtějí přiznat, že potřebují pomoc. Dívky se více pokoušejí - ale méně často zemřou. To neznamená, že jejich bolest není stejně reálná.

Národní akční plán prevence sebevražd 2020-2030 chce snížit počet sebevražd o 10 % do roku 2030. Ale to nestačí. Potřebujeme změnu kultury. Potřebujeme, aby školy učily děti, jak rozpoznat bolest u kamaráda. Potřebujeme, aby rodiče mluvili o psychickém zdraví stejně otevřeně jako o školních známkách. Potřebujeme, aby se o tom mluvilo v televizi, na sociálních sítích, v kavárnách.

Světový den prevence sebevražd v letech 2024-2026 má téma „Změna narativu“. To znamená přestat mluvit o sebevraždách jako o „slabosti“ nebo „hříchu“. Začít je vidět jako výsledek bolesti - a bolest jako něco, co se dá léčit.

Co dělat dnes - hned teď

Nemusíte být „dokonalý“ rodič, učitel nebo přítel. Stačí být přítomný.

1. Pokud si myslíte, že někdo v riziku - zeptejte se. Přímo. Bez okolků. „Máš někdy myšlenky, že bys nechtěl žít?“
2. Nemluvte o „těžkých dobách“. Mluvte o bolesti. Je to jiné.
3. Nepřesvědčujte je, že „to bude lepší“. Věřte jim, že teď je to hrozné.
4. Zavolejte Linku bezpečí - 116 123. Nečekáte na „dokonalý okamžik“. Ten neexistuje.
5. Pokud je hrozba okamžitá - zavolejte 155. Nebo ho vezměte do nemocnice.

Největší chyba není to, že něco uděláte špatně. Je to, že nic neuděláte - jen proto, že se bojíte.

Nejde o to, že to „přejde“

Sebevražedné myšlenky nezmizí samy. Nejsou jako chřipka. Jsou jako zlomenina - bez léčby se nezahojí. A bez podpory se může zhoršit. Ale s podporou - se může zlepšit. Více než 80 % lidí, kteří přežili pokus o sebevraždu, se později cítí lépe. Ale jen pokud dostanou pomoc včas.

Nikdy nevíte, kdo je ten, kdo se drží jen za ten kousek provázku. Ale můžete být ten, kdo ho zachytí.