Neurodivergence je neurodivergence, přirozená variace v fungování lidského mozku, která se liší od běžně přijímaných norm. Nejde o nemoc, ani o vadu – jde o to, že mozek zpracovává informace, emoce a svět jinak. Lidé s autismem, ADHD, dyslexií, synestézií nebo některými poruchami osobnosti patří do této skupiny. Mnozí z nich žijí s pocitem, že se musí přizpůsobovat světu, který je pro ně nevyhnutelně nepřívětivý. A právě proto je důležité pochopit, že neurodivergence není něco, co je třeba „napravit“, ale něco, co je třeba rozumět.
Neurodivergence často souvisí s trauma, zkušenostmi, které způsobily hluboké psychické následky a ovlivňují způsob, jakým mozek reaguje na svět. Mnoho lidí s autismem nebo ADHD zažilo zneužívání, zanedbávání nebo trvalé odsuzování – a to trauma se promítá do jejich chování, emocí a schopnosti se propojit s ostatními. Terapie, která ignoruje tuto souvislost, často selhává. Naopak, trauma-informovaný přístup, metoda, která neptá se „co je s tebou špatně“, ale „co se ti stalo“, mění celý proces léčby. Zkusíme najít bezpečí, ne kritiku. Zkusíme pochopit, proč se někdo chová tak, jak se chová – a ne ho přimět, aby se choval jinak.
Co tedy najdete v těchto článcích? Příběhy lidí, kteří se snažili žít v systému, který je nechával cítit jako „chybné“. Články o tom, jak ADHD, porucha, která ovlivňuje plánování, pozornost a regulaci emocí ovlivňuje každodenní život – a jak jednoduché tréninky mohou pomoci. O tom, jak poruchy příjmu potravy často nejsou jen o jídle, ale o kontrole, bezpečí a způsobu, jakým mozek zpracovává stres. A o tom, proč arteterapie nebo muzikoterapie někdy fungují tam, kde slova selhávají. Tady nejde o to, aby se někdo „normalizoval“. Jde o to, aby se někdo mohl cítit jako celý člověk – bez potřeby se skrývat, vysvětlovat nebo omlouvat.
Když se podíváte na tyto články, nechte se vést tím, co vás napadne – ne tím, co byste měli cítit. Možná si uvědomíte, že některé z těchto zkušeností znáte. Možná si řeknete: „To jsem já.“ A možná se vám poprvé zdá, že to, co jste vždy vnímali jako „vadu“, je jen jiný způsob, jak být člověkem. A to je začátek změny – ne vás, ale v tom, jak svět k vám přistupuje.
Rigidita a rutiny u lidí s autismem nejsou chybou, ale způsobem, jak mozek zvládá nepředvídatelný svět. Jak rozvíjet flexibilitu myšlení bez násilí a s respektem k neurodivergenci.
Číst více
