Cíle psychoterapie: Co můžete od terapeutické léčby očekávat

Nejste sami, když si říkáte: „Co vlastně od psychoterapie očekávat?“ Mnoho lidí přichází do terapie s tím, že chtějí přestat cítit to, co cítí - únavu, úzkost, prázdnou prázdnotu, nebo prostě neví, proč se jim všechno zdá tak těžké. Ale psychoterapie není o tom, aby vám někdo „vyčistil“ mysl. Je to proces, kde se mění to, jak přijímáte sebe, své vztahy a svět kolem vás.

Co se vlastně v psychoterapii mění?

Počáteční cíl není „být šťastný“. Je to hlubší. Psychoterapie se snaží změnit to, co je pod povrchem: jak reagujete na stres, jak si vyprávíte příběhy o sobě, jak se chováte ve vztazích, když se cítíte nejistě. Podle českých odborníků, jako je Hanušová, jde o změny v osobnosti, chování a sociálních vztazích - a to pomocí psychologických nástrojů, ne léků.

Představte si, že vaše duševní zdraví je jako stroj. Někdy se jen zasekne - třeba kvůli rozvodu, ztrátě práce nebo závažné nemoci. V takovém případě terapie pomáhá obnovit původní rovnováhu. Jinak se ale může stát, že stroj už dlouho běží špatně - s poškozenými součástkami, které jste si zvykli považovat za normální. Třeba se neustále cítíte „k ničemu“, i když jste úspěšní. Nebo se v každém vztahu opakuje stejný konflikt. Tady už jde o hlubší změnu - o přestavbu.

Co konkrétně se v terapii děje?

Když jste poprvé u terapeuta, nečeká vás analýza vašich snů. Často se začíná tím, že se spolu s terapeutem podíváte na to, co vás nejvíc trápí právě teď. Používá se například škála ORS (Outcome Rating Scale), která vám pomůže vyjádřit, jak se cítíte v třech oblastech: osobní pohoda, vztahy a celkový výkon života. To není test. Je to jen nástroj, který ukazuje, odkud začínáte.

Terapeut vás nepřinutí mluvit o minulosti - ale pomůže vám pochopit, proč se některé věci opakují. Například: proč se vždy cítíte opuštěný, když někdo neodpoví na zprávu? Proč se cítíte vinný, i když jste neudělali nic špatného? Tyto vzorce nevznikají náhodou. Většinou jsou výsledkem dětství, zranění, nebo dlouhodobého stresu.

Nejčastější cíle, které klienti formulují, jsou:

• Zmírnit nebo přestat cítit úzkost nebo deprese
• Přestat se cítit „k ničemu“ nebo „zbytečně“
• Ukončit cykly ve vztazích - třeba vždycky volit nezodpovědné partnery
• Naučit se říkat „ne“ bez pocitu viny
• Pochopit, proč se něco děje - a přestat se ptát „Proč to je se mnou?“

Neexistuje „jeden správný“ způsob terapie

Když hledáte terapeuta, narazíte na názvy jako psychodynamická, kognitivně behaviorální, humanistická nebo systémová terapie. Nejde o to, která je „lepší“. Výzkumy, jako ty od Campbella et al. (2013), potvrzují: všechny přístupy vedou k podobným výsledkům - pokud je terapeutický vztah silný.

Co to znamená? Že nejde o to, jestli terapeut používá metodu z 1950. nebo 2020. Jde o to, jestli se cítíte bezpečně, slyšeně a respektováni. Když se vám podaří otevřít se, začnou se dít změny samy.

Kognitivně behaviorální terapie (KBT) se zaměřuje na konkrétní myšlenky a chování. Třeba: když se depresivní žena nechce vstát ráno, terapeut jí pomůže najít hodnotu - třeba „být dobrá matka“. Když si řekne: „Musím udělat snídani pro děti“, překoná překážku, která se dříve zdála nemožná. Tím se mění i její přesvědčení: „Jsem k ničemu“ se začne měnit na „Jsem schopná“.

Psychodynamická terapie se pohybuje hlouběji - zkoumá, jak minulost ovlivňuje současnost. Humanistická terapie vás vede k sebeakceptaci. Systémová se dívá na vaše vztahy - rodina, partner, kolegové - jako na systém, ve kterém každý hráč ovlivňuje ostatní.

V praxi většina českých terapeutů (78 % podle České asociace pro psychotherapii, 2023) používá integrativní přístup. To znamená: berou prvky z různých škol a přizpůsobují je vám. Není to „jedna metoda pro všechny“. Je to „co funguje pro tebe“.

Je psychoterapie jen pro „nemocné“?

Není. Mnoho lidí přichází do terapie ne proto, že mají diagnózu, ale protože chtějí žít lépe. Zvyšují sebevědomí, učí se komunikovat, překonávají sebekritiku, hledají smysl. To je seberozvoj - a je to jedna z nejvýznamnějších výhod terapie, jak ukazují výzkumy Boliera et al. (2013).

Nejde o to, že jste „špatní“ nebo „porušení“. Jde o to, že jste člověk, který prožil něco těžkého - a potřebuje nástroje, aby se z toho vypořádal. Třeba po smrti blízkého, po přestěhování, po porodu, po ztrátě práce. Terapie není jen pro „duševní nemoci“. Je pro každého, kdo chce přestat přežívat a začít žít.

Co vás čeká na začátku?

První sezení je jako rozhovor - ne léčba. Terapeut se vás ptá: co vás přivedlo? Co byste chtěli změnit? Jak se cítíte teď? A pak vás ptá: co byste si přáli cítit za tři měsíce? To je váš první cíl.

Neexistuje „správná“ odpověď. Není to test. Není to zkouška. Je to jen začátek cesty, kterou volíte vy. A pokud se vám během prvního setkání nezdá, že se s terapeutem můžete otevřít - je to v pořádku. Není to vaše chyba. Je to jen znamení, že tenhle terapeut není ten správný pro vás. A to je v pořádku. Mnoho lidí potřebuje zkusit několik terapeutů, než najdou toho, kdo jim „sedne“.

Je psychoterapie v ČR dostupná?

Ano. V České republice je registrováno přibližně 3 500 certifikovaných psychotherapeutů podle zákona č. 96/2004 Sb. Z nich 65 % pracuje v soukromé praxi, 25 % v nemocnicích nebo poradnách, a 10 % v neziskových organizacích. Pokud máte zdravotní pojištění, můžete mít některé sezení hrazeno - ale často je to omezené na 10-15 sezení. Pokud chcete delší proces, musíte platit sami - ale mnoho terapeutů nabízí snížené sazby podle příjmu.

Podle průzkumu z roku 2022 již 42 % českých terapeutů využívá digitální nástroje - třeba doplňkovou komunikaci přes zabezpečené platformy. To znamená: nemusíte být v Praze nebo Brně, abyste měli přístup k kvalitní terapii. Můžete se připojit z domova, z práce, z obce.

Co se nestane?

Terapeut vám neřekne, co máte dělat. Neřekne: „Rozved se.“ Neřekne: „Změň práci.“ Neřekne: „Buď šťastnější.“

On neřeší vaše problémy za vás. On vás učí, jak je řešit sami. Tady je rozdíl mezi poradnou a terapií. Poradna vám dá rady. Terapie vám dá nástroje - a prostor, abyste je zkusili.

Nezískáte rychlé řešení. Neexistuje „terapie na týden“. Změny přicházejí pomalu - ale trvale. Někdy se stane, že se cítíte hůře, než jste byli před týdnem. To je normální. Když se začnete dívat do vnitřních ran, může to bolet. Ale to je znamení, že se něco mění.

Co je nejdůležitější?

Největší vliv na úspěch terapie nemá metoda. Nemá ani terapeutův titul. Je to terapeutický vztah. Když se cítíte bezpečně, když víte, že vás terapeut neosudí, nekárá a neřeší vaše problémy za vás - když víte, že jste v tom spolu - tak se změny dějí.

Nejde o to, jestli máte „dostatečně“ závažný problém. Jde o to, jestli chcete přestat žít v boji se sebou samým. A jestli jste ochotni se na chvíli zastavit, vyslechnout, a zkusit jiný způsob, jak být člověkem.

Psychoterapie není zázrak. Ale je to jedna z mála věcí, které vám mohou vrátit kontrolu nad tím, jak žijete - a jak se cítíte vlastně vnitřně. A to je hodnota, která se neztrácí.