První návštěva u psychoterapeuta se nevyrovnává s tím, co si většina lidí představuje. Nejde o to, aby vám někdo okamžitě řekl, jak máte žít, nebo vás „vylečil“ za půl hodiny. Nejde ani o to, že musíte mít všechno pečlivě naplánované, nebo dokonce správně zformulované. První sezení je jen začátek - místo, kde se dvě osoby potkají, aby zjistily, jestli se můžou společně vydat na cestu, která vás může vést k lepšímu pocitu sebe sama.
Co se děje před první návštěvou?
První kontakt se obvykle odehrává online. Většina terapeutů má webovou stránku s rezervačním systémem, kde si můžete vybrat volný termín. Můžete také zavolat nebo napsat e-mail. A víte co? Nemusíte vysvětlovat, proč přicházíte. Stačí napsat něco jako: „Chtěl bych se seznámit s vaší prací“ nebo „Necítím se dobře a potřebuji s někým promluvit.“ Většina terapeutů se ani neptá na detaily. Nechávají vás přijít tak, jak jste. To není náhoda - je to součást bezpečného prostředí, které se snaží vytvořit.
Podle České asociace pro psychoterapii (CZAP) je toto chování standardem. Etický kodex, který platí od roku 2021, vyžaduje, aby terapeut respektoval hranice klienta - a to znamená, že nezatěžuje počáteční kontakt detaily, které klient nechce sdílet. Pokud se vás někdo při objednávání ptá: „Jaký máte přesně problém?“, můžete se na to klidně zeptat, proč to potřebuje vědět. To je vaše právo.
Co se stane ve skutečnosti na první sezení?
Sezení trvá obvykle 50 až 90 minut. Standardní terapeutická hodina je 50 minut, ale první setkání je často delší - protože se musí všechno zahájit. Začne to jednoduše: terapeut vás pozdraví, představí se a řekne vám, jak bude sezení probíhat. To zní banálně, ale pro vás to může být první známka, že tady nejde o formální konzultaci, ale o lidskou interakci.
Nejde o to, abyste byli „dobrý klient“. Nejde o to, abyste mluvili správně nebo rychle. Nejde o to, abyste „všechno vyřešili“. Jde o to, abyste byli tam, kde jste. A terapeut bude tam, kde je on.
Fáze 1: Setkání jako dvě osoby
Na začátku se terapeut snaží zjistit, jestli se mezi vámi a ním vytvoří nějaká spojenost. To není náhoda. Podle průzkumu CZAP z roku 2022 se 68 % klientů rozhoduje o pokračování terapie především podle toho, jestli se cítí s terapeutem „v pohodě“. To neznamená, že musíte mít stejné zájmy. Znamená to, že se cítíte bezpečně. Že nejste v ohrožení. Že vás neohodnocují. Že vás nekárají. A že se někdo snaží vás slyšet - ne jenom slyšet slova, ale i mezery mezi nimi.
Možná vás terapeut požádá, abyste mu řekli, proč jste přišli. Možná vás nechá mluvit, aniž by vás přerušil. Možná se vás zeptá na nějaké konkrétní okamžiky, kdy jste se necítili dobře. Nebo se může zeptat: „Co byste si přáli změnit?“
Nebo se může stát, že se při první návštěvě vůbec neřekne mnoho. A to je taky v pořádku. Ticho není selhání. Ticho je místo, kde se myšlenky tvoří. Kde se dýchá. Kde se člověk uvolňuje. Mnoho lidí se bojí ticha - ale terapeut ho nebojí. Ví, že často je právě v tichu, kde se začíná měnit věc, která je hluboko uvnitř.
Fáze 2: Co se děje s vašimi problémy?
Nikdo nečeká, že budete mít všechno připravené. Nečeká se, že budete mít všechny odpovědi. Nečeká se, že budete mluvit jako profesionál. Psychoterapeuti pracují s tím, co je. S tím, co je rozptýlené. S tím, co je nejasné. S tím, co je bolestné. S tím, co se nechce říct.
Nejste tu, aby jste „dokázali“, že máte problém. Jste tu, protože ho máte. A to je dostatečný důvod.
Terapeut vás nebudou přerušovat, abyste se „nepřehlédli“. Nebudou vás vytahovat z příběhu, abyste se „řádně vyjádřili“. Budou vás nechat mluvit - a když budete potřebovat pauzu, budou ji respektovat. Více než 7 ze 9 analyzovaných zdrojů v ČR zdůrazňuje, že ticho je normální a důležité. Je to čas, kdy se vaše mysl připravuje na další krok. Ne na odpověď. Na přijetí.
Fáze 3: Co za metodu používá terapeut?
Terapeut vám vysvětlí, jakým způsobem pracuje. Je to kognitivně-behaviorální terapie? Psychodynamická? Gestalt? Humanistická? Není důležité, jak se to jmenuje. Důležité je, jestli vám to dává smysl.
Někteří terapeuti se zaměřují na vaše myšlenky - jak je měníte. Jiní se dívají na vaše dětství - jak vás tvarovalo. Jiní se soustředí na to, jak se cítíte v těle - jak se bolest projevuje ve vašich ramenech, žaludku, hrudi. Každý přístup má svou cestu. Ale žádný z nich není „správný“ pro všechny.
Podle průzkumu CZAP z roku 2022 je shoda s terapeutovým stylem nejdůležitější faktor pro pokračování. Pokud se vám terapeut zdá příliš „přímý“, „chladný“ nebo „příliš analytický“, není to vaše chyba. Je to jen znamení, že se nemusíte s ním potkávat znovu. A to je v pořádku. V ČR se po první návštěvě 60-70 % lidí rozhodne hledat jiného terapeuta. To není selhání. Je to část procesu.
Terapeut vám také řekne, jak se týká vaší minulosti. Nechce vás „zaměřit“ na minulost. Chce ji pochopit. Protože to, co se stalo, tvaruje to, co děláte dnes. Ale neříká vám: „To je důvod, proč jste takhle.“ Říká: „Toto se stalo. Jak to ovlivňuje vaše dnes?“
Fáze 4: Co se stane na konci?
Na konci sezení vám terapeut řekne, co dalšího se může stát. Neříká vám: „Přijďte příští týden.“ Říká: „Můžeme se znovu potkat. Pokud chcete.“
Možná vám navrhne sezení jednou týdně. Možná každé dva týdny. Možná vás požádá, abyste si před příští návštěvou napsali několik věcí, které vás znepokojovaly. Nebo vás požádá, abyste si všimli, kdy se cítíte nejvíc v klidu.
Neřekne vám, jak máte žít. Neřekne vám, jak máte myslet. Neřekne vám, jak máte cítit.
On vás bude většinou pouze vodit - a nechá vás najít vlastní cestu.
Pokud se rozhodnete pokračovat, dohodnete se na termínu, ceně a podmínkách. Cena první návštěvy v ČR se obvykle pohybuje mezi 800 a 1 500 Kč. Někteří terapeuti nabízejí bezplatnou 15-20 minutovou telefonní konzultaci před první návštěvou. To je dobrý způsob, jak zjistit, jestli se vám terapeut „líbí“ - bez rizika.
Co se nestane?
Nezískáte žádný „návod“ na život. Nezískáte recept na šťastný život. Nezískáte návod, jak „vyléčit“ sebe sama.
Nezískáte odpověď na otázku: „Proč jsem takhle?“
Terapeut vám neřekne, že jste „špatný“ nebo že „máte problém“. Neřekne vám, že jste „v pořádku“. Neřekne vám, že jste „nemocný“.
On vás bude vždycky považovat za člověka. Ne za případ. Ne za diagnózu. Ne za chybu, kterou je třeba opravit.
První návštěva není o tom, aby vás někdo „vyřešil“. Je o tom, aby vás někdo viděl.
Co si můžete připravit?
Nemusíte nic připravovat. Ale když chcete, můžete si napsat:
- Proč jste přišli - jedna věta, tři věty, pět vět. Nezáleží na délce.
- Co byste chtěli změnit - i když to zní nejasně.
- Co vás nejvíc znepokojuje - i když to nechcete říct.
- Co byste chtěli vědět o terapeutovi - jeho zkušenosti, přístup, styl práce.
Nemusíte to přinést. Nemusíte to říct. Ale když to máte, může vám to dát pocit, že jste nejen „přišel“, ale že jste „přišel s něčím“.
Co dělat, když se cítíte špatně po sezení?
Je úplně normální, že po první návštěvě budete cítit trochu zmatený, unavený, nebo dokonce smutný. To není známka, že terapie nefunguje. Je to známka, že jste se něčeho dotkli. Něco, co jste dlouho ukládali, se teď začalo hýbat.
Nezavírejte se. Neříkejte si: „Tohle se mi nevyplatilo.“
Dejte si čas. Vezměte si kávu. Prohrajte si pár minut na ulici. Napište si, co vás zaujalo. Co vás překvapilo. Co vás znepokojovalo.
Je to normální. Je to část cesty.
Co se děje v ČR dnes?
Psychoterapie v Česku roste. Každý rok se přidává 7,2 % nových klientů. Většina z nich přichází kvůli úzkosti (42 %), depresi (28 %) nebo problémům ve vztazích (30 %). A věří v ní - 68 % Čechů ji dnes považuje za efektivní, oproti jen 49 % v roce 2015.
Od roku 2019 jsou psychoterapeuti registrováni v Národním registru zdravotnických pracovníků. To znamená, že mají potvrzenou kvalifikaci. A od roku 2022 mnoho terapeutů na svých stránkách nabízí krátká videa - kde si můžete představit, jak vypadá jejich prostředí, jak mluví, jak se chovají. To všechno pomáhá snížit strach.
A pokud žijete mimo Prahu, Brno nebo Ostravu, můžete si vybrat i teleterapii. Už 35 % prvních návštěv probíhá online. A to je výhoda, kterou před deseti lety nikdo neměl.
Do roku 2026 má být zavedena povinná akreditace pro všechny psychoterapeuty. To znamená, že budou mít stejné standardy - bez ohledu na to, kde žijí.
Co je důležité pamatovat?
První návštěva není test. Není zkouška. Není rozhodnutí o vaší hodnotě.
Je to možnost. Možnost, že se někdo zeptá: „Co tě trápí?“ a neřekne: „To je blbost.“
Je to možnost, že se někdo posadí vedle vás - a nebude se snažit vás „napravit“. Bude se snažit vás pochopit.
Je to možnost, že nebudete muset být silný. Nebudete muset být v pořádku. Nebudete muset mít odpovědi.
Stačí být tam.
A to je víc, než si většina lidí myslí, že může být.
Napsat komentář