Vzdělání psychoterapeuta: Co by měl mít kvalitní odborník na psychoterapii v ČR

Chcete jít na psychoterapii, ale nevíte, jak rozpoznat skutečně kvalitního odborníka? V České republice se za posledních pár let změnilo vše - od vzdělávání po právní rámec. Dříve stačilo mít magisterský titul a nějaký kurz. Dnes je to jiné. Kvalitní psychoterapeut nejenom umí naslouchat - má za sebou osm let intenzivního vzdělávání, tisíce hodin praxe a státně uznávanou atestaci. A to je jen začátek.

Co vlastně znamená „kvalitní psychoterapeut“ dnes v ČR?

Ne každý, kdo říká „jsem psychoterapeut“, je opravdu kvalifikovaný. Od začátku roku 2024 platí v ČR nový třístupňový model psychoterapeutické péče, který jasně rozlišuje, kdo co může dělat. První stupeň - systematická psychoterapie - mohou poskytovat pouze ti, kteří prošli celým procesem. To znamená:

• Magisterské studium v psychologii nebo lékařství
• Atestaci v klinické psychologii nebo psychiatrii
• Plný, akreditovaný psychoterapeutický výcvik (obvykle 5 let)
• Minimálně 10 let klinicko-psychoterapeutické praxe (při plném úvazku)
• Úspěšné složení státní atestační zkoušky

Ti, kdo splňují všechny tyto body, mohou pracovat s pacienty s těžšími duševními poruchami - jako jsou depresivní poruchy, úzkostné poruchy, PTSD nebo osobnostní poruchy. A to je přesně ten typ terapie, která může změnit život.

Proč je atestace tak důležitá?

Atestace není jen další papír. Je to státní ověření, že odborník zná teorii, umí ji aplikovat a nezpůsobí škodu. V ČR se od roku 2024 atestace z psychoterapie uděluje pouze po absolvování certifikovaného kurzu schváleného Institutem pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků (IPVZ). Tento kurz není jen přednášky - je to kombinace teorie, osobní terapie, supervize a praxe s reálnými pacienty.

Na konci musíte složit zkoušku, kterou vedou nezávislí odborníci. Nejde o to, jestli jste „dobrý člověk“. Jde o to, jestli umíte identifikovat riziko, respektovat etické hranice a pracovat podle vědecky ověřených metod. Když vidíte, že terapeut má atestaci z psychoterapie, víte, že prošel tímto procesem. A to je důležité - protože nekvalitní terapie může zhoršit stav pacienta.

Co se děje s těmi, kdo nemají atestaci?

Od roku 2024 mohou poskytovat i nižší úrovně podpory - tzv. psychoterapeutické konzultace. Ty mohou dělat například zdravotní sestry nebo adiktologové, kteří absolvují 180-200 hodin výuky. To je dobré pro lidi, kteří potřebují jen pár sezení na podporu, nebo pro ty, kteří čekají na plnou terapii.

Ale tady je klíčový rozdíl: konzultace nejsou psychoterapie. Nejsou zaměřené na hluboké změny osobnosti, neřeší traumata a nepracují s komplexními poruchami. Pokud máte chronickou depresi, úzkost nebo problémy ve vztazích, které trvají roky, konzultace vám nepomůžou. Potřebujete plně kvalifikovaného psychoterapeuta.

Je důležité, jestli je terapeut psycholog nebo lékař?

Ano - ale ne tak, jak si většina lidí myslí. Klinický psycholog a psychiatr mají jiný vzdělávací základ. Psycholog se učí chování, myšlení, emocionální procesy. Psychiatr se učí biologii mozku, farmakologii a diagnostiku duševních onemocnění. Oba mohou být skvělí psychoterapeuti - ale jejich přístup se liší.

Psycholog může být lepší pro ty, kdo chtějí hluboce porozumět svým vzorům myšlení. Psychiatr může být vhodnější, pokud potřebujete i léčbu léky nebo pokud máte komorbiditu - například depresi spolu s diabetem. Ale pokud je oba kvalifikovaní psychoterapeuti, rozdíl v terapii bude menší než rozdíl ve stylech a přístupech.

Neptejte se: „Je to psycholog nebo lékař?“ Otázka zní: „Má atestaci z psychoterapie?“ A „Jaké má zkušenosti s vaším typem problému?“

Co se skrývá za „výcvikem“?

Největší překážkou pro budoucí psychoterapeuty není inteligence - je to čas a peníze. Akreditovaný výcvik stojí průměrně 325 000 Kč. A to je jen za výuku. Potřebujete ještě osobní terapii (minimálně 50 hodin), supervizi (30-40 hodin ročně), a praxi s pacienty. Celý proces trvá od 6 do 12 let.

Ve většině případů se studenti přesunou do Prahy, Brna nebo Ostravy, protože venkov má jen pár centrálních výcvikových center. A když najdou místo ve supervizní skupině, musí čekat i měsíce. Mnozí z nich přestanou - ne proto, že nejsou schopní, ale protože to je příliš náročné.

Ti, kdo to dokončí, často říkají: „Když jsem začal, myslel jsem, že budu pomáhat lidem. Když jsem skončil, pochopil jsem, že jsem se nejprve musel naučit nezabíjet.“ To je pravda. Kvalitní psychoterapeut nejprve učí se, jak neublížit. A to je víc než dovednost - je to etická disciplína.

Co máte hledat, když vybíráte terapeuta?

Nezaměřujte se na cenu, na „příjemnou osobnost“ nebo na to, jestli vás „poznal hned na první schůzce“. Hledejte tyto věci:

1. Atestace z psychoterapie - vždy požádejte o její potvrzení. Může být na webu nebo v kanceláři.
2. Specifikace oboru - kdo se věnuje poruchám stravování, kdo pracuje s trauma, kdo s rodinnými systémy? Ne každý terapeut je vhodný pro každý problém.
3. Metoda - je to kognitivně-behaviorální terapie, psychodynamická, systémová, nebo integrovaná? Vyberte si metodu, která odpovídá vašemu stylu. Není jedna „nejlepší“ - je ta, která vám sedí.
4. Praxe - kolik let pracuje s lidmi s vaším typem problému? Pokud máte úzkost a terapeut dělá jen vztahovou terapii, není to ideální volba.
5. Členství v ČAP nebo jiné odborné společnosti - to znamená, že se vzdělává a dodržuje etický kódex.

Nezapomeňte: terapeut není kamarád, neřeší vaše problémy za vás a nemá odpovědi. Jeho úloha je vést vás k tomu, abyste na ně přišli sami. A to funguje jen, když má on sám hlubokou přípravu.

Proč je třístupňový model dobrý - a proč ještě není dokonalý?

Nový systém je první krok k tomu, aby psychoterapie v ČR nebyla „divoký západ“. Dříve se mohla kdokoliv zapsat na kurz a pak se prohlašovat za terapeuta. Dnes je to jasnější. Více lidí bude mít přístup k podpoře - i ti, kteří nemohou dovolit plnou terapii.

Ale problémy zůstávají. Chybí supervizori - podle odborníků jich chybí přibližně 30 %. Chybí financování - veřejné zdravotní pojištění neplánuje zaplatit psychoterapeutické konzultace. A chybí rovný přístup - v Praze je 1 terapeut na 5 000 obyvatel, na venkově 1 na 25 000.

Je to tedy krok dopředu - ale ne konečný cíl. Dokud nebude psychoterapie součástí základního zdravotního systému, bude přístup k ní otázkou peněz a místa bydliště.

Co dělat, když nemáte peníze na terapii?

Neexistuje žádná „levná“ alternativa kvalitní psychoterapie. Ale existují možnosti:

• Centra pro duševní zdraví - některé univerzity (např. UK, Masarykova univerzita) mají kliniky, kde terapeuti v tréninku poskytují služby za nízkou cenu.
• Charitativní organizace - jako je Česká asociace pro psychoterapii nebo Nadace pro duševní zdraví - nabízejí omezený počet bezplatných sezení.
• Online skupiny - některé komunitní platformy mají podporu vedenou kvalifikovanými terapeuty (ověřte jejich kvalifikaci!).

Nikdy nejděte na terapii jen proto, že je „levná“. Pokud terapeut nemá atestaci, může vám ublížit. Lepší je čekat, než se vám podaří najít kvalitního odborníka - i když to bude trvat déle.