Jak se stát psychoterapeutem v ČR: Krok za krokem k kvalifikaci a praxi

Chceš pomáhat lidem, kteří procházejí těžkými dobami? Chceš sedět v tiché místnosti a poslouchat, jak se někdo otevírá? To je krásné. Ale v České republice se psychoterapeutem nejde jen tak stát. Od roku 2023 je to vázaná živnost - a to znamená, že kdo chce pracovat jako psychoterapeut, musí splnit přesné, náročné a drahé podmínky. Nejde o „výcvik pro zájemce“ - jde o profesní kvalifikaci s právními důsledky. A pokud to necháš na „nějak se to udělá“, můžeš se ocitnout na kraji zákona - nebo hůře, u klienta, který se nevyléčil, protože jsi nebyl připraven.

Co vlastně znamená být psychoterapeutem v ČR?

Nejprve si vyjasni rozdíl mezi psychoterapeutem a poradcem. Každý může říct: „Já ti pomohu.“ Ale jen ten, kdo má certifikát, může léčit psychické poruchy - jako úzkost, depresi, traumata, obsedantně-kompulzivní poruchy. To je rozdíl jako mezi masérem a lékařem. Psychoterapeut v ČR nemůže pracovat bez certifikátu, který potvrzuje, že prošel minimálně pěti lety vzdělávání, praxe a kontroly.

Podle novely živnostenského zákona z roku 2023 je psychoterapie nyní vázaná živnost. To znamená: musíš mít roční praxi v pomáhající profesi (např. jako psycholog, sociální pracovník, lékař) a 4týdenní stáž na pracovišti, kde se péčí o lidi s vážnými psychickými poruchami - třeba v psychiatrické nemocnici nebo dětském centru. Bez toho ti živnostenský úřad nevydá povolení. A pokud chceš, aby tě platily zdravotní pojišťovny, musíš být registrovaný jako poskytovatel zdravotních služeb - což znamená, že musíš mít magisterský titul v psychologii nebo medicíně.

Kdo může začít?

Nejde o to, jestli máš „srdce pro lidi“. Jde o to, jestli máš magisterský titul. Bez něj se do většiny výcvikových programů nedostaneš. Musíš mít absolventský list z oboru:

• psychologie
• medicína (lékař)
• sociální práce

Tyto obory se učí o lidském chování, diagnostice, etice a výzkumu - a to je základ. Bez toho ti výcviková škola řekne: „Ne, nemáte potřebnou přípravu.“

Ještě jedna podmínka: musíš mít alespoň 25 let. To není jen formalita. Výcvik vyžaduje životní zkušenost, schopnost se ovládat a pochopit složitost lidských vztahů. Není to pro studenty na prvním ročníku.

Jak probíhá výcvik?

Po magisterském studiu začíná skutečná cesta - a trvá 4 až 6 let. Nejde o nějaký kurz na víkend. Je to celoživotní proces, který se dělí na tři části:

1. Teoretický výcvik - minimálně 624 hodin. To je třeba dva dny týdně po 4 hodinách, celkem tři roky. Učíš se o psychodynamice, kognitivně-behaviorální terapii, systémové terapii, etice, diagnostice a právním aspektech.
2. Praxe - 700 hodin přímého kontaktu s klienty pod supervizí. To znamená: musíš mít klienty, musíš s nimi pracovat, a každou terapii musíš předávat zkušenému supervizorovi, který ti říká: „Tohle jsi udělal dobře. Tohle ne.“
3. Vlastní terapie - 100 až 150 hodin. Ano, ty musíš být terapeutem i jako klient. Musíš projít vlastním procesem, aby sis uvědomil, co se v tobě děje, když klient říká něco, co tě rozruší. To není volitelné. To je podmínka.

Veškerý výcvik musí být schválen Českou psychoterapeutickou společností nebo IPVZ. Ne každá škola je kvalitní. Některé nabízejí 200 hodin praxe, ale potřebuješ 700. Některé nezajišťují kvalitní supervizi. V průzkumu z roku 2023 32 % respondentů řeklo, že jejich škola neplnila základní požadavky. Vyber si školu opatrně. Podívej se na recenze, požadej seznam supervizorů, zjisti, zda je program akreditován.

Kolik to stojí?

Největší překážka pro mnoho lidí je cena. Celý proces stojí 150 000 až 300 000 Kč. To zahrnuje:

• školné za výcvik (100 000-200 000 Kč)
• vlastní terapie (30 000-50 000 Kč)
• supervize (20 000-40 000 Kč)
• registrace do ČAP (5 000 Kč ročně)
• knihy, konference, cesty na workshopy

Některé školy umožňují splácet - například ve dvou pololetních splátkách. Ale některé si účtují i zvýšení podle inflace. To znamená, že za pět let můžeš zaplatit o 10-15 % více, než jsi původně plánoval. Nezapomeň: tohle není investice do „kariéry“. To je investice do osobní transformace. Pokud to nechceš dělat z hlubokého vnitřního důvodu, nezačínej.

Co je Česká asociace pro psychoterapii (ČAP)?

ČAP není jen „klub pro psychoterapeuty“. Je to profesní organizace s etickým kodexem, která kontroluje kvalitu výcviku. Pokud chceš být registrovaný jako poskytovatel zdravotních služeb, musíš být členem ČAP. A to není jen platba členského příspěvku. Musíš:

• absolvovat 150 hodin celoživotního vzdělávání za 3 roky
• podléhat pravidelné supervizi
• respektovat etický kodex
• zveřejňovat svou kvalifikaci transparentně

ČAP ti pomáhá najít supervizora, přístup k akreditovaným kurzům a důvěru klientů. V průzkumu 87 % psychoterapeutů řeklo, že ČAP jim pomohlo zvýšit kvalitu jejich práce. Ale 63 % klientů stále neví, jak rozpoznat kvalifikovaného psychoterapeuta. To znamená: ty jsi ten, kdo musí být příkladem. Musíš mít na webu napsáno: „Absolvoval jsem výcvik podle IPVZ“, „Jsem člen ČAP“, „Mám certifikát o funkční specializaci“.

Co se děje v budoucnu?

Ministerstvo zdravotnictví plánuje centrální registr kvalifikovaných psychoterapeutů - který bude veřejně přístupný od roku 2024. Budeš tam moci vyhledat, kdo má certifikát, kdo má stížnosti, kdo se vzdělává. To je velký krok. Znamená to, že nekvalifikovaní „terapeuti“ budou mít méně šancí. A ti, kdo se skutečně učili, budou mít výhodu.

Navíc se zvyšuje poptávka. Podle Českého statistického úřadu se počet poskytovatelů psychoterapie za posledních 5 let zvýšil o 27 %. Ale jen 42 % z nich má kvalifikaci podle nových pravidel. A podle odhadů potřebujeme v ČR minimálně 5 000 kvalifikovaných psychoterapeutů - máme jich teď kolem 1 400. Trh je velmi nedostatečně obsloužen. Pokud se rozhodneš procestovat tuto cestu, budeš mít práci. Nejen práci - ale výzvu, odpovědnost a smysl.

Co ti výcvik opravdu naučí?

Naučí tě víc než jen techniky. Naučí tě:

• poslouchat - opravdu poslouchat, bez toho, abys chtěl dát radu
• snášet nejistotu - když klient neříká nic, nevíš, co dělá
• pracovat s emocemi - nejen s těmi, které jsou pěkné, ale i s hněvem, stydem, bezmocí
• odlišit své potřeby od potřeb klienta
• nechat se změnit - protože terapie není o tom, jak to „vyřešíš“. Je to o tom, jak se společně pohneš v kruhu.

Nikdo tě nezachrání. Klient nechce „řešení“. Chce, aby ho někdo pochopil. A to umí jen ten, kdo se sám nejprve pochopil.

Co se stane, když to nezvládneš?

Někdo to zvládne za 4 roky. Někdo to trvá 7. Někdo se zastaví na polovině. To není selhání. To je lidské. Výcvik je těžký. Je to jako být v dlouhém vztahu, kde se člověk musí stále přizpůsobovat, když se změní. Mnoho lidí odchází, protože:

• si neuvědomili, jak drahý je proces
• se nemohli najít supervizora
• se cítili přetížení vlastními emocemi
• si řekli: „Tohle není pro mě.“

Nejsi slabý, když to nezvládneš. Jsi člověk. A pokud se rozhodneš pokračovat, budeš jedním z mála, kdo opravdu umí pomáhat - ne proto, že se to naučil, ale proto, že se to prožil.