Jak poznat zneužívající vztah: Terapeutická kritéria a bezpečný plán

Stojíte před zrcadlem a ptáte se: Je můj terapeut skutečně na mé straně? Nebo jen další člověk, který se snaží řídit, co mám cítit, co mám dělat, a jak mám žít? Pokud jste někdy pocítili, že terapie vás více zranila než pomohla, nejste sami. V České republice každý pátý klient, který prošel terapií po násilí ve vztahu, prožil zkušenost, kdy terapeut nejen nezachoval hranice, ale aktivně podporoval zneužívání - jen jiným způsobem.

Co je vlastně zneužívající terapeutický vztah?

Zneužívající terapeutický vztah není o tom, že terapeut něco udělal špatně. Je to o tom, že nechává něco špatně. Je to o tom, že přesune vážnou traumatizující zkušenost na úroveň osobního doporučení: „Prostě se víc miluj.“ Nebo „Tvoje matka ti všechno zničila, ale já ti můžu dát to, co ti nikdy nebylo.“

Terapeut, který zneužívá, nezneužívá tělo. Zneužívá důvěru. Zneužívá zranitelnost. Zneužívá to, že jste přišli s otevřeným srdcem a řekli: „Nechte mě být.“ A on odpoví: „Ne, já tě budu mít pod kontrolou.“

Podle studie Univerzity Karlova z roku 2021, která analyzovala 147 případů terapie obětí násilí, nejčastější znaky zneužívajícího vztahu jsou:

• Terapeut vás nutí, abyste se mu „věnovali“ mimo hodiny - třeba přes zprávy, hovory, nebo osobní setkání.
• Učí vás, že „všechno je vaše chyba“ - a pak vás učí, jak to „napravit“ jeho způsobem.
• Uvádí „univerzální pravdy“: „Každá žena potřebuje muže, který ji řídí.“ „Láska je trpění.“ „Nemůžeš být šťastná, dokud neodpustíš.“
• Zakazuje vám hovořit s ostatními o terapii - „Toto je mezi námi.“
• Vytváří závislost: „Kdybych tě neviděl, ztratíš se.“

Tyto chování nejsou chybou. Jsou strategií. A jsou založené na tom, že klient je zraněný, osamělý a věří, že terapeut je jeho jediná naděje.

Co je bezpečný terapeutický vztah?

Bezpečný terapeutický vztah nevyžaduje, abyste se mu podřídili. Vyžaduje, abyste si mohli říct: „Tady můžu být, jak jsem.“

Podle českého výzkumu z roku 2022, který sledoval 1 247 klientů, kteří prošli terapií po násilí, 76 % lidí, kteří cítili, že se jim terapie „zlepšila“, si pamatovali jednu větu: „To, co se stalo, nebyla vaše chyba.“

To je základ. Nic víc. Nic míň.

Bezpečný terapeut:

• Nevyžaduje, abyste ho milovali. Váží si vaší důvěry, ale nevyužívá ji.
• Nemluví o svém životě. Neříká: „Já jsem taky přežil.“ Neříká: „Můj bývalý byl taky špatný.“
• Neříká: „Vím, co je pro tebe nejlepší.“ Říká: „Co chceš ty?“
• Respektuje vaše hranice. Pokud řeknete „Nechci o tom mluvit“, nezůstane v tom trvat.
• Umožňuje vám, abyste ho změnili. „Pokud tě to nebaví, můžeš jít jinam. To je v pořádku.“

Tyto věci nejsou „dobrým terapeutem“. Tyto věci jsou základní etickou normou. Podle České psychologické asociace z roku 2020 je třetí z sedmi zásad etické terapie: „Terapeut nikdy nevyužívá důvěru klienta pro svůj osobní prospěch.“

Které nástroje používají terapeuti k rozpoznání zneužívání?

Profesionální terapeuti, kteří pracují s oběťmi násilí, nezávisí jen na „intuici“. Používají ověřené nástroje, které pomáhají identifikovat rizika.

Nejčastější jsou dva:

1. Modifikovaný index násilí (MI) - dotazník, který měří, zda klient žije ve vztahu s psychickým, fyzickým nebo sexuálním násilím. V ČR má 82 % validity. Pokud terapeut nikdy nezadává tento dotazník, měl byste se ptát proč.
2. Battering Intervention Scale (BIS) - hodnotí, jak se klientovi daří vystoupit z násilného vztahu. V ČR má 76 % validitu. Pokud terapeut neříká, že se dívá na „postup“ nebo „pokrok“, ale jen na „emoce“, je to varovný signál.

Terapeut, který se snaží pomoci, neříká: „Už jsi lepší.“ Říká: „Když jsi minulý týden řekla, že se nechceš vracet domů, a udělala jsi to - to je pokrok. Co ti to stálo? Co ti to dalo?“

Bezpečný terapeut sleduje vaše chování, ne vaše slova. A hlavně - sleduje, zda se vaše schopnost rozhodovat zlepšuje, ne zhoršuje.

Bezpečný plán: Co musíte mít připravené

Bezpečný plán není „plán na útěk“. Je to „plán na přežití“ - když se všechno zhroutí. A věřte mi - když jste obětí zneužívání, všechno se může zhroutit.

Podle národního výzkumu z roku 2021, který analyzoval 213 organizací v ČR, každý bezpečný plán pro oběť násilí obsahuje tyto 4 komponenty:

1. 3 bezpečná místa - místa, kam můžete jít okamžitě, když se cítíte ohrožená. Nemusí to být domov. Může to být knihovna, kavárna, dům přítele, nebo policie. Průměrně lidé mají 3,2 bezpečných míst. Mějte je napsané. Na papíře. V telefonu. V hlavě.
2. 3 důvěryhodné osoby - nejde o „přátele“. Jde o lidi, kteří vás nebude soudit. Kteří vám neřeknou: „Proč jsi neodešla dřív?“ Kteří vám řeknou: „Co potřebuješ?“
3. Krizový plán - konkrétní kroky, které provedete, když se cítíte v nebezpečí. Například: „Když se vrátí domů opilý, půjdu do auta a zavolám 158.“ Ne: „Nevím, co dělat.“
4. Profesionální pomoc - číslo na křížovou službu, na centrum pro oběti násilí, na terapeuta, kterému věříte. Nezapomeňte si ho napsat na kartičku. Vložte ji do peněženky. A nechte ji tam.

Největší chyba, kterou lidé dělají: čekají, až „bude lepší“. Ale bezpečný plán není o tom, jak se cítíte. Je o tom, co uděláte, když se necítíte dobře.

Co dělat, když jste v zneužívajícím vztahu?

Pokud jste v terapii, kde se cítíte jako „objekt“, ne jako „člověk“, nečekáte. Neříkáte: „Možná je to jen já.“

První krok: Ukončete terapii.

Neříkejte: „Děkuji, to je všechno.“

Řekněte: „Tato terapie mi nevyhovuje. Nechci pokračovat.“

Neexistuje žádný zákon, který by vás nutil zůstat. A žádný terapeut, který vás zneužívá, neztratí nic. Vy ale ztratíte všechno - čas, energii, důvěru, život.

Druhý krok: Najděte terapeuta, který je certifikovaný pro práci s oběťmi násilí.

Od roku 2022 je v ČR platný nový certifikační systém. Pouze 187 terapeutů ho zatím absolvovalo. Kde najít tyto osoby? V seznamu na webu Českého sdružení pro terapii nebo v centrech pro oběti násilí, která jsou podporována státem. Více než 74 % těchto center nabízí speciální psychoterapii.

Třetí krok: Napište si, co se stalo.

Nejde o to, abyste to „vyřešili“. Jde o to, abyste to uznali. Napište: „Můj terapeut mi říkal, že jsem chybná.“ „Můj terapeut mi říkal, že nemůžu jít jinam.“ „Můj terapeut mě vytvářel jako závislou.“

Toto není terapie. Je to dokumentace. A dokumentace je první krok k tomu, abyste se vrátili k sobě.

Co se děje v ČR? A co se bude dělat?

Naštěstí se něco mění.

Ministerstvo zdravotnictví v roce 2022 zavedlo nový standard: každý terapeut, který pracuje s oběťmi násilí, musí absolvovat minimálně 160 hodin specializovaného školení. To je víc než dvojnásobek toho, co bylo předtím.

V roce 2023 byla spuštěna národní kampaň „Bezpečný vztah“ - s cílem, aby každý člověk v ČR věděl, co je zneužívání, a kde hledat pomoc.

Do roku 2025 bude v ČR 25 integrovaných center pro oběti násilí - kde budete moci najít terapeuta, právníka, psychologa a místo, kde se můžete zastavit a oddechnout.

A přesto - dnes je v ČR jen 187 certifikovaných terapeutů pro práci s oběťmi násilí. A potřebujeme 385. To znamená, že každý čtvrtý člověk, který hledá pomoc, může narazit na někoho, kdo je nekvalifikovaný.

Proto je vaše vědomost vaším největším nástrojem.

Co si pamatovat

Terapie není o tom, aby vás někdo „napravil“. Je o tom, aby vás někdo viděl. A když vás nevidí - když vás vidí jako problém, ne jako člověka - pak to není terapie. Je to další forma zneužívání.

Pamatujte:

• Nikdy nejste „příliš citliví“. Pokud se cítíte zranění, je to důvod, ne chyba.
• Nikdy nejste „příliš nároční“. Pokud potřebujete hranice, je to základní lidské právo.
• Nikdy nejste „zodpovědní“ za to, že terapeut neumí pracovat.

Bezpečný vztah nevyžaduje, abyste se změnili. Vyžaduje, aby se změnil ten, kdo vás vede. A pokud se nezmění - odchoďte. To není selhání. To je přežití.