Stojíte v terapii, mlčíte, a v hlavě se vám točí: Co když nevím, co říct? Ticho, které se náhle objeví, vypadá jako chyba. Nebo dokonce jako selhání. Možná si myslíte, že terapeut vás ztratil, nebo že jste nějak špatný klient. Ale ticho v terapii není chybou. Je to jedna z nejhlubších částí celého procesu.
Ticho není prázdné místo - je to prostor
V běžném životě ticho považujeme za nepříjemné. V autobuse, na schůzce, při večeři - když něco ztichne, hned začneme hledat slova, abychom ho vyplnili. V terapii je to jinak. Ticho není mezera. Je to místo, kde se děje většina práce. Když mlčíte, vaše mysl nezastaví. Naopak - začíná pracovat. Zkoumá, co vás skutečně trápí. Co jste si skryli před sebou. Co jste potlačili, aby to někdo jiný neviděl.Podle průzkumu 150 českých terapeutů z roku 2022 je průměrné ticho v sezení trvající 15-45 sekund běžné. Ale když překročí 90 sekund, terapeut začíná pozorovat. Ne proto, že by to bylo špatné, ale protože to může znamenat, že klient přechází z jednoho stavu do druhého. Z nejistoty do hlubokého prožívání. Z odporu k přijetí. Z boje k klidu.
Ne všechno ticho je stejné
Ticho v terapii se neliší jen délkou. Liší se typem. A to je klíčové.- Ticho nejistoty: Když nevíte, co říct, protože se bojíte, že to neřeknete správně. Nebo že to někdo posoudí. Tohle ticho je těžké. Cítíte se trapně. Ale je to normální - obzvláště na začátku.
- Plodné ticho: Když se vnitřně otočíte. Když se podíváte do sebe. Když se něco vám v hlavě začíná objevovat - ale ještě to nemá slova. Toto ticho je nejcennější. V něm se rodí nové pochopení.
- Ticho jako symptom: Někdy ticho není výběr. Je to únavy. Deprese. Odpověď na to, že už nemáte sílu. Pokud se ticho neustále opakuje a nevypadá, že byste se v něm něco dělo - může to být signál, že potřebujete jiný přístup.
Podle výzkumu na Karlově univerzitě (2013) 65 % terapeutů rozlišuje alespoň čtyři typy ticha. A 42 % z nich má specifické nástroje pro každý z nich. To znamená: terapeut nejen naslouchá, co říkáte. Naslouchá i tomu, co neříkáte.
Proč se ticho bojíme?
Většina klientů na začátku terapie ticho vnímá jako ztrátu času. Průzkum z roku 2022 ukazuje, že 68 % klientů na začátku považuje ticho za nepříjemné. Někteří si myslí: „Terapeut neví, co říct.“ Nebo: „Ztrácíme čas.“Ale po šesti měsících se to změní. 92 % klientů začne chápat ticho jako cenné. Proč? Protože se naučí, že ticho není o terapeutovi. Je to o vás.
Klientka Marie, 32 let, která začala terapii v roce 2021, říká: „Na začátku jsem si myslela, že terapeut prostě neví, co říct. Cítila jsem se trapně. Až po čtyřech měsících jsem pochopila, že to ticho mi dává prostor, abych konečně uslyšela svůj vnitřní hlas.“
Na druhé straně jsou ti, kteří ticho vnímají jako odmítnutí. Zvláště lidé s traumatem nebo poruchami osobnosti. Pro ně ticho může být připomínkou opuštění. Proto je důležité, aby terapeut na začátku vysvětlil: „Ticho není nečinnost. Je to práce. A já tu jsem.“
Jak terapeut pracuje s tichem?
Nejčastější chyba? Vyplňovat ho. Když terapeut začne mluvit o vlastních zkušenostech, když se snaží „najít slova za klienta“, přerušuje proces. Tohle není terapie. To je konverzace.Nejúčinnější technikou je otázka pro prohloubení. Používá ji 89 % terapeutů podle průzkumu z roku 2022. Například:
- „Vidím, že tu chvilku mlčíme. Mohu se zeptat, co se vám právě honí hlavou?“
- „Co se děje v těle, když se toto ticho objeví?“
- „Je to ticho, když se cítíte ztracený, nebo když se něco začíná objevovat?“
Tato otázka nevyžaduje odpověď. Nevyžaduje, abyste „něco řekli“. Jen vás připomíná, že ticho je vaše - a že je v pořádku ho mít.
Ještě jedna věc: oční kontakt. V českém kontextu 68 % klientů preferuje, aby terapeut při tichu udržoval oční kontakt. To nenápadné, ale důležité spojení. Ukazuje: „Jsem tady. Neodcházím.“ V anglosaských zemích je to jen 42 %. V Česku to znamená: přítomnost je důležitější než slova.
Co dělat, když ticho trvá příliš dlouho?
Pokud ticho překročí 90 sekund, terapeut by měl reagovat. Ne proto, že je špatné - ale protože může přejít do oblasti napětí. Když se začínáte cítit ztraceně, zmateně nebo dokonce zavřeně - to je signál, že je čas něco změnit.Nejlepší přístup? Nezakrývat ticho slovy. Ale tematizovat ho. Říct: „Můžu se zeptat, co se právě děje?“
Neříkejte: „Nemusíš se cítit špatně.“ Neříkejte: „Já vím, co cítíš.“
Říkejte: „Co se děje?“
Podle Eva Dvořákové (2018), která v knize „Ticho jako terapeutický nástroj“ popisuje 12 technik, tato otázka je základem. Ne proto, že vám dá odpověď. Ale proto, že vám dává prostor najít svou vlastní.
Co můžete dělat vy?
Nemusíte být „dobrý klient“. Nemusíte mít všechno hotové. Stačí, abyste byli přítomní.- Před sezením: Pamatujte - ticho není selhání. Je to část procesu. Stejně jako dech.
- Při tichu: Zkuste se přesunout z hlavy do těla. Co cítíte v hrudi? V žaludku? V rukou? Co se děje s dechem?
- Po tichu: Pokud jste si nejistí, co se stalo - můžete to později říct. „Víš, když to ticho přišlo, cítil jsem se…“
Průzkum z roku 2022 ukazuje, že 85 % klientů, kteří překonali obavy z ticha, říká: „Klíčové bylo pochopit, že ticho je pro mě, ne pro terapeuta.“ A 72 % z nich říká, že ticho začalo vnímat jako „dar času pro sebe“ po 8-12 sezeních.
Ticho v digitální éře
Dnes žijeme ve světě, kde každý okamžik je vyplněn zvukem. Notifikace. Zprávy. Hudební playlisty. Ticho je vzácné. A proto je v terapii důležitější než kdy jindy.Prof. Tomáš Konečný z Univerzity Karlovy říká: „V kontextu digitálního přetížení klientů ticho stává stále vzácnějším a cennějším prostorem pro introspekci.“
Ale pozor: online terapie přináší nové výzvy. Zpoždění v přenosu může být vnímáno jako „násilné ticho“. Když se něco zastaví na obrazovce, mozek to automaticky přečte jako „odmítnutí“. Proto v online terapii je důležitější než kdy jindy: jasná komunikace, vysvětlení, a trpělivost.
Závěr: Ticho je vaše
Nejde o to, abyste měli správné slovo. Jde o to, abyste měli své slovo. A někdy se to slovo narodí v tichu.Nejste špatný klient, když nevíte, co říct. Jste člověk, který se připravuje na to, co opravdu potřebuje říct. A to ticho - to je právě ten prostor, kde se to děje.
Nebojte se ho. Vážte ho. A když přijde - nechte ho být. On vás nebude opouštět. Bude vás jen větším způsobem slyšet, než by vás mohla slova.
Je ticho v terapii normální?
Ano, ticho v terapii je úplně normální. Je to nezbytná součást procesu, ne chyba. Podle průzkumu 150 českých terapeutů z roku 2022 je průměrné ticho trvající 15-45 sekund běžné. A 92 % klientů, kteří pokračovali v terapii déle než šest měsíců, začalo ticho vnímat jako cenné.
Proč se terapeut nezúčastňuje ticha?
Terapeut nevyplňuje ticho, protože by tím přerušil proces. Když mlčíte, vaše mysl a tělo pracují. Pokud terapeut začne mluvit, přesměruje pozornost na sebe. Jeho úloha je být přítomen - ne řešit za vás. To je důvod, proč používá techniky jako „otázka pro prohloubení“ místo výkladů.
Je ticho v terapii špatné pro lidi s traumatem?
Není automaticky špatné, ale může být obtížné. Klienti s traumatem mohou ticho vnímat jako opuštění nebo nebezpečí. Proto je důležité, aby terapeut na začátku vysvětlil, co ticho znamená, a pozoroval, jak klient reaguje. Pokud se ticho stává zdrojem stresu, je vhodné ho proaktivně tematizovat nebo zkrátit.
Jak dlouho by mělo trvat ticho v terapii?
Neexistuje pevný čas. Průměrně trvá 15-45 sekund. Ale když překročí 90 sekund, terapeut obvykle začne pozorovat, zda se ticho přeměňuje v napětí. Pokud se klient zdá ztracený, zmatený nebo vyčerpaný, je vhodné ticho proaktivně tematizovat - například otázkou: „Co se právě děje?“
Co mám dělat, když mi ticho v terapii dělá strach?
Nemusíte to překonávat sám. Můžete to terapeutovi říct. „Cítím se neklidně, když je ticho.“ Tím to zpřístupníte. Mnoho klientů si uvědomí, že jejich strach není o tichu - ale o tom, co se v něm může objevit. Terapeut vám pomůže toto ticho zvládnout krok za krokem.
Může ticho v terapii pomoci i bez slov?
Ano. Ticho není jen o tom, co neříkáte. Je to o tom, co se vás děje, když mlčíte. Většina hlubokých změn v terapii probíhá právě v tichu - když se vaše tělo, emoce a myšlenky spojí. To není „nic“. Je to větší než slova.
Napsat komentář