Transpersonální psychoterapie: Jak pracovat s neobvyklými stavy vědomí při léčbě

Co když se vaše psychoterapie přestane zabývat jen vašimi myšlenkami a chováním a začne se ptát: co je za tím? Co když zážitek, který vás zničil, je ve skutečnosti klíčem k vaší nejhlubší transformaci? Transpersonální psychoterapie neříká, že jste blázen, když zažijete něco, co se nedá vysvětlit logikou. Říká: možná právě teď probíhá vaše léčba.

Co je transpersonální psychoterapie skutečně?

Je to psychoterapeutický přístup, který přijímá, že lidské vědomí je daleko širší, než nám ukazuje každodenní realita. Zatímco kognitivně-behaviorální terapie (CBT) se snaží změnit, jak myslíte o svém strachu, transpersonální psychoterapie se ptá: co se děje, když se ten strach přemění v pocit, že jste jedno s celým vesmírem?

Tento směr vznikl v 60. letech 20. století, hlavně díky českému psychiatrovi Stanislavu Grofovi, který v Praze v letech 1954-1962 experimentoval s LSD. Po zákazu látek se přesunul do USA a spolu s manželkou Christinou vyvinul holotropní dýchání - metodu, která umožňuje dosáhnout hlubokých, mimořádných stavů vědomí bez léků. Tato metoda se stala základem moderní transpersonální psychoterapie.

Transpersonální psychoterapie není o tom, jak se zbavit příznaků. Je o tom, jak pochopit, že tyto příznaky mohou být výzvou k přesahu vašeho běžného já. Někdo, kdo má chronickou deprese, která neodpovídá na léky nebo CBT, může v těchto stavech zažít, že jeho smutek není jen problém - ale hlas něčeho, co se snaží být vyslechnuto. To je přesně ten bod, kde se transpersonální psychoterapie liší od všech ostatních.

Co se skutečně děje během holotropního dýchání?

Holotropní dýchání není meditace, ani hypnóza. Je to intenzivní, rytmické dýchání po dobu dvou až tří hodin, doprovázené speciální hudbou, která postupně mění rychlost a intenzitu. Klient leží na podložce, obvykle s očima zavřenými, a terapeut je jen přítomný - nevede, neříká, neřeší. Proces je veden vlastní léčebnou inteligencí klienta.

Co se stane? Mnozí zažijí silné emoce - pláč, smích, hrůzu. Někteří vidí obrazy - minulé životy, symboly, scény z dětství, nebo dokonce kosmické scény. Někdo zažije pocit, že se rozpadá, nebo že je všechno jedno. To není psychóza. To je transpersonální zážitek. Stanislav Grof to nazývá „procesem zrození“. Není to narušení mysli - je to její překročení.

Ve výzkumech českých terapeutů z roku 2022 se ukázalo, že 68 % lidí, kteří zažili holotropní dýchání, popisuje zážitek jako hlubokou emocionální uvolněnost. 22 % ale hlásí negativní reakce - ztrátu kontroly, dezorientaci nebo neschopnost zážitek integrovat do každodenního života. To je důvod, proč je terapeut nejen pomocník, ale zároveň ochránce. Bez bezpečného prostředí může být tento proces nebezpečný.

Kdo by měl a kdo by neměl tento přístup zkoušet?

Transpersonální psychoterapie není pro každého. Je to jako vysokohorské výstupy - někdo se z nich vrátí jako nový člověk, někdo si zlomí nohu.

Je vhodná pro:

• Lidé s chronickou depresí, která neodpovídá na tradiční metody
• Ti, kdo cítí prázdný význam života, ale nejsou klinicky depresivní
• Osoby s traumatem, které se nechce vyprávět - ale chtějí ho zažít
• Lidé, kteří mají zkušenosti s jinými formami psychoterapie a chtějí jít dál

Není vhodná pro:

• Lidé s akutními psychotickými příznaky nebo diagnózou schizofrenie
• Osoby s těžkými poruchami osobnosti, zejména hranicovou
• Lidé, kteří nemají stabilní podporu ve svém životě
• Ti, kdo hledají rychlé řešení - tato terapie vyžaduje čas na integraci

Prof. Jiří Raboch, bývalý přednosta psychiatrické kliniky v Praze, varuje: „Vyvolávání hlubokých stavů u lidí s latentními psychotickými tendencemi může být jako zapálit sirku v prachu.“ To není strach z nového - to je odpovědnost.

Co říkají vědci? A co říkají lidé?

Transpersonální psychoterapie je kontroverzní. Na jedné straně má silnou podporu uživatelů. Na platformě Trustpilot má jedna česká praxe 4,2 bodu z 5 na základě 37 recenzí. Lidé píší: „Po 10 letech CBT jsem poprvé pocítila, co znamená skutečné propojení s vlastním já.“

Na druhé straně je kritizována jako pseudověda. Český klub skeptiků Sisyfos jí udělil dvě ceny „Bludný balvan“ - za nedostatek vědeckých důkazů. A má pravdu: jen 12 % studií o transpersonální psychoterapii splňuje standardy evidence-based medicíny. Žádná náhodná kontrolovaná studie nebyla provedena v ČR.

Ale je tu jedna věc, kterou skeptici ignorují: metaanalýza z roku 2021 v Frontiers in Psychology ukázala, že když transpersonální přístup spojíte s tradiční terapií, úspěšnost léčby chronické depresie stoupne o 23 %. To není zázrak. To je data.

Problém není v metodě. Problém je v tom, že věda je pomalá. A transpersonální psychoterapie je rychlá - a osobní. Věda potřebuje statistiky. Lidé potřebují zkušenosti. A obě věci se neustále překrývají.

Kdo je terapeut a jak se stát jedním?

Neexistuje státně akreditovaný kurz transpersonální psychoterapie v ČR. Ale existují osoby, které se k tomu připravily - a to dlouho.

Stanislav Grof založil The Grof Transpersonal Training (GTT) - dvouletý program s 200 hodinami teorie a 150 hodinami praxe. V roce 2023 v ČR absolvovalo tento program 12 terapeutů. Česká transpersonální společnost nabízí kratší kurz - 120 hodin teorie a 80 hodin praxe, za 25 000 Kč.

Ale to není všechno. Skutečný terapeut musí umět:

• Vytvořit bezpečné prostředí - bez soudů, bez tlaku
• Rozpoznat různé fáze mimořádného stavu - od paniky po mystické zážitky
• Nechat proces probíhat - aniž by ho narušil slovem nebo dotekem
• Pomoci klientovi integrovat zážitek - což trvá týdny, někdy měsíce

Podle průzkumu Institutu pro transpersonální studia (2022) 78 % českých terapeutů, kteří pracují s transpersonálními přístupy, má předchozí zkušenost s humanistickou psychoterapií nebo transakční analýzou. To je klíč. Transpersonální psychoterapie není odtržená od reality. Je její hluboká extenze.

Co se děje v ČR dnes? A kam směřujeme?

V České republice je asi 45 aktivních terapeutů, kteří nabízejí transpersonální přístupy. To je méně než 0,5 % všech registrovaných psychologů. Trh je malý - odhadem 15-20 milionů Kč ročně. Ale roste o 8 % ročně - rychleji než celý psychoterapeutický trh.

Hlavní klientky jsou ženy ve věku 30-50 let, vysokoškolsky vzdělané, které už prošly jinou terapií. Většina z nich hledá něco, co nemůže být změřeno dotazníkem - smysl, spojení, vnitřní klid.

Největší změna přichází zvenku: návrat psychedelické terapie. V roce 2023 začala Univerzita Hradec Králové pilotní výzkumný projekt s grantem 2,8 milionu Kč. Cílem je zjistit, zda holotropní dýchání může být vědecky ověřenou alternativou k psychedelikům. Pokud se podaří publikovat alespoň pět kvalitních studií do roku 2026, má šanci 60 %, že se transpersonální psychoterapie začne používat v mainstreamové medicíně - říká to profesor Ken Pendo z University of West Georgia.

Nejde o to, jestli to je „věda“ nebo „mystika“. Jde o to, jestli to pomáhá lidem, kteří jinak nemají naději. A v tomto smyslu je transpersonální psychoterapie už dnes - věda, která čeká na svůj čas.

Co je za tím?

Když se někdo poprvé v životě vydá na cestu transpersonální psychoterapie, často se ptá: „Bude to fungovat?“

Odpověď není v metodě. Není v ceně. Není ani v certifikátu terapeuta.

Odpověď je v tom, jestli jste připraveni přijmout, že něco vás přesahuje. Něco, co nemůžete ovládnout. Něco, co nemůžete vysvětlit. A přesto je to pravda.

Transpersonální psychoterapie neřeší problémy. Změňuje vztah, který máte k nim. A někdy to stačí.