Stojíte před zrcadlem a nevíte, proč se vás náhle chytá dech, když někdo zvedne ruku. Nebo se v noci probouzíte s těžkým žaludkem, aniž byste si vzpomněli na nic zvláštního. Mnoho lidí, kteří prožili trauma, neví, že jejich tělo si pamatuje to, co jejich mysl zatlačila. Senzomotorická psychoterapie není o tom, jak to popsat. Je to o tom, jak to tělo znovu naučí žít.
Co je senzomotorická psychoterapie a proč funguje?
Senzomotorická psychoterapie je metoda, která pracuje s tím, co zůstalo uložené v těle - ne v hlavě. Když prožijete něco traumatičtějšího, váš mozek nezpracuje událost jako normální vzpomínku. Místo toho ji uloží jako tělesný vzorec: napětí v svalích, zrychlený dech, pocit těžkosti v hrudi. Tyto reakce se stávají automatickými. I když se událost stala před lety, tělo na ni reaguje jako by se to dělo právě teď.
Tato metoda vychází z výzkumu, který ukazuje, že trauma je uloženo v centrálním nervovém systému jako narušený senzomotorický cyklus. Podle výzkumu Václava Jandy a Marie Vávrové z Masarykovy univerzity (1989) je každá naše reakce na vnější podnět - od úkroku před hrozbou až po třes v hrudi - založena na komunikaci mezi tělem a mozkem. Když je tento cyklus přerušen, tělo zůstává ve stavu „připravenosti na nebezpečí“. Senzomotorická psychoterapie ho pomalu znovu spojí.
Není to jen masáž nebo cvičení. Je to hluboký proces, který využívá neurofyziologickou plastickost mozku - schopnost se přizpůsobit a změnit. Když se tělo opět naučí reagovat přirozeně, místo aby se „zamrzlo“ v minulosti, mozek začíná trauma zpracovávat. A to bez nutnosti opakovat příběh slovy.
Pro koho je tato metoda určená?
Nejčastěji se senzomotorická psychoterapie používá u lidí s komplexním posttraumatickým stresovým syndromem (PTSS), kteří už vyzkoušeli jiné metody a nepomohly. Ale není to jen pro dospělé.
- Děti do 12 let - často nemají slova, která by popisovala, co cítí. Tělo však mluví: třes, odmítání jíst, noční můry. Senzomotorická psychoterapie jim umožňuje „vyjádřit“ trauma pohybem a hrou.
- Lidé s poruchami autistického spektra - často trpí senzorickou dysregulací. Trauma u nich nevypadá jako vzpomínka, ale jako přetížení smyslů. Tato metoda jim pomáhá zpět najít klid v těle.
- Klienti s somatizovanými příznaky - neustálé bolesti hlavy, žaludku, svalů, kdy lékaři nic nenašli. Tělo vyjadřuje to, co mysl nemůže nebo nechce říct.
- Lidé, kteří nechtějí nebo nemohou mluvit o trauma - 38 % klientů z Centra Jitrocel (2023) hlásí, že popis události je pro ně psychicky příliš náročný. U těchto lidí senzomotorická psychoterapie dosahuje úspěšnosti 82 %, zatímco kognitivně-behaviorální terapie (KBT) jen 65 %.
Je to metoda pro ty, kteří chtějí změnu, ale nechtějí znovu prožívat příběh. Pro ty, kteří už vědí, že problém není v jejich hlavě - ale v jejich těle.
Jak probíhá sezení?
Sezení trvá 60 minut a probíhá v klidném, bezpečném prostředí. Terapeut nežádá, abyste mluvili o tom, co se stalo. Místo toho vás pozoruje - jak sedíte, jak dýcháte, jak se vaše ruce dotýkají stolu, jak se změní dech, když zmíníte nějaký pocit.
První fáze je vytvoření bezpečí. Bez toho tělo neotevře své tajemství. Terapeut vás pomalu vede k tomu, abyste si všimli, kde v těle cítíte napětí, kde se tělo „zatváří“, kde se „zamrzne“. Pak se začíná pracovat s pohybem - ne s náročnými cviky, ale s malými, přirozenými pohyby, které tělo samo chce udělat: třes, stahování, roztažení, zvednutí ruky.
Podle Deusera (2007) probíhá terapie ve sedmi fázích: od vytvoření bezpečného prostředí přes zjišťování „primárního tvaru“ (tělesného výrazu konfliktu) až k dosažení adaptivní odpovědi - tedy přirozené reakce, kterou tělo nemohlo vyjádřit v době traumatu. Například: místo aby se ztuhl, když se někdo blížil, se teď může zvednout ruku a říct „zastav“.
Průměrně je potřeba 12-15 sezení na zpracování jednoho traumatu. Výsledky se neukazují hned. Po 6 sezeních 78 % klientů hlásí výrazné zlepšení tělesných příznaků - bolesti, úzkost, neklid. Kognitivní změny - jako například schopnost přemýšlet o události bez hrůzy - se objevují až po 10 sezeních.
Co říkají lidé, kteří to vyzkoušeli?
Aneta K. z Prahy napsala na Google Reviews: „Po 10 letech boje s úzkostí mi senzomotorická psychoterapie pomohla, když jsem už vyčerpala všechny klasické metody. Práce s tělem mi umožnila najít klíč k trauma, které jsem nedokázala slovy popsat.“
Na druhé straně je i Petr N., který po 8 sezeních napsal: „Neviděl jsem žádný pokrok. Jen ztrátu času a peněz. Terapeutka se příliš soustředila na tělesné prožitky a ignorovala mé konkrétní problémy.“
Tento rozdíl není náhodný. Senzomotorická psychoterapie vyžaduje kvalifikovaného terapeuta. Pokud terapeut neumí rozlišit mezi aktuálním tělesným prožitkem a traumatickou vzpomínkou, klient se může jen „zacyklit“ v bolesti. 87 % terapeutů v průzkumu Asociace psychoterapeutů ČR (2022) potvrzuje, že bez intenzivní supervize metoda může být škodlivá.
Co to stojí a kdo to hradí?
Sezení trvá 60 minut a stojí 850 Kč, pokud máte doporučení od lékaře. Zdravotní pojišťovny hradí tuto metodu od roku 2021 pod číslem MZ-2021-087. Samoplátci platí průměrně 1200 Kč za sezení.
Do roku 2023 bylo v České republice 37 specializovaných center, kde se tato metoda provádí. Počet certifikovaných terapeutů se zvýšil z 42 v roce 2018 na 187 v roce 2023 - růst 35 % ročně. Trh s touto terapií dosáhl v roce 2022 85 milionů Kč, což je 3,7 % celkového trhu psychoterapie. Ale je to nejrychleji rostoucí segment.
Od ledna 2024 je hrazeno i pro všechny typy posttraumatických stresových poruch - nejen pro PTSS. To znamená, že v příštích letech bude metoda přístupnější pro více lidí.
Kdo může tuto metodu provádět?
Nikdo. Pouze kliničtí psychologové s certifikátem Institutu senzomotorické integrace Praha (ISIP). Certifikace vyžaduje 200 hodin teorie a 150 hodin supervizované praxe. Průměrně se na zvládnutí základních technik tráví 9 měsíců.
Terapeut musí umět číst tělo - ne jen sledovat pohyby, ale rozumět jejich významu. Musí umět zastavit klienta, když se příliš vzdaluje od aktuálního okamžiku. Musí umět vést k „adaptivní odpovědi“ - tedy k tomu, aby tělo mohlo udělat to, co v době traumatu nemohlo.
Je to jako učit někoho znovu dýchat. Nejen technicky, ale i emocionálně. A to vyžaduje nejen vzdělání - ale hlubokou zkušenost.
Co říkají odborníci?
Prof. PhDr. Zdeněk Bašný z Univerzity Palackého v Olomouci říká: „Senzomotorická psychoterapie představuje významný pokrok v léčbě traumat, protože respektuje biologický fakt, že trauma je uloženo nejen v kognitivní paměti, ale také v tělesném paměťovém systému.“
Naopak Dr. Petr Beneš z FN Motol upozorňuje: „Chybí randomizované kontrolované studie s větším počtem účastníků, které by prokázaly nadřazenost této metody oproti standardním metodám v dlouhodobém horizontu.“
Pravda je v prostředku. Metoda má silné výsledky - ale ne všude a ne u všech. Je ideální pro klienty, kteří nejsou schopni mluvit. Není ideální pro ty, kteří potřebují rychlou odpověď nebo nejsou připraveni pracovat s tělem.
Jaký je budoucnost této metody?
Do roku 2024 se začíná testovat integrace senzomotorické psychoterapie s biofeedbackem. Na 1. lékařské fakultě UK se používají senzory, které měří svalové napětí, srdeční frekvenci a kožní vodivost v reálném čase. Podle doc. Ivany Wedlichové to zvyšuje efektivitu o 22 % u klientů s chronickým PTSS.
Plánuje se standardizace protokolů pro různé typy traumat - což je hlavní kritika, kterou vyslovují skeptici. A od akademického roku 2024/2025 má být metoda zařazena do výuky na 5 vysokých školách. To znamená, že v příštích letech bude k dispozici více kvalifikovaných terapeutů.
Evropská asociace pro psychotraumatologii předpovídá, že do roku 2030 bude senzomotorická psychoterapie součástí standardní léčby traumat ve 60 % evropských zemí. V Česku už je na cestě.
Je to pro vás?
Pokud:
- Už jste vyzkoušeli klasickou psychoterapii a nepomohla
- Máte tělesné příznaky, které lékaři nedokážou vysvětlit
- Nechcete nebo nemůžete mluvit o tom, co se stalo
- Chcete změnu, která začíná v těle, ne v hlavě
…pak je senzomotorická psychoterapie pro vás.
Není to zázrak. Není to rychlá cesta. Ale je to jedna z mála metod, která respektuje, že trauma není jen příběh. Je to tělesná zkušenost. A někdy je potřeba jít zpátky do těla, abyste našli cestu ven.
Je senzomotorická psychoterapie vhodná pro děti?
Ano, je jednou z nejúčinnějších metod pro děti do 12 let, které prožily trauma. Děti často nemají slova k vyjádření svých pocitů, ale jejich tělo mluví - třesem, odmítáním jíst, nočními můrami nebo neklidem. Senzomotorická psychoterapie pracuje s pohybem, hrou a tělesnými prožitky, což je pro děti přirozenější než hovor. Podle průzkumu z Centra Jitrocel (2023) 91 % psychologů považuje tuto metodu za ideální pro dětskou populaci.
Můžu si tuto terapii zkusit bez doporučení lékaře?
Ano, můžete. Samoplátci mohou začít terapii bez doporučení. Cena sezení je však vyšší - průměrně 1200 Kč, oproti 850 Kč pro klienty s doporučením od lékaře. Zdravotní pojišťovny hradí metodu od roku 2021, ale pouze pokud máte diagnózu PTSS nebo jiné posttraumatické poruchy a doporučení od klinického psychologa nebo psychiatra.
Je senzomotorická psychoterapie stejná jako tělesná psychotherapie nebo yoga?
Není. Tělesná psychotherapie je širší pojem, který zahrnuje různé metody - od masáže až po Tanzterapie. Senzomotorická psychoterapie je specifická metoda s pevným teoretickým základem a sedmi fázemi terapie. Nejde o cvičení nebo relaxaci - jde o proces, který vede k překonání traumatického paměťového „zamrznutí“ v těle. Yoga může pomoci uvolnit napětí, ale neřeší hluboké trauma uložené v nervovém systému.
Jak dlouho trvá, než se začnou ukazovat výsledky?
První změny se objevují obvykle po 6 sezeních - hlavně v tělesných příznacích: méně bolestí, lepší spánek, méně úzkosti. Kognitivní změny - jako například schopnost myslet na trauma bez hrůzy - se objevují až po 10 sezeních. Je to pomalý proces, protože se nepracuje s myšlenkami, ale s tělesnými vzory, které se tvořily po letech. Rychlost závisí na komplexnosti trauma a individuální schopnosti těla se znovu naučit bezpečnosti.
Proč některé sezení nevedou k žádnému pokroku?
Nejčastější příčina je nesprávně kvalifikovaný terapeut. Senzomotorická psychoterapie vyžaduje specializované vzdělání - pouze psychologové s certifikátem ISIP mohou tuto metodu provádět. Pokud terapeut neumí rozlišit mezi aktuálním prožitkem a traumatickou vzpomínkou, klient se může jen „zacyklit“ v bolesti. Další příčinou může být, že klient není připraven - například příliš rychle začal pracovat s hlubokými prožitky bez vytvoření bezpečného prostředí. 78 % klientů hlásí pokrok po 6 sezeních, ale 22 % potřebuje více času nebo jiný přístup.
Napsat komentář