Deprese nejde léčit jako chřipka. Nemůžete si jen vzít lék, počkat týden a být zpátky v hranicích. Někteří lidé se cítí lépe za 12 týdnů. Jiní potřebují roky, aby pochopili, proč se vůbec cítí tak špatně. A to není chyba. Není to slabost. Je to jen jiná cesta. Pokud se teď ptáte, jestli byste měli zkusit krátkodobou terapii nebo se pustit do něčeho delšího, nejste sami. V České republice se počet lidí s diagnózou deprese za posledních pět let zvýšil o 37 %. A každý druhý, kdo projde terapií, se vrátí zpět do stejného stavu - pokud nezvládne dlouhodobou práci.
Co je vlastně krátkodobá terapie?
Krátkodobá terapie je jako oprava střechy, když prší. Cíl je jasný: zastavit únik, zklidit situaci, dát vám nástroje, abyste přežili následující týdny. Většinou trvá 10 až 20 sezení, každé asi 50 minut. To je přesně to, co veřejná zdravotní pojišťovna pokryje - maximálně 40 sezení ročně. Mnoho lidí začíná právě tady.
Nejčastější formy jsou kognitivně behaviorální terapie (CBT) a interpersonální terapie (IPT). CBT se zaměřuje na to, jak vaše myšlenky o sobě, světě a budoucnosti vás drží v depresi. Například: „Nikdy nic nezvládnu“ nebo „Všichni mě nechají“ - tyto myšlenky se neustále opakují a vytvářejí past. CBT vás učí, jak je zpochybňovat a nahradit realističtějšími. IPT se dívá na vaše vztahy. Zda jste nedávno ztratili někoho, zda máte konflikty s partnerem, rodinou nebo kolegy - tyto vztahy často jsou zdrojem nebo posilovačem depresivních příznaků.
Účinek se obvykle začíná cítit kolem 6. týdne. To je důležité. Někteří lidé přestanou chodit po 4 sezeních, protože „nic se nezměnilo“. Ale změna ne přijde hned. Je to jako běhání - první týdny jsou těžké, pak začnete cítit, že se něco děje. Pokud po 12 týdnech nevidíte žádný pokrok, není to vaše chyba. Je to signál, že potřebujete jiný přístup.
Když krátkodobá terapie nestačí
Představte si, že jste se dostali z vody. Krátkodobá terapie vám dala životní přístroj. Ale neřekla vám, proč jste vůbec spadli do vody. To je práce dlouhodobé terapie.
Dlouhodobá terapie není jen „delší krátkodobá“. Je to jiný svět. Může trvat roky. Některé lidé chodí 5, 10 nebo více let. Nejde o to, že se „nemohou vyléčit“. Jde o to, že jejich depresivní příznaky jsou hluboko zakořeněné - ve vztazích s rodiči, ve zkušenostech z dětství, ve strachu z toho, že nejsou dostateční, ve vnitřních konfliktech, které se opakují po celý život.
Tady se používají analytické nebo psychodynamické přístupy. Není cílem „vyřešit problém“. Je cílem ho pochopit. Například: proč se vždy cítíte opuštění, když partner zůstane večer doma? Proč se vám vždycky zdá, že když někdo řekne „nemusíš to dělat“, znamená to „nejsi dobrý“? Tyto vzory nezmizí za 16 sezení. Potřebujete čas, bezpečí a opakované setkání, abyste je uviděli, prožili a změnili.
Podle studií z České psychiatrie je dlouhodobá terapie nejúčinnější pro lidi s:
- Chronickou depresí (příznaky trvají 2 roky a déle)
- Recidivujícími epizodami (už jste měli tři nebo více depresí)
- Poruchami osobnosti (např. hranicová nebo závislá porucha)
- Komorbiditou s úzkostí, útěkem od reality nebo návyky
Nejde o to, že byste byli „horší pacienti“. Jde o to, že vaše duševní zdraví potřebuje hlubší práci. A to není špatné. Je to jen jiné.
Co říkají statistiky - a co říkají lidé
Podle průzkumu Prodepsy.cz z roku 2022, který zahrnoval 1 245 lidí s depresí:
- 68 % začalo s krátkodobou terapií (10-20 sezení)
- 42 % z nich poté přešlo na dlouhodobou terapii
- Nejčastější důvod? „Nedostatečný účinek“ nebo „recidiva“
Na fóru Psychologie.cz uživatelka „zdravi_zena“ napsala: „Dva roky terapie mi pomohly pochopit, proč jsem se vždycky cítila, že jsem „špatná“. Teď, tři roky poté, se mi depresivní epizody už nevracejí.“
Na Redditu „deprese2023“ sdílel: „16 sezení mi pomohlo přežít. Ale po osmi měsících jsem znovu padl. Teď vím, že jsem nevyřešil nic z hlubokého.“
Co je pravda? Krátkodobá terapie funguje skvěle pro reaktivní deprese - ty, které přijdou po rozvodu, ztrátě práce nebo smrti blízkého. Tam se dá vytvořit jasný cíl: „Přežít tyto měsíce, získat stabilitu, vrátit se do práce.“
Ale pokud je vaše deprese vnitřní - pokud se vám zdá, že jste vždycky takhle, že se nic nezměnilo, ani když se všechno kolem vás zlepšilo - pak krátkodobá terapie vám dá jen dočasný oddech. A pak se vrátíte.
Kdo by měl zkusit dlouhodobou terapii?
Není to o tom, že byste měli být „víc zranění“. Je to o tom, co potřebujete.
Podle klinické psycholožky Martiny Hazukové: „Pokud se cítíte, že se vám vždycky opakují stejné vztahy, stejné chyby, stejné smutky - i když se všechno jiné změnilo - potřebujete dlouhodobou práci.“
Je to jako když máte zlomenou nohu. Krátkodobá terapie vám dá křeslo. Dlouhodobá vám pomůže pochopit, proč jste spadli - a jak se vyhnout padání znovu.
Zvažte dlouhodobou terapii, pokud:
- Už jste měli tři nebo více depresivních epizod
- Už jste vyzkoušeli krátkodobou terapii a nezůstal žádný trvalý efekt
- Často se cítíte „prázdní“, „ztracení“ nebo „nepřirození“ - i když máte „všechno“
- Máte problémy s vztahy - vždycky se cítíte opuštění, nebo se vždycky zaseknete v konfliktech
- Je u vás diagnostikována porucha osobnosti nebo chronická úzkost
Není to výzva. Je to možnost. Možnost nejen přežít, ale opravdu žít.
Co dělat, když nevíte, co vybrat?
Nemusíte se rozhodnout hned. Většina lidí začíná s krátkodobou terapií. To je logické. Je to méně náročné, levnější, a veřejná pojišťovna to podporuje.
Ale tady je klíčové: neukončujte terapii, jen proto, že se vám zdá, že „to má být konec“.
Podle profesora Rabocha by léčba měla pokračovat ještě 6-9 měsíců po zmizení příznaků. Proč? Protože recidiva je vysoká: 50 % po první epizodě, 70 % po druhé, 90 % po třetí. Pokud se vám po 16 sezeních „všechno zlepšilo“, neznamená to, že jste „vyléčení“. Znamená to, že jste „zklidnění“.
Co můžete udělat:
- Začněte s krátkodobou terapií - 12 až 16 sezení.
- Po 8 týdnech se zeptejte terapeuta: „Co se stane, když to zde zastavím?“
- Společně si stanovte indikátory pokroku: „Když se opět začnu vyhýbat lidem, když se mi nechce vstávat, když se cítím ztracený - to je signál, že potřebuji pokračovat.“
- Nebojte se říct: „Myslím, že potřebuji víc.“
Někteří terapeuté navrhují hybridní přístup: krátkodobá akutní léčba + občasná „přídržovací“ sezení každých 2-3 měsíce. To je jako údržba auta - neřešíte poruchu, ale předcházíte jejímu návratu.
Je terapie jen o čase?
Není. Je to o vás. O vaší motivaci. O vaší schopnosti se podívat do sebe. O tom, jestli jste připraveni věřit, že vaše bolest má smysl - a že ji můžete přeměnit.
Docent Jan Roubal říká: „Psychoterapeutická léčba deprese je nejvíce vhodná pro člověka, který o ni sám stojí.“
Nejde o to, jestli máte peníze na 100 sezení. Nejde o to, jestli máte čas. Jde o to, jestli chcete přestat být vězněm svých vzorců. Jestli chcete přestat se ptát: „Proč to zase zase?“ a začít si říkat: „Aha. To je ten můj vzor.“
Deprese není vina. Ale zotavení je volba. A ta volba se nevyřeší za 12 týdnů. Někdy to trvá déle. A to je v pořádku.
Co se děje dnes v ČR - a kam to směřuje
Veřejná zdravotní pojišťovka pokrývá 40 sezení ročně. To je dost pro krátkodobou léčbu, ale málo pro hlubokou práci. Proto se v České republice rozšiřují privatní terapeuty a hybridní modely.
Do roku 2025 se očekává, že 75 % terapeutů využívá kombinaci krátkodobé terapie s digitálními nástroji - aplikacemi na sledování nálad, denními záznamy, nebo online sezeními pro prevenci recidivy.
Nové léky, jako neuropeptid Y nebo minocyklin, ukazují rychlý účinek, ale jen na krátkou dobu. To znamená: léky mohou pomoci při akutní krizi, ale neřeší kořen. A proto se terapie stále více obrací k dlouhodobé práci - ne proto, že je „lepší“, ale protože je trvalejší.
Nejde o to, která je „lepší“. Jde o to, která je pro vás správná. A to se nedá zjistit v knize. Musíte to zjistit u sebe.
Napsat komentář