Mentální anorexie není jen problém s jídlem. Je to závažná duševní porucha, kde tělo přestává být jen tělem - stává se nepřítelem, cílem, který musí být ovládnut. Lidé s touto poruchou nechají jíst, protože se bojí, že by se jim tělo změnilo. A to, co vnímají ve zrcadle, se neshoduje s tím, co je skutečně. Toto není vůle, nebo slabost. Je to nemoc, která se zakotvuje v mysli a zničí život - pokud ji nezachytíte včas a nezačnete léčit správně.
Psychoterapie není doplňkem - je jádrem léčby
Mnoho lidí si myslí, že když pacientka získá zpět váhu, je všechno v pořádku. To není pravda. Pokud se změní jídelní režim, ale myšlenky zůstanou stejné, relaps je jen otázka času. Podle dat z Psychiatrické kliniky FN Brno dosahují pacientky bez psychoterapie relapsu do dvou let v 85 % případů. S komplexní psychoterapií je to jen 35 %. To znamená, že léčba bez práce s myšlenkami je jen dočasná úleva - ne léčba. Psychoterapie je jediná metoda, která může změnit to, co se děje v hlavě. Nejde o to, aby pacientka „přestala být chudák“ nebo „nepřemýšlela o kaloriích“. Jde o to, aby pochopila, proč se jí v hlavě vrací myšlenka: „Jsem příliš tlustá“. Proč se jí v hlavě vynoří obava, že když sní sýr, zemře? Proč si myslí, že její hodnota jako člověka je určena hmotností? To všechno se řeší v terapii.Které formy psychoterapie fungují nejlépe?
Nejúčinnější je kognitivně behaviorální terapie (KBT). Tato metoda se nezaměřuje na minulost, ale na to, co se děje teď. Terapeut pomáhá pacientce identifikovat automatické myšlenky, které ji donucují k omezení jídla. Například: „Když sním chléb, budu muset běžet na běžce“. KBT ukazuje, že toto není pravda - je to jen výsledek poruchy. Studie Fairburna z roku 2009 potvrdila, že KBT má úspěšnost 40-60 %, zatímco jiné formy terapie dosahují jen 25-35 %. U dětí a mladistvých je klíčová rodinná terapie. Tady není pacientka sama. Rodina je součástí onemocnění. Rodiče často nevědí, jak reagovat. Někdy příliš kontrolují, jindy se vyhýbají konfliktu. Rodinná terapie trvá průměrně 15-20 sezení a učí rodinu, jak podporovat, ne ovládat. Výzkumy z FN Brno ukazují, že když se rodina naučí správný přístup, riziko relapsu klesá o téměř polovinu. Dynamicky orientovaná terapie se zaměřuje na hlubší příčiny - často na ztrátu, zanedbání nebo pocit, že jsi „nevážný“. Tato metoda je pomalejší, ale pro některé pacientky je jedinou cestou, jak pochopit, proč se jí jídlo stalo největším nepřítelem.Proč léky samotné nestačí?
Antidepresiva, jako je fluoxetin, se používají jen tehdy, když je přítomná deprese. Ale ani nejlepší léky nezmění, jak se člověk cítí, když se podívá do zrcadla. Farmakoterapie neovlivňuje poruchu vnímání těla. Podle Psychiatrie pro praxi (2003) pacientky léčené pouze léky dosahují jen 35 % remise - oproti 65 % u těch, co prošly psychoterapií. Někdy se používá i nucená výživa - například nazogastrická sonda. Ale to je jen „zástupná“ opatření. Bez psychoterapie se pacientka po zlepšení výživy vrátí ke svým starým rituálům. Je to jako zasypat oheň popeliskou - neřešíš příčinu, jen zastavíš důsledek.
Co se děje v praxi? Příběh z FN Brno
V Brně je jediné místo v Česku, kde je komplexní péče o poruchy příjmu potravy od dětství do dospělosti. Zde se kombinuje:- psychoterapie (KBT, rodinná terapie)
- nutriční rehabilitace (postupné zvyšování kalorií, výživový poradce)
- ergoterapie a fyzioterapie (obnovení tělesného vědomí)
- psychiatrický dohled
Proč je tak těžké dostat se na léčbu?
Největší překážkou není chybějící peníze - ale odmítnutí. Pacientka s mentální anorexií často říká: „Nemám problém. Jsem jen chudák.“ To je součást nemoci. Podle NZIP je to jedna z největších komplikací léčby. V Česku je pouze tři specializovaná centra (Brno, Praha, Olomouc). Všichni ostatní lékaři nevědí, jak na to. A kliničtí psychologové se specializují na poruchy příjmu potravy? Pouze 42 v celé republice. To znamená, že jeden specialistka má na starosti 750 pacientů. Doporučený poměr je 1:200. V soukromém sektoru měsíční program stojí 25 000-35 000 Kč. Mnoho rodin to prostě nemůže zaplatit. A pokud není zajištěna výživa, psychoterapie je bezúčinná. To potvrzuje i anonymní zkušenost z fóra poruchprijmupotravy.cz: „Psychoterapie trvala dva roky. Bez hospitalizace to bylo zbytečné.“
Co funguje? Příběh 18leté dívky
Příběh jedné dívky z Healthyandfree.cz to ukazuje jasně. Po půl roce terapie měla hmotnost 55 kg (BMI 18,54). Nebyla „normální“ - ale už nebyla v nebezpečí. Přestala se bát sladkého jídla. Začala jíst koláče s přáteli. Po roce měla partnera, byla spokojená a říkala: „Jídlo pro mě přestalo být problém.“ Ale pozor - to se nestalo za týden. Nebo za měsíc. Trvalo to rok. A bylo to jen proto, že se kombinovala výživa, terapie a podpora rodiny. Když někdo říká, že „psychoterapie nefunguje“, pravděpodobně zkoušel jen část léčby. Ne celou.Co se změní v příštích letech?
Do roku 2025 plánuje Ministerstvo zdravotnictví zvýšit počet specializovaných center na osm a počet klinických psychologů na 70. Některé školy v Praze a Brně už dělají screeningy - hledají rizikové dívky ještě před tím, než se porucha rozvine. To je budoucnost. Léčba není jen o záchraně života - je o tom, aby se to vůbec nestalo.Co si pamatovat?
- Mentální anorexie je nemoc mysli - ne jen těla.
- Psychoterapie je jediná metoda, která může změnit myšlenky, které vedou k poruše.
- Kognitivně behaviorální terapie je nejúčinnější, ale rodinná terapie je nezbytná u mladistvých.
- Léky samotné neřeší anorexii - pouze pomáhají při depresi.
- Nucená výživa bez terapie je jen dočasná opatření.
- Úspěch závisí na komplexním přístupu: výživa + terapie + rodina + dohled.
- Bez psychoterapie je relaps v 85 % případů. S ní je to jen 35 %.
Nejde o to, aby člověk zhubl. Jde o to, aby se vrátil k životu. A to jde jen jednou cestou - přes práci s myslí. A to je práce psychoterapie.
Napsat komentář