Stovky lidí v Česku každý rok prochází léčbou poruch osobnosti, ale mnozí z nich nevědí, že jejich bolest má kořeny v dětském trauma. Nejde jen o „špatnou charakterovou výchovu“ nebo „přehnané emoce“. Věda už dlouho ví: trauma je jedním z nejdůležitějších faktorů, které vytvářejí poruchy osobnosti - až u 89 % případů. A když se léčba zaměří jen na symptomy, zůstává problém neřešený. Trauma-informovaný přístup změnil pravidla hry. Už nejde o to, „co je s tím člověkem špatně“, ale o to, „co se s ním stalo“.
Co je trauma-informovaný přístup a proč je jiný?
Trauma-informovaný přístup není nová terapeutická metoda. Je to přístup k celé péči. Znamená, že terapeut, lékárník, sestra i administrativa všechny chápou: pokud má pacient poruchu osobnosti, je velmi pravděpodobné, že za tím stojí nějaké závažné psychické trauma - často z dětství. To může být emocionální zanedbání, sexuální nebo fyzické zneužívání, nebo jen dlouhodobá nejistota a strach.
Tradiční přístupy často považovaly impulzivní chování, sebapoškozování nebo výkyvy nálad za „manipulaci“ nebo „odpor“. Trauma-informovaný přístup to vidí jinak: toto chování je přežitková strategie, která pomohla člověku přežít. Když jsi jako dítě nemohl utéct, tvoje mozek se naučil, jak se „vypnout“ nebo jak „překonat“ bolest. A tyto mechanismy se nezruší jen proto, že jsi dospělý.
Podle WHO (2022) je trauma-informovaný přístup založen na pěti zásadách: bezpečí, důvěryhodnost, spolupráce, respekt k autonómii a empowerement. To znamená: nejsi „pacient“, kterého musíš „napravit“. Jsi člověk, který přežil něco, co by neměl, a teď potřebuje bezpečný prostor, aby se mohl znovu naučit důvěřovat - sobě i druhým.
Jak trauma vytváří poruchy osobnosti?
Nejčastější poruchou spojenou s trauma je hranicní porucha osobnosti (HPO). Výzkumy ukazují, že u 84 % pacientů s HPO bylo identifikováno dětské trauma - nejčastěji emocionální zneužívání (58 %) nebo sexuální zneužívání (37 %). Ale trauma neovlivňuje jen HPO. Může vést k paranoidní, náklonné, anankastické nebo jiným poruchám osobnosti, kdy se člověk učí, že svět je nebezpečný, lidé jsou nevěrní a on sám je „špatný“.
Když se dítě neustále nachází ve stavu strachu, jeho mozek se přizpůsobí. Výzkumy z Univerzity Komenského (2021) ukazují, že lidé s trauma-příčnou poruchou osobnosti často:
- zažívají časté výkyvy nálad (92 %)
- neumí regulovat frustraci (87 %)
- chovají se impulzivně (78 %)
- sebapoškozují (63 %)
Tyto příznaky nejsou „náhodné“. Jsou výsledkem neurologických změn. Trauma ovlivňuje amygdalu (centrum strachu), přední kůru (schopnost rozhodovat) a hippocampus (paměť). To znamená: pacient nejen „nemůže“ kontrolovat emoce - jeho mozek „nemůže“ kontrolovat emoce. A to je rozdíl.
Co se děje při trauma-informované diagnostice?
Diagnostika není jen seznam otázek. Trauma-informovaný přístup vyžaduje hlubší pohled. ICD-11 (WHO, 2019) stanovuje, že pro diagnózu poruchy osobnosti musí být symptomy přítomny více než 24 měsíců. U HPO je potřeba splnit minimálně 5 z 9 kritérií - včetně neustálého pocitu prázdnoty a sebeublížitelského chování.
V Česku se od roku 2022 používá standardizovaný nástroj TSI-25 (Trauma Symptoms Inventory), který má citlivost 89,7 % a specificitu 82,3 %. To znamená: téměř každý, kdo má trauma-příčnou poruchu, je správně identifikován. A téměř každý, kdo nemá, není nesprávně označen.
Je důležité: trauma-informovaná diagnostika nevyhledává „traumata“ jen proto, aby je našla. Hledá vzory - jak se trauma projevuje v chování, vztazích, v reakcích na stres. Například: pacient, který se při malém konfliktu „vypne“ nebo začne křičet, nemusí být „agresivní“. Může být připravený na útok, protože jako dítě se musel přizpůsobit násilí.
Proč trauma-informovaná terapie funguje lépe?
Studie z Journal of Personality Disorders (2021) ukázala: trauma-informovaná terapie snižuje riziko retraumatizace o 47 % oproti klasické kognitivně-behaviorální terapii. Proč? Protože nevyžaduje, aby pacient „překonal“ trauma rychle. Nevyžaduje, aby se „přiznal“ k věcem, které ještě není připravený zvládnout. Nevyžaduje, aby se „přiznal“ k věcem, které ho mohou znovu zranit.
Naopak: terapie začíná stabilizací. Prvních 6-8 měsíců se pracuje na:
- bezpečnosti (fyzické i emocionální)
- schopnosti identifikovat emoce
- technikám regulace (dýchání, zemnění, jisté rutiny)
- vytváření bezpečného vztahu s terapeutem
Teprve poté, když je člověk stabilní, se začíná pracovat na samotném trauma. A to je klíč. Když se člověk necítí v bezpečí, jeho mozek neumožňuje zpracování trauma. Je to jako pokus o operaci na otevřené raně - jen zhoršíš stav.
Výsledky jsou reálné. Uživatelka „Aneta_28“ popisuje: „Po 10 letech terapie bez trauma-informovaného přístupu mi teprve po identifikaci dětského zneužívání začala hranicní porucha osobnosti ustupovat - za 18 měsíců se snížily sebapoškozovací epizody z 15 na 2 za rok.“
Adherence k léčbě je o 32 % vyšší - pacienti zůstávají déle. Hospitalizace klesají o 28 %. A to všechno bez „vyšších dávek léků“ nebo „přísnějších pravidel“.
Co je na tomto přístupu těžké?
Není to zázrak. Je to náročné - pro pacienty i pro terapeuty.
Terapeut musí absolvovat 240 hodin specializovaného školení (akreditovaný kurz Českého psychologického spolku od roku 2020) a pravidelně navštěvovat supervision (alespoň jednou za dva týdny). Mnoho terapeutů přiznává, že největší výzvou je překonávat vlastní retraumatizační reakce - když slyší příběh, který je připomíná jejich vlastní trauma. To je důvod, proč supervision není volitelný - je nutný.
Navíc: ne všichni pacienti se zlepší. U 15-20 % lidí s komorbidní schizofrenií nebo těžkou organickou poruchou funguje trauma-informovaný přístup méně efektivně. V těchto případech je nutná kombinace léků a podpůrné terapie.
A je tu problém s přístupem. Podle Českého svazu duševně nemocných (2022) 63 % pacientů čeká na specializovanou péči déle než 6 měsíců. V Brně je jen 3 trauma-informovaní terapeuti pro celou jižní Moravu. Čekací doba 11 měsíců - a během toho se stav pacienta zhoršuje.
Co můžeš udělat, pokud jsi pacient nebo blízký?
Nejlepší kombinace, kterou doporučují zkušení pacienti, je:
- individuální trauma-informovaná terapie
- skupinová terapie DBT (Dialectical Behavior Therapy) - která učí regulaci emocí a toleranci stresu
- použití aplikace Safety Plan - stažená 14 521× v Česku v roce 2023
Nezapomeň: nejde o to „vyléčit se“. Jde o to získat kontrolu. Získat nástroje. Získat bezpečí. A to může trvat roky. Ale je to možné.
Od ledna 2024 se v Česku testuje trauma-informovaná verze aplikace MoodKit s AI, která detekuje výkyvy nálad s přesností 87,4 %. To je první krok k tomu, aby terapie nebyla jen v kanceláři - ale i v každodenním životě.
Je trauma-informovaný přístup zázrak?
Není. Ale je to nejlepší, co máme.
Prof. Vladimír Kostovský varuje: „Přílišné zaměření na trauma může vést k redukcionismu.“ A má pravdu. Biologické faktory - genetika, neurochemie - představují až 50 % rizika pro vývoj poruchy osobnosti. Trauma není jediný faktor. Ale je ten, který můžeme nejlépe ovlivnit.
Na druhé straně: studie z Univerzity Palackého (2023) ukazuje, že 78 % pacientů s poruchami osobnosti zažívá posttraumatický růst po 24 měsících trauma-informované terapie. To znamená: nejen zlepšují - ale se stanou silnějšími. Naučí se důvěřovat. Naučí se mít hranice. Naučí se, že nejsou „zlí“ nebo „poškození“. Jsou přeživší.
Investice do trauma-informované péče se vyplatí. Každá koruna, kterou investuješ do této péče, ušetří 4,2 Kč v následných zdravotních nákladech během 5 let. A to nejen v penězích - ale v lidských životech.
Co se děje v Česku?
Od roku 2023 je trauma-informované školení povinné pro všechny psychoterapeuty, kteří pracují s poruchami osobnosti (vyhláška MZDR č. 324/2022 Sb.). V 68 % českých specializovaných zařízení je tento přístup již implementován - oproti 42 % v roce 2018. Trh roste o 12,3 % ročně. V Česku jsme na 8. místě v Evropě.
Problém není v teorii. Problém je v praxi. V čekacích dobách. V nedostatku terapeutů. V tom, že pojišťovny hradí trauma-informovanou terapii jen u 65 % případů, zatímco tradiční metody jsou hrazeny v 92 %.
Je to nejen zdravotní otázka. Je to otázka spravedlnosti. A otázka toho, jestli chceme, aby lidé přežívali - nebo aby se opravdu žili.
Napsat komentář