Katastrofizace: Jak přestat předstírat, že všechno padá do propasti
katastrofizace, je kognitivní omyl, kdy člověk předstírá, že nejmenší problém znamená katastrofu. Also known as černobílé myšlení, it je jedním z nejčastějších vzorců, které udržují úzkost a sebekritiku na živé úrovni. Nejde o přehnaný optimismus, ale o to, že tvoje mysl si vybírá nejhorší možný scénář a pak ho přijímá za pravdu. Když ti někdo neodpoví na zprávu, myslíš si, že tě nenávidí. Když ti někdo řekne, že máš chybu, věříš, že jsi úplný neúspěšník. Když se ti něco nepovede, představuješ si, že to bude trvat věčně a nikdy se to nezlepší. To není realita. To je tvoje mysl, která se naučila přežívat v nejistotě – a teď to dělá příliš dobře.
kognitivní omyly, jsou automatické, zkreslené myšlenky, které se objevují bez kontroly. Also known as přesvědčení o sebevražednosti, it jsou základem mnoha psychických obtíží – od úzkosti až po depresi. Katastrofizace je jen jedním z nich. Další jsou například přehánění viny, přehánění zodpovědnosti, nebo myšlenka, že musíš být dokonalý, jinak jsi nikdo. Tyto vzory se neobjevují z ničeho. Vznikají z dětství, z opakovaných zkušeností, kdy jsi musel být perfektní, aby tě někdo miloval, nebo kdy jsi viděl, že chyba vede k odmítnutí. A teď, i když jsi dospělý, tvůj mozek stále myslí, že každý neúspěch je životní ohrožení.
Psychoterapie neřeší katastrofizaci tím, že ti řekne: „Nech to, je to hloupost.“ Ona ti pomáhá pochopit, úzkost, je tělesná reakce na představu nebezpečí, které většinou neexistuje. Když se ti zdá, že jsi ztratil práci, a začne ti běhat pot, srdce tlouct a nemůžeš dýchat – to není reakce na skutečnost. To je reakce na myšlenku, kterou ti tvůj mozek vložil do hlavy. Terapie ti pomáhá najít tu chvíli mezi událostí a reakcí – a v ní zjistit, že nejsi v nebezpečí. Můžeš se zastavit, dýchat, a říct si: „To je jen můj mozek, který předstírá katastrofu.“
Nejde o to, aby sis přestal myslet na špatné věci. Jde o to, abys přestal věřit, že tyto myšlenky jsou pravda. Když si přečteš příběhy lidí, kteří překonali katastrofizaci, zjistíš, že se to nezměnilo v jednom sezení. Změnilo se pomalu – když si někdo všiml, že když si myslel, že ho přítel opustil, ve skutečnosti jen měl špatný signál. Když si někdo uvědomil, že když se mu nepovedl projekt, neznamenalo to, že je neúspěšník – jenže se mu něco nepovedlo. A když si někdo dovolil říct: „Možná to nebude tak špatné,“ – pak se to opravdu nezhoršilo.
Tyto příběhy najdeš v článcích níže. Najdeš zde, jak se kognitivně behaviorální terapie učí rozpoznávat tyto myšlenky, jak EMDR pomáhá uvolnit trauma, které je pod nimi, a jak se lidé učí žít s nejistotou, aniž by ji přeměňovali na katastrofu. Někteří z nich dříve přemýšleli, že každý krok ven z domu je riziko. Teď vědí, že riziko je jen myšlenka. A myšlenku můžeš změnit.