Narcistická porucha osobnosti: Jak ji poznat a co skutečně pomáhá v terapii
Co je narcistická porucha osobnosti, hluboká a trvalá porucha, která se projevuje přehnanou potřebou úcty, nedostatkem empatie a potížemi s udržováním autentických vztahů. Also known as narcisistická osobnostní porucha, it je diagnostikována podle ICD-10 jako F60.8 a patří mezi klasické poruchy osobnosti, které narušují nejen život jedince, ale i celé rodiny a kolektivy.
Nejde o to, že někdo je sebevědomý nebo ambiciózní. narcistická porucha osobnosti je o tom, že člověk nemůže vnímat druhé jako samostatné bytosti s vlastními potřebami. Vztahy jsou pro něj jen nástrojem – k získání pozornosti, uznání nebo kontroly. To vede k zneužívajícím vztahům, kde partner, dítě nebo kolega postupně ztrácí hlas, sebevědomí a pocit reality. Mnozí z nás si myslí, že se jedná jen o „těžkou osobnost“, ale není to tak. Je to strukturální problém v způsobu, jakým mozek zpracovává emoce, identitu a bezpečí.
Co se děje v terapii? psychoterapie není o tom, aby se osoba „napravila“ nebo „přestala být narcis“. Je to o tom, aby se objevila ta zranitelnost, kterou celý život schovávala. A to je těžké. Velká část lidí s touto poruchou nepřijde do terapie, protože nevidí problém u sebe – vidí ho u ostatních. Když ale přijdou, často jde o to, že se cítí osamělí, unavení z boje o kontrolu nebo z toho, že vztahy se jim neudržují. A právě v tomto okamžiku může začít změna – pokud terapeut dokáže vytvořit bezpečný prostor, kde není potřeba hrát roli.
Nejčastější chyba? Předpokládat, že se dá narcistická porucha vyřešit jen tím, že se člověk naučí „empatii“. To není tak jednoduché. Je to o překonání hlubokého strachu – strachu z toho, že když se ukáže slabý, bude odmítnut. A právě proto je terapeutický vztah v tomto případě nejdůležitější nástroj. Když terapeut neodmítá, neodsuzuje a nezachází s klientem jako s „problemem“, začne se objevovat pravda – a ta je vždycky bolestivější než fikce.
V této sbírce najdeš články, které se nejen snaží vysvětlit, jak narcistická porucha osobnosti funguje, ale také jak se na ni reaguje – v rodině, v práci, v terapii. Některé texty se zaměřují na to, jak poznat zneužívající chování, jiné ukazují, proč terapie někdy selhává a proč někdy funguje. A najdeš i to, co se neříká: že lidé s touto poruchou mohou změnit, ale jen když se rozhodnou přestat hrát hru, ve které jsou vždycky vítězové. Nejde o to, kdo má pravdu. Jde o to, kdo je připravený přestat bojovat – a začít žít.
Narcistická porucha osobnosti se nedá vyléčit, ale lze ji změnit. Léčba psychoterapií je dlouhá, náročná a úspěšná jen u 30-40 % lidí. Klíčem je ochota změnit se - a ta je u většiny pacientů nulová.
Číst více