Narcistická porucha osobnosti: Lze ji léčit psychoterapií a jak

Narcistická porucha osobnosti není problém, který se vyřeší za pár sezení. Nejde o to, že někdo je sebevědomý nebo ambiciózní. Jde o hlubokou, trvalou strukturu myslení, která zabraňuje lidem vidět sebe i ostatní jako skutečné bytosti. Ti, kdo s ní žijí, často vnímají jen hrdost, chladnost nebo manipulaci. Ale za tím vším se skrývá úžasná zranitelnost - a právě to je ten bod, kde může začít změna.

Co vlastně narcistická porucha osobnosti je?

Narcistická porucha osobnosti (NPD) není jen „velký ego“. Je to komplexní porucha, která se projevuje devíti konkrétními příznaky podle DSM-5. Aby byla diagnóza stanovena, musí být splněno alespoň pět z nich. Mezi ně patří: neustálá potřeba obdivu, přesvědčení o výjimečnosti, nedostatek empatie, exploatační chování vůči druhým, grandiózní představy o vlastních schopnostech, náklonnost k závistivosti, pocity výjimečnosti, reaktivita na kritiku a předstírání výjimečnosti.

Ti, kdo mají NPD, často nevidí problém v sobě. Pro ně je všechno, co jim nevyhovuje, vina ostatních. Když někdo kritizuje jejich chování, reagují hněvem, odmítáním nebo způsobem, který vypadá jako „tak to necháme, já jsem v pořádku“. To je důvod, proč až 75 % lidí s touto poruchou odmítne i myšlenku, že by mohli potřebovat pomoc.

Proč lidé s NPD vůbec přijdou do terapie?

Ne proto, že chtějí změnit sebe. Většinou přijdou, protože něco selhalo. Možná je nechali partner, ztratili práci, začali mít deprese nebo závislost na alkoholu. Tyto věci už nejde ignorovat. Terapie je pro ně poslední záchranářský kabel, ne cesta k poznání. A právě to je ten první a nejtěžší překážka.

Chcete-li jim pomoci, musíte nejprve překonat jejich přesvědčení, že „já jsem v pořádku, problém je u ostatních“. Pokud to nezvládnete, celá terapie se zhroutí. Terapeut se stává cílem - buď ho idealizují jako „osobu, která mě pochopila“, nebo ho devalvují jako „nekompetentního blbce“. To je normální součást procesu. Nejde o to, že je zlý. Je to mechanizmus obrany.

Co funguje při léčbě NPD?

Není možné „vyléčit“ narcistickou poruchu jako infekci. Ale je možné ji změnit - pomalu, trvale a jen u některých.

Nejúčinnější přístupy kombinují tři metody: psychodynamickou, kognitivně-behaviorální a schémovou terapii. Psychodynamická terapie se zaměřuje na minulost - jak dětství, kdy se vytvořilo jejich „já“, jak se učili, že hodnota pochází z úspěchu, ne z lidskosti. Kognitivně-behaviorální terapie pomáhá identifikovat a změnit dysfunkční přesvědčení: „Jsem jen tehdy hodný, když jsem nejlepší.“ Schémová terapie pak pracuje s hlubokými, trvalými vzory, které se vytvořily v dětství - například „když budu slabý, budu zahozen“.

Terapeutický vztah je klíč. NPD pacienti nevěří, že někdo může být k nim opravdu laskavý bez důvodu. Terapeut musí být konzistentní - ne reagovat na provokace, neztrácet hranice, ale zároveň nepřestávat být přítomen. To je nejtěžší. Mnoho terapeutů se vyčerpá a odstoupí. Ti, kdo zůstanou, vidí změny - ale ne za půl roku. Za dva, tři roky.

Co se děje v terapii?

V prvních sezeních se pacient chová jako „král“. Všechno, co terapeut řekne, je buď přijato jako pravda, nebo odmítnuto jako útok. Postupně se začíná objevovat zranitelnost - často ve formě zlosti, která je vlastně strachem. Terapeut to využívá: „Když jsi se rozzlobil, když jsem ti řekl, že se tvůj přístup k partnerovi může zhoršit, co jsi cítil?“

Techniky jako hraní rolí pomáhají zkusit pohled druhého. „Představ si, že jsi tvůj partner. Co cítíš, když tě necháváš vždycky na prvním místě?“ Intelektuální přístup funguje dobře - lidé s NPD často milují logiku, analytické myšlení. Používá se k tomu, aby se jim ukázalo, jak jejich chování vede k izolaci, a ne k úspěchu.

Skupinová terapie může být mocná, ale jen dlouhodobá. Krátkodobé skupiny jsou bezcenné. V dlouhodobé skupině se lidé s NPD setkávají s lidmi, kteří jim neukládají obdiv. Ti je kritizují, ignorují, nechávají je na pokraji. A to je první pravda, kterou někdy slyší.

Je léčba úspěšná?

Ne. Ne všichni se změní. Podle aktuálních studií je úspěšná jen 30-40 % dlouhodobé terapie. A to neznamená, že pacient „vyléčil“ poruchu. Znamená to, že se naučil lépe řídit emoce, zlepšil některé vztahy, přestal ztrácet práce kvůli konfliktům, přestal být závislý na alkoholu.

Je to jako přežít závažnou nemoc. Nejde o návrat k „normálu“. Jde o to, aby člověk přestal ničit svůj život. A to je už velký krok.

Proč je léčba tak těžká v Česku?

V Česku je jen 12 center, která nabízejí dlouhodobou terapii pro poruchy osobnosti. Většina terapeutů nemá speciální výuku. Léčba NPD vyžaduje 50-100 sezení. Pojišťovny hradí maximálně 20 ročně. To je jako chtít vyléčit rakovinu jen pěti léky.

Cena jednoho sezení je 1 200-2 500 Kč. Pro mnoho lidí je to nepřístupné. A když se najde někdo, kdo si to může dovolit, často hledá terapeuta, který „pochopí jeho status“ - doktora, podnikatele, známou osobnost. To je další překážka. Terapeut, který je „příliš běžný“, nezvládne vstoupit do jejich světa.

Co může pomoci mimo terapii?

Léky nepomáhají s jádrem poruchy. Ale pokud je pacient deprimovaný nebo má úzkost, antidepresiva nebo anxiolytika mohou zlepšit jeho schopnost pracovat v terapii. Bez toho je těžké se soustředit.

Nové trendy zahrnují mindfulness - naučit se pozorovat své emoce, aniž by je okamžitě reagoval. Například: když se cítíte zahořkli, protože někdo neudělal, co jste chtěli - místo aby jste ho napadli, zkusíte se jen zeptat: „Co právě cítím?“

Tělesná práce také pomáhá. Lidé s NPD často žijí v hlavě. Tělo ignorují. Práce s dechem, pohybem, přítomností může pomoci zpřístupnit emocionální svět, který je příliš strašný k prožití.

Je vůbec naděje?

Ano. Ale ne pro všechny. A ne hned.

Narcistická porucha osobnosti není věčný rozsudek. Ale je to nejtěžší porucha, kterou lze léčit - protože pacient musí nejprve přiznat, že má problém. A to je většinou nemožné.

Klíčem je trpělivost. A realita. Pokud jste rodina, přítel nebo kolega někoho s NPD, nečekejte, že se změní. Čekání na změnu vás zničí. Místo toho se zaměřte na to, jak chránit svůj život. Nastavit hranice. Nechat ho zodpovědného za své chování. A nechat ho vědět: „Nechápu tě, ale neztrácím tě.“

A pokud jste vy sám ten, kdo má NPD - pokud jste přečetl až sem - pak už jste na cestě. Ne proto, že jste se „vyléčili“. Ale proto, že jste se zeptali. A to je první krok, který většina lidí s NPD nikdy neudělá.

Co dělat, když se terapie nezdaří?

Neznamená to, že jste selhali. Znamená to, že jste zatím nepotřebovali změnit sebe. Možná jste potřebovali jen zvládnout deprese. Možná jste potřebovali získat práci. A možná se to stane až za dva roky. A možná nikdy.

Neexistuje „správný“ způsob, jak žít s NPD. Existuje jen to, co vám umožňuje přežít - a možná někdy, za mnoho let, začít žít.