Závislost na jídle a přejídání: Jak psychoterapie pomáhá překonat binge eating

Porucha přejídání není otázka slabosti vůle. Není to „jen“ příliš mnoho jídla na víkendu. Je to komplexní duševní porucha, která přináší nejen fyzické, ale hluboké emocionální a psychologické bolesti. Každý den se v České republice stovky lidí probouzejí s pocitem viny, že opět „přeháněly“. A poté se znovu přejírají. Tento cyklus není zvykem - je to onemocnění. A šťastně je léčitelné. Nejúčinnější cesta ven z tohoto pasti není dietou, ale psychotherapií.

Co je vlastně binge eating disorder (BED)?

Binge eating disorder, česky porucha přejídání, je oficiálně uznána duševní poruchou od roku 2013. Definuje se třemi klíčovými znaky: opakované epizody přejídání, kdy člověk konzumuje neobvykle velké množství jídla během krátké doby (často méně než dvě hodiny), pocit ztráty kontroly nad jídlem a frekvence alespoň jednou týdně po dobu tří měsíců. Na rozdíl od bulimie nebo anorexie se pacienti s BED nezvrací, nepoužívají projímadla ani nevykonávají extrémní cvičení. To je důvod, proč se tato porucha často přehlíží - není vidět. Ale bolest je reálná.

Podle globálních dat trpí BED 0,6-1,8 % žen a 0,3-0,7 % mužů. V USA je to nejčastější porucha příjmu potravy. V ČR je situace podobná: podle Ministerstva zdravotnictví z roku 2022 má pouze 30 % lidí s BED přístup ke specializované psychotherapii. Zbytek se sám snaží „zvládnout“ jídlo, což většinou jen posiluje cyklus viny a přejídání.

Proč se přejídá? Není to jen hlad

Nejčastější příčina není hlad. Je to emocionální regulace. Lidé přejídají, když se cítí stresovaní, osamělí, zklamání, bez hodnoty nebo ztracení. Jídlo se stává útěchou, která na chvíli uhasí bolest. Ale poté přijde vina. A vina vyvolá další přejídání. Tento cyklus je jako kruh - a čím déle v něm člověk je, tím těžší je z něj vystoupit.

Největší chybou je považovat přejídání za „nepříjemný zvyk“. To je jako říct, že deprese je jen „špatný den“. Neurobiologické studie ukazují, že u lidí s BED dochází k poruchám v oblastech mozku, které řídí odměňování, sebekontrolu a emoční reakce. Jídlo aktivuje centra odměny stejně jako drogy - jen na jinou dobu. A když se tato centra přetíží, mozek začne vyžadovat více a více jídla, aby dosáhl stejného „efektu“.

Nejúčinnější léčba: Kognitivně behaviorální terapie (CBT)

Když se ptáte odborníků, kdo je nejlepší léčba pro BED, odpověď je jednoznačná: kognitivně behaviorální terapie (CBT). Není to jen „hovoření o problému“. Je to strukturovaný, časově omezený program, který se zaměřuje na přerušení cyklu „omezení - přejídání“.

CBT pro BED funguje ve třech fázích:

1. Sebehodnocování - pacient začne zapisovat, kdy, kde, proč a co jídl. Nejde o soud, ale o pozorování. Mnozí říkají, že prvních 4 týdny jsou nejtěžší, protože konfrontují se svým chováním. Ale právě toto pozorování je klíčem k změně.
2. Úprava jídelních vzorců - místo tří „velkých“ jídel a následného „přepálení“ se zavádí pravidelné jídlo a svačiny. Cílem není omezování, ale stabilita. Když tělo ví, že jídlo bude příští hodinu, přestane „váhat“ a přejídat se „na poslední chvíli“.
3. Řešení emocí - CBT učí, jak rozpoznat emoce, které vedou k přejídání, a jak je zvládat bez jídla. Místo toho, aby se člověk „najedl“ z úzkosti, učí se dýchat, psát, pohybovat se nebo hovořit s někým.

Studie ukazují, že 50 % lidí s BED dosáhne úplné remise přejídání po CBT. Dalších 68-90 % významně sníží frekvenci epizod. A to bez ztráty hmotnosti - protože cíl není hubnutí, ale přerušení cyklu.

Interpersonální psychotherapie (IPT): Když problém je ve vztahách

Ne každý přejídá z důvodu viny nebo stresu. Někdo přejídá, protože se cítí neviděný, nepřijatý, nebo má problémy v rodině, partnerství nebo práci. Pro ně je interpersonální psychotherapie (IPT) lepší volbou.

IPT se nezaměřuje na jídlo, ale na vztahy. Pokud člověk přejídá, aby vyplnil prázdnost ve vztahu, IPT ho učí, jak komunikovat potřeby, jak řešit konflikty, jak vytvářet podporu. Výsledky jsou významné: jedna žena z Prahy, která prošla IPT, řekla: „Za 6 měsíců jsem přestal přejídat úplně. Ne proto, že jsem se naučil „nejet“ jídlo, ale protože jsem se naučil mluvit.“

Co říkají pacienti? Reálné příběhy

Na platformách jako NEDA nebo Reddit najdete stovky příběhů. Jeden muž z Ostravy: „CBT mi ukázala, že mé přejídání bylo reakcí na pracovní stres, nikoliv slabostí. Po 16 sezeních jsem snížil frekvenci z 10-15x týdně na 1-2x měsíčně.“

Jiná žena z Brna: „První terapeut mi řekl: ‚Nejsi nemocný, jsi člověk, který se snaží přežít.‘ To bylo první, co mě uklidnilo.“

Ale ne všichni mají přístup. Mnoho lidí v regionech hlásí: „Nemáme žádného terapeuta, který by se věděl s BED.“ „Pojišťovna mi schválila jen 10 sezení, což nestačí.“

Podle průzkumu ANAD z roku 2022: 65 % lidí s BED řeklo, že psychotherapie byla „velmi nebo extrémně užitečná“. 22 % „středně“. 13 % „nepomohla“. To znamená, že pro většinu to funguje - ale přístup je stále nerovný.

Digitalizace léčby: Aplikace jako nová naděje

Ve Spojených státech FDA schválila v roce 2023 dvě digitální terapie pro BED: Noom Weight Coach a Rise modular CBT. Tyto aplikace poskytují strukturované CBT sezení doma, 10-15 minut denně. Klinické studie ukazují 45-55 % redukci epizod za 12 týdnů.

V ČR probíhá od roku 2022 pilotní projekt „Digitální terapie pro poruchy příjmu potravy“ ve 5 psychiatrických klinikách. Česky lokalizovaná aplikace ukázala 60 % adherence - o 20 % více než tradiční ambulantní léčba. To je důležité, protože v mnoha oblastech není žádný terapeut. Aplikace není náhrada, ale doplněk - a často první krok k pomoci.

Co je potřeba k úspěchu? Není to jen terapie

Úspěšná léčba BED vyžaduje tři pilíře:

• Psychotherapie - CBT nebo IPT jako jádro.
• Nutriční poradenství - ne dietní plán, ale výživový plán bez extrémních omezení. Cílem je vyváženost, ne „čisté jídlo“.
• Lékařská podpora - kontrola tělesného zdraví. Mnoho lidí s BED má obezitu, cukrovku nebo vysoký krevní tlak. Lékař pomáhá předcházet komplikacím.

Neexistuje „jedna správná cesta“. Ale většina lidí, kteří se vzdají „sám si pomůžu“, a začnou terapii, se zlepší. Ne všichni, ale většina.

Co dělat, když se to zdá nemožné?

Je to těžké. Největší překážkou není chybějící peníze - je to vina. Vina, že jsi „přeháněl“. Vina, že jsi „slabý“. Vina, že „to nikdo nechápe“.

Pamatujte: přejídání není znamení, že jste zlý. Je to znamení, že jste člověk, který přežil. A každý člověk, který přežil, si zaslouží pomoc.

Nečekejte na „správný čas“. Nečekejte, až „budeš mít víc energie“. Začněte teď. Napište si na papír: „Chci zjistit, jestli existuje terapeut, který pracuje s poruchou přejídání.“ Zavolejte na jednu kliniku. Zkuste aplikaci. Navštivte webovou stránku České společnosti pro poruchy příjmu potravy.

Nejsou to jen slova. Jsou to kroky. A každý krok, i nejmenší, je vítězstvím.