Co když se terapie stane místo léčby další ranou? Mnoho lidí, kteří prožili trauma, přišlo do terapie s nadějí na uvolnění - a odešlo s pocitem, že jim bylo znovu připomenuto to, co se snažili zapomenout. Tradiční metody, které trvaly na opakovaném vyprávění traumatických událostí, často vedly k retraumatizaci, nikoli k uzdravení. To změnilo trauma-informed přístup - nejen jako techniku, ale jako celou filozofii, jak se k traumatizovanému člověku přistupovat.
Co je trauma-informed přístup vlastně?
Trauma-informed přístup není nová metoda, jako je EMDR nebo kognitivně-behaviorální terapie. Je to rámec, jak se k terapii vůbec přistupovat. Znamená to, že terapeut nejprve neptá: „Co se stalo?“ Ale: „Jaké důsledky to pro tebe mělo?“ Tento přístup vychází z poznání, že trauma nejen změní vzpomínky - změní celý nervový systém, způsobí, že mozek přestane rozlišovat bezpečí a nebezpečí, a tělo se učí být v neustálém připravení na ohrožení.
Její základy položila Judith Herman v roce 1992 v knize Trauma and Recovery. Ona řekla jednoduše: „Bezpečí musí být první.“ A to znamená nejen fyzické bezpečí v místnosti, ale i emoční - možnost říct „ne“, nechat si čas, nepřiznat se k něčemu, co ještě nejde říct. Dnes to podporují i vědecké důkazy. Podle NCBI Bookshelf trauma výrazně ovlivňuje limbický systém, kortikální funkce a stresovou reakci. Lidé s trauma často mají problémy s pamětí, regulací emocí a pocitem bezpečí - a to všechno není „nějaká psychická slabost“. Je to biologická odpověď na přežití.
Šest základních principů, které mění terapii
SAMHSA v USA definovala šest zásad, které jsou dnes standardem v celém světě. A v České republice se tyto principy postupně dostávají do praxe.
- Bezpečí - prostředí musí být předvídatelné. Nemá smysl mluvit o důvěře, když klient neví, co se bude dít příští hodinu. Terapeut nezavírá dveře, nezavírá hodiny, nezavírá otázky. Všechno je otevřené, vysvětlené, jasné.
- Důvěryhodnost a transparentnost - terapeut neříká: „Důvěřuj mi.“ Říká: „Tady je plán, tady je důvod, tady je moje role, tady je tvoje.“ Každý krok je vysvětlen. Klient ví, proč se dělá to, co se dělá.
- Volba - klient má vždy právo říct „ne“. Pokud se něco nechce prožívat, terapeut to nepřiměje. Pokud chce přerušit, přeruší. Pokud chce jít pomaleji, jde pomaleji. Kontrola je klíčem k uzdravení.
- Spolupráce - terapeut není „odborník“, který má všechny odpovědi. Je to partner. Spolu se dívají na to, co se děje. Klient není „pacient“, je člověk, který ví o sobě víc než kdokoli jiný.
- Zmocnění - místo toho, aby se zaměřovalo na to, co je špatně, zaměřuje se na to, co klient už umí. Jak se udržel? Jak přežil? Jak se učil přežívat? Tyto schopnosti jsou základem budoucího zotavení.
- Kulturní, historická a genderová povědomost - trauma není stejné pro každého. Lidé, kteří prožili diskriminaci, násilí kvůli pohlaví, rasovému příslušenství nebo sociálnímu postavení, potřebují terapeutické prostředí, které to rozumí. Nepředpokládá se, že „všechno je stejné“.
V České republice tyto principy přijímají organizace jako Pro Terapie, která od roku 2020 školí terapeuty v těchto zásadách. V roce 2022 jich bylo vycvičeno 120 - o 15 % více než v předchozím roce. Růst je reakcí na to, že klienti začínají vyžadovat jiný přístup.
Co se liší od tradiční terapie?
Tradiční přístup často vycházel z předpokladu, že „přiznání“ je léčba. „Řekni mi, co se stalo.“ „Prožij to znovu.“ „Vyslov to nahlas.“ Ale pro mnoho lidí to znamenalo jen další přepadení. Vzpomínky nejsou jen informace - jsou tělesné, emocionální, zápasné. Když je terapeut vytáhne bez připravenosti, klient se cítí znovu napadený.
Trauma-informed přístup začíná jinak. Nejprve se učí klient, jak se jeho tělo chová, když se cítí ohrožený. Jak se dýchá, když se objeví spouštěč. Jak se tělo napíná, když se někdo blíží. Jak se mozek vrací do minulosti, když se zvuky nebo pachy podobají tomu, co se stalo. To je edukace. A to je první krok k uzdravení.
Jak říká Janina Fisher, autorka metody TIST (Trauma-Informed Stabilization Treatment): „Nemůžeš regulovat, co nechápeš.“ Klient, který ví, že jeho náhlý strach neznamená, že je „blázen“, ale že jeho mozek reaguje na starý vzorec, se cítí méně sám. A to je první krok ke zmocnění.
Kdo to potřebuje?
Tento přístup není jen pro lidi s PTSD. Je vhodný pro každého, kdo prožil něco, co ho trvale změnilo - násilí, zanedbávání, ztrátu, přesídlení, válečné zkušenosti, únik z války, násilí v rodině. Ale je zvláště důležitý pro ty, kteří prožili komplexní trauma - opakované, dlouhodobé zneužívání, často v dětství, kdy nebylo kam utéct a kdo měl věřit.
Pro ně je tradiční terapie často neúspěšná. Více než 80 % klientů v průzkumu Integrative Life Center (2022) řeklo, že trauma-informed přístup jim dal pocit kontroly, který nikdy předtím neměli. Jana N., klientka z ČR, napsala na sociální síti: „Teprve když můj terapeut přestal trvat na tom, abych znovu prožívala tu událost, a začal mě učit, jak regulovat svůj nervový systém, jsem začala skutečně pokročovat.“
Není to však univerzální řešení. Pro některé lidi s jednorázovým traumatem - například dopravní nehodou - může být přímější přístup efektivnější. Ale pro ty, kdo trpí dlouhodobě, trauma-informed přístup je jediná cesta, která nezatěžuje, ale umožňuje.
Co je největší výzvou?
Největší překážkou není nedostatek znalostí. Je to kultura.
Mnoho terapeutů bylo vycvičeno v přístupu, kde „přiznání“ = „uzdravení“. Přeměnit se na trauma-informed terapeuta znamená přeměnit se jako člověk. Musíš přestat být „řešitelem“ a stát se „průvodcem“. Musíš přijmout, že nevíš, co je pro klienta nejlepší - on to ví. Musíš přijmout, že jeho „ne“ je v pořádku. A že někdy nejlepší terapie je to, co se ne řekne.
Je tu také riziko „trauma-washing“. To je, když organizace říkají, že používají trauma-informed přístup, ale stále mají stejné pravidla: nevyhovují žádosti o pauzu, nepřizpůsobují prostředí, neukládají terapeuty k školení. A to je hůř než nic - to je další zrada.
V České republice se to začíná měnit. Ministerstvo práce a sociálních věcí v lednu 2023 spustilo pilotní projekt „Trauma-informed přístup v sociálních službách“ - pokrývá 15 zařízení. A většina terapeutů, kteří se přesunula k tomuto přístupu, říká: „Nikdy bych nevěřil, že se člověk může zotavit, když se o trauma vůbec neříká.“
Co dělat, pokud hledáš terapeuta?
Nemusíš být odborník, abys poznal, zda terapeut pracuje trauma-informed. Stačí pár otázek:
- Můžu si zvolit, kdy a jak budeme pracovat na traumatických vzpomínkách?
- Budete mi vysvětlovat, proč děláme to, co děláme?
- Můžu přerušit sezení, když se cítím přetížený?
- Co děláte, abyste zajistili, že nebudu znovu traumatizován?
- Jste někdy školeni v trauma-informed přístupu?
Je to v pořádku, pokud terapeut neví odpověď. Ale pokud se vyhýbá, nebo říká: „To je všechno jedno, důležité je, abyste se otevřeli.“ - je to červená vlajka.
Co se děje dnes v ČR?
Od roku 2020 roste počet terapeutů, kteří absolvují školení v trauma-informed přístupu o 22 % ročně. To není náhoda. Je to odpověď na klienty, kteří se už nechtějí vrátit do terapie, kde se cítí jako „případ“.
Podle článku na ProTerapie.cz (2023) je tento přístup stále pomaleji přijímán než ve Spojených státech, kde ho používá 68 % klinických psychologů. Ale trend je jasný. Většina akreditovaných programů v ČR už vyžaduje základní znalosti trauma-informed přístupu. A v sociálních službách, kde se pracuje s dětmi, pěstounskými rodinami a oběťmi násilí, je to už standard.
Největší změna? Lidé začínají mluvit o terapii jinak. Ne jako o „vykouzlení“ nebo „vyléčení“. Ale jako o „zotavení“ - pomalu, s podporou, s vlastní silou, bez hrubého dotyku s minulostí.
Co je další krok?
Nejde o to, abyste se stali terapeutem. Ale pokud jste klient, který už prožil něco těžkého - mějte na paměti: nemusíte se vracet tam, kde vás zranili. Můžete si vybrat terapeutický prostor, který vás nezatěžuje, ale podporuje. Který vás nevyžaduje, ale slyší. Který vás neříká, co máte cítit - ale pomáhá vám pochopit, proč cítíte to, co cítíte.
Uzdravení není o tom, zapomenout. Je to o tom, přestat být v pasti minulosti. A trauma-informed přístup je jediná cesta, která to umožňuje bez dalších ran.
Je trauma-informed přístup vhodný pro všechny klienty s PTSD?
Přístup je vhodný pro většinu lidí s PTSD, zejména ti, kteří prožili komplexní nebo dlouhodobé trauma. Pro některé s jednorázovým traumatem může být efektivnější přímější metoda, jako je EMDR nebo kognitivně-behaviorální terapie. Klíč je v individuálním přístupu - terapeut by měl posoudit, co klientovi nejvíc pomůže, než aplikovat stejný nástroj na všechny.
Může trauma-informed přístup vést k tomu, že trauma nikdy nebudu řešit?
Nikdy. Trauma-informed přístup není o vyhýbání se traumatickým vzpomínkám, ale o přípravě na ně. Nejprve se klient učí, jak se udržet v bezpečí, jak regulovat tělo, jak rozpoznat spouštěče. Až pak, když je připravený, se může pomalu a vlastním tempem přiblížit k vzpomínkám. Mnoho lidí se nakonec rozhodne propracovat trauma - ale teď už s nástroji, které je chrání, nikoli zraní.
Jak poznám, že terapeut je skutečně trauma-informed, nejen to říká?
Podívejte se na jeho chování. Připouští, že nemůže vědět, co je pro vás nejlepší? Povoluje vám přerušit sezení? Vysvětluje, proč dělá něco, co dělá? Nezavírá dveře nebo hodiny? Pokud ano - je to skutečný přístup. Pokud vás nutí k přiznání, nebo se vyhýbá otázkám o bezpečí - je to jen slova bez obsahu.
Je trauma-informed přístup v ČR dostupný?
Ano, ale není ještě běžný. Většina terapeutů v ČR stále pracuje v tradičních modelech. Ale počet terapeutů, kteří absolvují školení v trauma-informed přístupu, roste o 22 % ročně. Organizace jako Pro Terapie poskytují certifikované kurzy, a v sociálních službách je tento přístup už v některých institucích standardem.
Je trauma-informed přístup jen pro děti nebo i pro dospělé?
Je pro všechny věkové skupiny. Trauma v dětství má největší dopad, ale dospělí, kteří prožili násilí, válku, ztrátu nebo dlouhodobé zanedbávání, potřebují stejný přístup. Tělo si pamatuje - bez ohledu na věk. A zotavení je možné kdykoliv, pokud je prostředí bezpečné.
Napsat komentář