Průvodce psychoterapií pro úplné začátečníky: Vše, co potřebujete vědět o terapii

Co je psychoterapie opravdu?

Psychoterapie není nic složitého, co byste museli mít všechno pod kontrolou. Je to prostý, ale hluboký proces, kde se s někým, kdo má odpovídající vzdělání a zkušenosti, promluvíte o tom, co vás trápí. Nejde o to, aby vás někdo „napravil“ nebo vám dal rady, jak žít. Jde o to, abyste se sám lépe poznali, pochopili, proč se cítíte tak, jak se cítíte, a našli způsob, jak s tím lépe žít.

Podle Jaroslava Průdy, který je považován za otce české psychoterapie, je to „delikátní směs vědy a umění“. Věda znamená, že terapeut používá metody, které byly testovány a ukázaly, že fungují. Umění znamená, že každý člověk je jiný - a dobrý terapeut se k vám přizpůsobí, nebo vás snaží přizpůsobit svému přístupu.

Co se stane na prvním sezení?

Největší strach lidí, kteří poprvé jdou na terapii, je: „Co když nebudu vědět, co říct?“ Nebo: „Bude mi terapeut říkat, že jsem blázen?“

Na první schůzce se terapeut jen představí. Řekne vám, jak dlouho pracuje, jaký má přístup, a zeptá se vás: „S čím k nám přicházíte?“ Nebo: „Co vás nejvíc trápí právě teď?“

Nejsou tu žádné správné nebo špatné odpovědi. Můžete říct: „Nevím, co je špatně, ale cítím se špatně.“ Nebo: „Mám problém s přítelem.“ Nebo: „Nevím, proč jsem tak smutný.“ Všechno je v pořádku. Většinou budete mluvit víc než terapeut - a to je přesně tak, jak má být. Terapeut nebude přerušovat, nebudete muset „něco říct zajímavého“. Stačí, když budete mluvit o tom, co je pro vás pravda v tom okamžiku.

Na první schůzce se také proberou základní otázky: Jak často chcete chodit? Kolik si můžete dovolit? Je pro vás lepší osobní setkání nebo online? A nejdůležitější: cítíte se s tímto člověkem bezpečně? Pokud ne, nevadí. To je normální. Není to váš terapeut - a to je v pořádku.

Kdo je kvalifikovaný psychoterapeut?

V České republice se kvalifikovaný psychoterapeut nezíská za pár měsíců. Musí absolvovat plných pět let výcviku, který zahrnuje:

• Teoretické kurzy v konkrétním směru - například kognitivně-behaviorální terapie, psychoanalýza nebo gestalt terapie
• Osobní terapii - tedy vlastní terapii, kterou musí absolvovat, než může pracovat s klienty
• Pravidelnou supervizi - kdy s jinými terapeuty diskutuje o svých případech a zlepšuje svou praxi

Ti, kdo neabsolvovali tento výcvik, nemohou se jmenovat psychoterapeuti. Můžou být psychologové, poradci nebo konzultanti - ale ne psychoterapeuti. Pokud chcete skutečnou terapii, hledejte člena České asociace pro psychoterapii. Ta má přibližně 500 členů, kteří splňují tyto přísné podmínky.

Nezapomeňte: kvalifikovaný terapeut vám nikdy neřekne: „Budete rychle zdráv“, „Všechno se vyřeší za tři týdny“ nebo „Jste blázen“. Takové sliby jsou známkou nekvalifikovanosti.

Co je online terapie a je to skutečně stejné?

Před pár lety byla online terapie většinou záložní možností. Dnes je to běžná forma pomoci. Během pandemie se podíl online sezení zvýšil z méně než 5 % na přes 60 %. I dnes, v roce 2025, zůstává na úrovni 25-30 %.

Je to stejné jako osobní terapie? Ano - pokud máte stabilní internet, klidné místo a vlastní čas. Většina terapeutů používá Zoom, Google Meet nebo speciální bezpečné platformy, které chrání vaši soukromí.

Online terapie je ideální, pokud:

• Žijete mimo velké město - v ČR je na 100 000 obyvatel jen 5 kvalifikovaných terapeutů, zatímco v Praze je jich 35
• Máte těžké přepravování - nemůžete vyjet, máte úzkost, nebo se cítíte unavený
• Chcete zůstat v bezpečí domova, když se vám nechce ven

Nevýhoda? Některé věci se lépe cítí přímo v místě - například tělesná přítomnost, nádech, pohled. Ale pro většinu lidí je online terapie úplně dostatečná. A je to výrazně levnější než cestování.

Jak vybrat terapeuta, který vám „sedí“?

Neexistuje „nejlepší“ psychoterapeut. Existuje ten, který vám „sedí“.

Někdo se cítí dobře s klidným, tichým terapeutem. Někdo potřebuje někoho, kdo se ptá, kdo se zapojuje, kdo se směje. Obě možnosti jsou správné.

Nejlepší způsob, jak zjistit, jestli vám terapeut „sedí“:

1. Navštivte ho alespoň třikrát - nejen jednou.
2. Po třetí schůzce se zeptejte sami sebe: „Cítím se s ním bezpečně?“
3. „Můžu mu říct věci, které bych nikomu jinému neřekl?“
4. „Cítím, že mě slyší, nebo jen odpovídá?“

Je úplně normální, že vás první terapeut nezaujme. Není to vaše chyba. Je to jen znamení, že to není ten správný člověk. Někteří lidé zkouší tři nebo čtyři terapeuty, než najdou toho pravého. To není špatné - to je zdravé.

Neberete si terapeuta podle toho, jak se mu líbí vaše kamarádka. Vaše potřeby jsou jiné. A to je v pořádku.

Co vás může trápit - a kdy je terapie skutečně potřeba?

Nejde o to, jestli máte „velký“ problém. Jde o to, jestli se cítíte, že to, co vás trápí, vás omezuje.

Terapie je užitečná, když:

• Často se cítíte unavení, bez důvodu
• Nejste schopni spát nebo se soustředit
• Chcete přestat kritizovat sebe sama
• Nejste schopni udržet vztahy - nebo je vždycky něco špatně
• Nejste si jisti, proč jste tak smutní nebo rozčílení
• Už jste si řekli: „Nemůžu to dál takhle dělat.“

Nejčastější důvody, proč lidé v ČR hledají terapii v roce 2025, jsou:

• Úzkost
• Deprese
• Stres z práce nebo rodiny
• Problémy s sebevědomím
• Následky dětství - například zanedbávání, přemíra kritiky, násilí

Nejde o to, jestli je váš problém „dostatečně závažný“. Jde o to, jestli vás to trápí. Pokud ano - terapie vám může pomoct.

Je terapie „lék“? Jak dlouho to trvá?

Ne. Terapie není tabletka, kterou si vezmete a hned se cítíte lépe. Je to proces. Jako trénink srdce - nebo naučení se hrát na klavír. Potřebujete čas, opakování a účast.

Nejčastější délka terapie je od 3 do 12 měsíců. Někteří lidé chodí 6 měsíců - a pak se cítí, že to „stihli“. Někteří chodí dva roky - protože se chtějí hlouběji poznat.

Nejčastější chyba? Lidé přestanou chodit, když se cítí trochu lépe. A pak se problém vrátí. Terapie není o tom, aby se všechno „vyřešilo“. Je o tom, abyste se naučili, jak s tím žít - a jak se neztratíte, když se věci zhorší.

Nejlepší výsledek? Když si řeknete: „Teď už vím, co se mi děje. A vím, co dělat, když se to znovu stane.“

Co dělat, když chcete navrhnout terapii někomu blízkému?

Nevolte: „Jsi blázen, jdi na terapii.“

Nevolte: „Mám toho plné zuby, musíš se nějak opravit.“

Raději řekněte:

• „Všiml jsem si, že se ti to těžko daří. A chci, abys věděl, že jsem tady.“
• „Mám kamaráda, který chodil na terapii - a říkal, že mu to pomohlo. Možná by to mohlo pomoct i tobě.“
• „Chceš, abych ti pomohl najít někoho? Můžu ti zavolat, nebo ti doporučit někoho.“
• „Nechám tě v čekárně, když půjdeš. A budu tě počkat.“

Nevyžadujte, abyste se rozhodl hned. Nezatěžujte ho. Neříkejte, že „to je jediné řešení“. Řekněte jen: „Myslím, že by ti to mohlo pomoct. A já jsem tady.“

Největší síla? Když jste sami prošli terapií. Pak můžete říct: „Vím, jak to je. A vím, že to může pomoci.“

Co dělat, když se bojíte?

Strach je normální. Všichni se ho bojí. Strach z toho, že vás budou posuzovat. Strach z toho, že budete plakat. Strach z toho, že to nebude fungovat.

Tady je pravda: terapeut nejsou soudci. Nejsou vědci, kteří vás měří. Jsou lidé, kteří se učili, jak pomoci lidem, kteří se cítí ztracení.

Nejde o to, aby jste měli „správné“ emoce. Jde o to, abyste je měli - a abyste je mohli říct. Pokud budete plakat, terapeut vám dá kapesník. Pokud budete mluvit rychle, zastaví vás. Pokud budete mlčet - bude čekat. A bude vás nechat být.

Největší věc, kterou se dozvíte: „Nechci být v pořádku. Chci být sebou.“ A to je přesně to, co terapie umožňuje.