Druhy psychoterapie: Jak vybrat mezi direktivní, nedirektivní, podpůrnou a rekonstrukční terapií

Chcete začít s psychoterapií, ale nevíte, co vlastně znamená, když terapeut říká, že používá direktivní nebo nedirektivní přístup? A co je rozdíl mezi podpůrnou a rekonstrukční terapií? Mnoho lidí se v první fázi terapie cítí ztraceně - ne proto, že by nechtěli pomoci, ale protože termíny, které se používají, zní jako tajenka. V této příručce si vysvětlíme tyto čtyři základní typy psychoterapie, jak fungují, když jsou vhodné a pro koho ne.

Direktivní psychoterapie: Když terapeut vede cestu

Direktivní psychoterapie je jako navigátor, který vám říká, kam jet, když jste ztracení. Terapeut nejen poslouchá, ale aktivně navrhuje konkrétní kroky, cvičení, domácí úkoly a strategie. Cílem je rychle změnit nepříjemné myšlenky nebo chování, která vás trápí.

Nejznámějším příkladem je kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Pokud trpíte úzkostí, fobií nebo opakujícími se negativními myšlenkami typu „Jsem neúspěšný“, KBT vám pomůže tyto myšlenky identifikovat, zpochybnit a nahradit realističtějšími. Například: místo „Všichni mě nenávidí“ se naučíte říct „Někteří lidé mě neznají, jiní mě mají rádi“. Terapeut vám dá domácí úkol - zaznamenávat, kdy se takové myšlenky objevují, a psát alternativy. Je to strukturované, často s jasným plánem na 12-20 sezení.

Dalším příkladem je dialektická behaviorální terapie (DBT), která se často používá u lidí s hraniční poruchou osobnosti nebo sebepoškozováním. Zde se nejedná jen o změnu chování, ale o naučení se přijímat své emoce, aniž byste je potlačovali nebo zničili. Terapeut vás učí technikám jako „dýchání do břicha“ nebo „přesunutí pozornosti“ v momentech, kdy se cítíte přehnaně rozrušení.

Direktivní terapie je ideální, když potřebujete rychlou pomoc. Když vás trápí nespavost z důvodu úzkosti, když se vyhýbáte sociálním situacím nebo když máte přívaly deprese, které vás blokují. V průzkumech 68 % klientů v prvních fázích terapie říká, že potřebuje přesné pokyny - ne jen poslech.

Nedirektivní psychoterapie: Když vy vodíte

Nedirektivní terapie je opakem. Terapeut neříká, co máte dělat. Místo toho vás vede k tomu, abyste sám našel odpovědi uvnitř sebe. Jeho role je být přítomný, poslouchat bez soudění a pomoci vám zaznamenat, co se uvnitř děje - ne co byste měli cítit nebo říct.

Klasickým příkladem je rogersovská klient-centered terapie. Zde se neřeší problémy přímo, ale vytváří se prostor, kde můžete být „sebou samotným“ bez strachu, že budete posouzeni. Mnoho lidí popisuje tuto zkušenost jako „přesun z pozice člověka, který se trápí, do pozice pozorovatele celé situace“. Víte, že něco vás trápí, ale až v bezpečné atmosféře se začnete ptát: „Proč to cítím? Odkud to přišlo?“

Gestalt terapie je další nedirektivní metoda. Zde se zaměřuje na „teď a tady“. Pokud se například během sezení zaseknete na slově „nemůžu“, terapeut vás může požádat: „Zkus teď říct ‚nemůžu‘ hlasitě, jako bys to říkal někomu, kdo ti to brání.“ Cílem není změnit vaše chování, ale pochopit, co se uvnitř vás odehrává v daném okamžiku.

Nedirektivní terapie není pro každého. Pokud jste v akutní krizi, máte těžkou deprese nebo se cítíte zcela ztraceně, může vás to jen ještě více zmatit. Ale pokud už nějakou dobu trpíte, cítíte, že „něco není v pořádku“, ale nevíte co, a chcete pochopit kořeny svých reakcí - tato metoda vám může otevřít dveře k hlubokému poznání.

Podpůrná psychoterapie: Když potřebujete pevnou zemi pod nohama

Podpůrná terapie se nezaměřuje na změnu osobnosti. Jejím cílem je udržet vás na nohách, když se vám celý svět zhroucí. Je to jako záchranná sít, která vás zachytí, když padáte.

Je často používána u lidí s psychotickými poruchami, těžkou depresí, po ztrátě blízké osoby nebo v případě vyhoření. Terapeut vám pomáhá najít ty okamžiky, kdy jste se cítili užiteční, kdy jste měli pocit, že něco znamenáte. Může vás vést k tomu, abyste si vzpomněli: „Když jsem pomohl sousedovi, cítil jsem se lépe.“ A pak vás podporuje, aby jste tyto okamžiky opakovali.

Podpůrná terapie není „méně důležitá“. Naopak - mnoho lidí potřebuje tento typ pomoci předtím, než se vůbec může pustit do hluboké práce. Výzkum z Neurocentra Praha z května 2023 ukazuje, že lidé s vyšší aktivitou v limbickém systému (části mozku, která zpracovává emoce) lépe reagují právě na podpůrný přístup. Když je váš mozek v režimu „přežití“, nemá sílu na analýzu. Potřebuje nejprve bezpečí.

Podpůrná terapie se často používá v kombinaci s léky, v nemocnicích nebo u lidí, kteří nemají stabilní životní podmínky. Je to terapie pro ty, kteří nechtějí „řešit svou minulost“, ale chtějí „přežít dnes“.

Rekonstrukční psychoterapie: Když chcete přestavět sebe sama

Rekonstrukční terapie je jako přestavba domu od základů. Nejde jen o to, aby vám někdo pomohl opravit prasklou střechu - jde o to, pochopit, proč se střecha praskla, jak byla postavena, kdo ji stavěl a jaký vliv má na vás dodnes.

Nejznámějším příkladem je psychodynamická psychoterapie. Tady se hledají nevědomé konflikty - například: „Když jsem byl dítě, musel jsem být dokonalý, jinak mě rodiče nevážili.“ A dnes, i když jste dospělý, stále se snažíte být dokonalý, protože v hloubi se bojíte, že když nebudete, budete opuštění. Psychodynamická terapie vás pomalu vede k tomu, abyste tyto vzorce uviděli, pochopili a změnili.

Je to dlouhodobý proces. Může trvat 2-5 let, týdenní sezení, často s hlubokou prací na dětství, vztazích, ztrátách, významu života. Existenciální psychoterapie a logoterapie Viktora Frankla spadají také sem - ne proto, že jsou „hluboké“, ale protože se ptají: „Proč žiji? Co má smysl? Co mě drží naživu?“

Tato terapie není pro každého. Vyžaduje odvahu, čas, peníze a ochotu se podívat do těch nejtemnějších koutů sebe sama. Ale pokud už jste zkusili všechno ostatní a stále se cítíte „prázdný“, „zamotaný“ nebo „neúplný“ - rekonstrukční terapie může být tím posledním krokem k opravě.

Který přístup je pro vás?

Není jednoznačná odpověď: „Nejlepší je X.“ Vše závisí na tom, co potřebujete a kdy.

• Potřebujete rychlou pomoc? - Začněte s direktivní terapií (např. KBT). U úzkosti, fobie, nespavosti, opakujících se chyb ve vztazích funguje rychle a efektivně.
• Cítíte se ztraceně, ale nevíte proč? - Zkuste nedirektivní přístup (např. klient-centered nebo Gestalt). Umožní vám zjistit, co skutečně trápí.
• Prožíváte akutní krizi, deprese, vyhoření? - Podpůrná terapie vám dá stabilitu. Bez ní se nemůžete pustit do hluboké práce.
• Už jste zkusili všechno a stále se cítíte „neúplně“? - Rekonstrukční terapie vás může vést k základní změně.

Nejčastější chyba? Lidé, kteří mají těžkou deprese, dostanou pouze nedirektivní terapii - a cítí se, že je „nechávají“ v nouzi. Naopak, lidé, kteří chtějí pochopit svou minulost, dostanou jen 12 sezení KBT - a pak říkají: „Psychoterapie nefunguje.“

Nejlepší výsledky mají ti, kteří začnou s podpůrnou nebo direktivní terapií a postupně přecházejí k hloubkové práci - když jsou připraveni. To je přesně to, co nová akreditace integrativní psychoterapie od roku 2022 umožňuje: terapeut může přecházet mezi přístupy podle potřeb klienta.

Co se děje na trhu?

V Česku dominují tři hlavní směry: psychodynamická psychoterapie (32 %), kognitivně-behaviorální terapie (28 %) a humanistické přístupy (21 %). Ale největší růst má integrativní psychoterapie - kombinace různých přístupů. Od roku 2018 se její podíl zvýšil z 9 % na 19 %. Očekává se, že do roku 2027 bude tvořit 25 % trhu.

Online terapie se stává běžnou praxí. V roce 2023 už 37 % klientů terapii končí online. A zde je důležité: direktivní přístupy jako KBT mají v online formátu 78 % spokojenosti. Nedirektivní přístupy - jen 62 %. Proč? Protože je těžší „být přítomen“ a sledovat tělesné signály přes obrazovku. Ale integrativní terapeuti se učí přizpůsobovat přístup i online.

Nejnovější výzkum z Neurocentra Praha ukazuje, že některé lidi „vytvořil“ mozek pro podpůrnou terapii - jejich limbický systém je příliš aktivní. Jiní mají silnější kortex - a lépe reagují na analýzu, otázky, hloubkovou práci. To znamená: vaše biologie může ovlivňovat, která terapie vám bude fungovat lépe.

Co dělat dál?

Když hledáte terapeuta, neptejte se jen: „Jakou terapii používáte?“ Ptajte se: „Jaký přístup používáte, když klient je v krizi? A jak se změní, když klient začne cítit stabilitu?“

Pokud jste v akutní krizi - nečekáte na „hlubokou“ terapii. Potřebujete někoho, kdo vás slyší, podporuje a dává jasný plán. Pokud už máte stabilitu a cítíte, že „něco chybí“ - hledejte někoho, kdo vás neřídí, ale vede k vlastním otázkám.

Největší chyba? Myslet, že jedna terapie vyřeší všechno. Většina lidí potřebuje kombinaci - nejprve podpora, pak hloubka. A to je přesně to, co moderní psychoterapie nabízí: ne jednu cestu, ale možnost se přizpůsobit vašim potřebám, když se měníte.