Histrionská porucha osobnosti není jen o přehnaných emocích nebo příliš dramatickém chování. Je to hluboká psychická potřeba být viděným, slyšeným, vnímaným - ať už cokoli za to musíte udělat. Lidé s touto poruchou nejsou „přehnaní“ nebo „hrají hereckou hru“. Oni se cítí neviditelní, pokud nejsou ve středu pozornosti. A to nejen v rodině nebo v práci - ale i v terapii. A právě tady začíná nejtěžší část léčby.
Co vlastně histrionská porucha osobnosti je?
Histrionská porucha osobnosti (kód ICD-10 F60.4) patří do klastru B poruch osobnosti - skupiny, kde dominují emocionální výkyvy, impulzivita a dramatické chování. Není to jen „živá osoba“ nebo „všichni ji mají rádi“. Je to trvalý vzor, který ovlivňuje každý vztah, každý den, každou rozhodnutí. Osoba s touto poruchou často vypadá sebejistě, atraktivně, živě - ale za tím je hluboká nejistota, strach z opuštění a pocit, že hodnota života se měří tím, kolik lidí na ni dívá.
Typické projevy zahrnují:
- Potřebu být středem pozornosti - i když to znamená vytvořit krizi nebo přehnaný konflikt
- Povrchovou, rychle měnící se emocionalitu - jako kdyby někdo hral hereckou scénu
- Sexuálně provokativní chování, které slouží jako nástroj k získání pozornosti, ne jako výraz skutečného přitažlivosti
- Neadekvátní reakce na běžné situace - například pláč kvůli ztrátě klíčů nebo křik na zákazníka v obchodě
- Manipulaci prostřednictvím dramatizace: „Nikdo mě nechápe“, „Všichni mě nenávidí“, „Nemáš na mě ani trochu lásky“
Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky z roku 2022 se histrionská porucha v České republice vyskytuje u 2-3 % populace, přičemž ženy jsou diagnostikovány třikrát častěji než muži. To ale neznamená, že muži nemají tuto poruchu - jen se častěji překrývá s jinými diagnózami nebo je ignorována kvůli genderovým stereotypům.
Proč to vlastně vzniká?
Nikdo se s histrionskou poruchou nerodí. Vzniká. A často v dětství.
Doc. Věra Škrabánková z LF UPOL v Olomouci ukazuje, že klíčovým faktorem je nedostatek konzistentní pozornosti v raném věku. Když dítě zjistí, že když se chová klidně, nikdo se na něj nepodívá - ale když se rozpláče, zavolá, přehnatě se směje nebo začne běhat po místnosti - najednou je všechno pozornosti, začnou ho hladit, otázat se, co se stalo. Takto se vytváří mechanismus: „Jestli nejsem dramatický, nejsem nikdo.“
Genetika hraje roli také - u 40 % pacientů se v rodině vyskytují podobné poruchy osobnosti nebo závažné emocionální problémy. Ale geny samy o sobě nestačí. Potřebují prostředí, které je „vypálí“ do této formy.
Problém je, že mnoho lidí s těmito rysy nikdy nezíská diagnózu. Podle Dr. Petry Stejskalové z Pražské klinické psychologie až 30 % lidí má jen expresivní osobnostní styl - výrazný, živý, emocionální - ale bez poruchy. Rozdíl je v tom, zda se chování objevuje jako neustálá potřeba k získání pozornosti, nebo jen jako přirozený způsob vyjadřování.
Jak se liší od jiných poruch osobnosti?
Histrionská porucha se často zaměňuje s jinými poruchami klastru B - a to je jedna z hlavních příčin, proč léčba selhává.
Na rozdíl od hraniční poruchy osobnosti nejde u histrionské poruchy o sebepoškozování, sebevražedné myšlenky nebo náhlé ztráty identity. Zde je vše o získání pozornosti. Není potřeba se řezat - stačí vyvolat žárlivost, zamlčet někoho, přehnatě se smát, když se někdo smutně vysloví.
Na rozdíl od narcistické poruchy nejde o pocit nadřazenosti nebo potřebu obdivu od „důležitých“ lidí. Histrionický člověk potřebuje pozornost od každého - od prodavačky, od učitele, od cizího člověka na ulici. Je to jako by žil v neustálém životním představení, kde každý je členem publika.
Na rozdíl od schizotypální poruchy nejsou zde podivné myšlenky nebo magické přesvědčení. Zde je vše o projevu - o tom, jak se cítí, jak vypadá, jak se chová. Je to herec, ne mystik.
Proto je správná diagnóza klíčová. Podle Stefajir.cz (2021) až 25 % pacientů s histrionskými rysy je nesprávně diagnostikováno - často jako hraniční porucha nebo jako „přehnaná osobnost“.
Co se děje v lidech s touto poruchou?
Na fóru Anonymní poruchy osobnosti se 28letá žena vyjádřila takto: „Každý den musím vymýšlet nové způsoby, jak zaujmout kolemjdoucí. Jinak se cítím jako neviditelná.“
Je to strašlivá izolace. Ne v tom, že by jí nikdo nevěřil. Ale v tom, že se cítí, že její existence nemá hodnotu, pokud není „vysílána“ do světa. Vztahy trvají jen pár měsíců, protože partneři se vyčerpají. Výkyvy, dramatické křiky, neustálé testování lásky - to není „hry“. Je to boj o přežití.
Ve vztazích často dochází k:
- Neustálému vyhledávání žárlivosti - záměrně přivádění jiných lidí, flirtování, záměrné nezvěstování
- Chybějícímu pocitu spokojenosti - „Partner mi neukazuje dost lásky, i když mi dělá všechno“
- Sexuálním problémům - až 65 % pacientů trpí anorgasmii nebo sexuální dysfunkcí, protože intimita je pro ně nebezpečná - příliš skutečná, příliš autentická
V práci se objevují konflikty, protože tyto osoby často manipulují: vychvalují přítomné, pomlouvají nepřítomné, vytvářejí spojení, která neexistují. Někdo je „skvělý“ - jen dokud je v místnosti. Jakmile odejde, změní se na „nepříjemný“.
Psychoterapie: Jak se to léčí?
Medikace sama o sobě neřeší histrionskou poruchu. Může pomoci s depresemi nebo úzkostí, které často doprovází, ale jádro problému je v chování, v vzorcích, v hlubokém pocitu nevážnosti.
První krok v terapii je vytvořit bezpečný prostor. Ne v tom smyslu, že se terapeut bude chovat jako „přítel“. Ale že se bude chovat jako spolehlivý pozorovatel. Pokud terapeut reaguje na dramatické výroky, příliš se zaujímá, příliš se smíří, nebo příliš se snaží „pomoci“ - porucha se jen posílí. Pacient zjistí: „Dokážu ovlivnit, kdo se na mě dívá.“
Standardní kognitivně-behaviorální terapie trvá minimálně 18 měsíců s frekvencí 1-2 sezení týdně. Ale není to jen o „změně myšlenek“. Je to o tom, jak se naučit vnímat vlastní pocity, když nejsou „vysílány“ do světa.
Pro těžší případy se používá upravená dialektická behaviorální terapie (DBT). Tým pod vedením Prof. Rabocha v Bohnicích v letech 2019-2021 zjistil, že u pacientů s pravidelnou účastí byla úspěšnost 57 %. Klíčem bylo:
- Naučit se identifikovat emoce, aniž by je museli „předvést“
- Vytvářet vnitřní pocit bezpečí místo hledání vnějšího potvrzení
- Učit se trpělivosti - ne každá emoce vyžaduje okamžitou reakci
Problém je, že 45 % pacientů předčasně ukončí terapii. Proč? Protože nevidí okamžité výsledky. A histrionská porucha neřeší problémy rychle. Řeší je pomalu - od vnitřního k zevnímu.
Co terapeut musí vědět?
Terapie histrionské poruchy není pro každého. Vyžaduje:
- Chápání ICD-10 klasifikace a rozdílů mezi poruchami klastru B
- Zkušenost s manipulativními chováními - ne reagovat na ně jako na „pravdu“
- Schopnost nastavit hranice - „Nemohu být tvým přítelem, ale mohu být tvým terapeutem“
- Odolnost proti emocionálnímu vyčerpání - terapeut musí být stabilní, ne zaujatý
Podle Asociace klinických psychologů (2022) až 38 % pacientů aktivně manipuluje terapeuta - přesvědčuje ho, že je „jediný, kdo je schopen jim pomoci“, že „všichni ostatní je opouštějí“. Pokud terapeut na to reaguje - terapie selhává.
Veřejná péče v ČR má vážné nedostatky. Podle České lékařské komory (2023) působí v zemi pouze 47 klinických psychologů s certifikací pro léčbu poruch osobnosti. To znamená, že většina lidí s touto poruchou se nechává léčit nekvalifikovanými terapeuty - nebo vůbec ne.
Co se děje v České republice?
Trh služeb pro léčbu poruch osobnosti v ČR má roční obrat 120 milionů Kč. Histrionská porucha představuje 18 milionů - což je více než některé fyzické poruchy. Ale peníze neznamenají přístup.
Na rozdíl od USA nebo Německa, kde je porucha častěji diagnostikována u mužů, v ČR je poměr 3:1 ve prospěch žen. To je podle Prof. Rabocha důsledkem kultury: ženy jsou „povoleny“ být emocionální, muži ne. A když muž je dramatický - často se to překrývá s agresivitou, alkoholem nebo sociálními problémy.
Od roku 2022 probíhá pilotní projekt s aplikací „EmoTrack“ v Bohnicích. Pacienti denně zaznamenávají své emoce, bez vyvolávání krizí. Výsledky ukázaly 32% snížení potřeby okamžité pozornosti - jen u těch, kdo aplikaci používali pravidelně.
Plán na rok 2024: aktualizace národních doporučení pro léčbu poruch osobnosti - poprvé bude histrionská porucha mít jasný protokol. To je velký krok.
Co je naděje?
10letá studie z Bohnic (2022) ukázala: 65 % pacientů s pravidelnou léčbou dosáhlo výrazného zlepšení kvality života. Další 20 % mělo mírné zlepšení. Jen 15 % mělo omezený efekt.
To znamená: není to nevyléčitelné. Ale vyžaduje to čas, trpělivost, kvalifikovaného terapeuta a hlavně - odvahu přiznat, že se potřebuje pomoc. Ne proto, že jsi „přehnaný“. Ale proto, že jsi člověk, který se cítí neviditelný - a to už je dostatečný důvod začít.
Nejde o to, aby ses změnil. Jde o to, aby sis našel cestu, kde se můžeš cítit dostatečný - i když jsi tichý. I když nejsi ve středu pozornosti. I když nikdo nepláče, když odejdeš.
Napsat komentář