Stres, bolesti, únavu, neklid - všechno to může být výsledkem toho, že tělo žije v režimu všímavý pohyb nezná. Nejde o to, kolikrát jsi udělal 50 poskoků nebo jak hluboko seš do sklonu. Jde o to, jestli jsi vůbec slyšel, co ti tělo říká. Všímavý pohyb není cvičení, které tě dostane do perfektní pozice. Je to cvičení, které tě dostane k sobě.
Co je všímavý pohyb a proč to funguje?
Všímavý pohyb je ten, kde neusiluješ o výkon, ale o přítomnost. Pohybuješ se pomalu, dýcháš hluboko a sleduješ, jak se v těle mění tlak, jak se uvolňují klouby, jak se fascie - ta jemná tkáň, která obklopuje svaly, kosti a orgány - pomalu roztáhne. Tento přístup není nový, ale v českém prostředí se začal rozvíjet až kolem roku 2018 jako odpověď na přetížené tělo a mysl.
Zatímco tradiční jóga často zdůrazňuje sílu a flexibilitu, všímavý pohyb se zaměřuje na klid. Jin jóga, která je jednou z nejznámějších forem tohoto přístupu, nevyžaduje, abys něco dokázal. Naopak - vyžaduje, abys přestal něco dokazovat. V této józe necháváš gravitaci, vlastní váhu a čas, aby ti tělo ukázalo, kde má napětí. Někdo to nazývá „tichá jóga“. Jiní říkají „somatická jóga“. Jde o to, že místo svalů pracuješ s nervovým systémem.
Studie ukazují, že pravidelné cvičení tohoto typu zvyšuje hladinu serotoninu a GABA - chemických látek v mozku, které snižují úzkost a zlepšují náladu. Nejde o magii. Jde o to, že když se pohybuješ pomalu a vědomě, tělo přestane být v režimu „boj nebo útěk“. Začne se přepínat do režimu „odpočinek a hojení“.
Jak se liší jemná jóga od běžné jógy?
Představ si dvě lekce. V první lekci cvičíš v hříčce, kde každý pohyb má název, trvá 60 minut a všichni se snaží dostat do stejné pozice. V druhé lekci sedíš na židli, dýcháš a jen pomalu, bez tísně, přesouváš ruce, hlavu, ramena. Nikdo tě nekontroluje. Nikdo neříká „to je špatně“. Jde jen o to, jestli se ti to líbí. To je rozdíl.
Jangová jóga je jako běh - aktivní, výkonná, vyžaduje sílu. Jin jóga je jako chůze v lese - klidná, přirozená, vyžaduje pozornost. V jangové józe se napínají svaly. V jinové józe se uvolňují pojiva, kosti, klouby. V jangové józe se dělá něco. V jinové józe se nechává něco udělat - tělem, gravitací, dechem.
Proč to má význam? Protože většina lidí, kteří trpí chronickými bolestmi, úzkostí nebo poruchami příjmu potravy, má tělo, které je v přetížení. Svaly jsou napnuté, nervy jsou na hraně, dech je povrchový. Všímavý pohyb nevyžaduje, abys „překonal“ své limity. Vyžaduje, abys je poznal. A to je první krok k uzdravení.
Pro koho je jemná jóga ideální?
Není to jen pro seniory. Není to jen pro ty, kdo mají bolesti zád. Je to pro každého, kdo se cítí vyčerpáný, roztrhaný, ztracený. Pro ty, kdo se snaží „něco udělat“, ale nevědí co. Pro ty, kdo se cítí v těle jako v cizím domě.
Uživatelé, kteří začali cvičit jemnou jógu, často říkají: „Nechával jsem to na později, protože jsem si myslel, že to není pro mě.“ A pak zjistili, že právě pro ně je to nejvhodnější. Protože nejde o to, jestli se můžeš dotknout nohou hlavy. Jde o to, jestli můžeš cítit, jak se tvoje prst na noze trochu zahřeje, když se pomalu pohneš.
Je to vhodné pro:
- osoby s chronickými bolestmi zad, krku nebo kloubů
- lidi s úzkostí, depresí nebo poruchami příjmu potravy
- seniory, kteří chtějí zůstat pohybliví bez rizika
- lidi s vysokou pracovní zátěží, kteří potřebují rychle uklidnit
- začátečníky, kteří se bojí, že nebudou „dost dobří“
Není potřeba žádné předchozí zkušenosti. Nejsou potřeba speciální šaty. Nejsou potřeba matičky. Stačí místo, kde se můžeš pohybovat, a pár minut času. Dokonce i pět minut denně má vliv. Jak říká lektor Richard Holický: „Každá pětiminutovka je dobrá.“
Jak začít s všímavým pohybem?
Nechceš-li jít na lekci, můžeš začít doma. Více než 95 000 lidí zhlédlo na YouTube video „Jóga na židli“ - a většina z nich to dělala doma, v pohodlí, bez tlaku. Zde je jednoduchý způsob, jak začít:
- Najdi si klidné místo - na židli, na podlaze, dokonce i v posteli.
- Zavři oči a několikrát hluboce nadechni. Nech dýchání být přirozené - neříkej si, že máš dýchat „správně“.
- Přesuň pomalu prst na ruce. Sleduj, jak se pohyb projevuje v paži, rameni, hrudi.
- Přesuň hlavu - jen o pár centimetrů dopředu, dozadu, do strany. Neusiluj. Jen cít, kde je napětí a kde je klid.
- Přesuň ramena - nech je padat dolů, nech je zvedat, nech je kroužit. Neříkej si, že to má být dokonalé. Říkej si: „Co se dnes cítí dobře?“
Toto není cvičení. Je to pozorování. A pozorování je první krok k změně.
Když cvičíš takto každý den, i jen pět minut, začneš vědět, kdy tělo potřebuje pohyb, kdy potřebuje klid, kdy potřebuje jen to, aby jsi ho neignoroval. To je uzdravení. Ne výsledek. Ne výkon. Ale přítomnost.
Co tě čeká, když to děláš pravidelně?
Nejsou to velké změny. Jsou to malé, ale hluboké.
Po týdnu: Zjistíš, že se při práci nechytáš za krk. Při jízdě autem se ti ramena uvolní. Při jídle si všimneš, že jíš pomaleji.
Po měsíci: Spíš se ti lépe. Nechceš se před spaním přepínat na mobil. Cítíš, že tělo není nepřítel, ale společník.
Po třech měsících: Když se objeví stres, nečekáš, až tě „zabije“. Vzpomeneš si na ten pohyb, na ten dech, na ten klid. A uděláš ho. I jen na pět vteřin. A tělo ti řekne: „Děkuji.“
Neexistuje žádná „perfektní“ pozice. Neexistuje žádný „správný“ způsob. Jen existuje ten, který ti teď dává klid. A to je ten správný.
Co ti může bránit?
Největší překážka není tělo. Je to myšlenka: „Nemám na to čas.“ „Nevím, jak to dělat.“ „Tohle je pro někoho jiného.“
Ale když se podíváš na ty, kteří to dělají - jsou to lidé, kteří už nečekali, až se jim „všechno vyřeší“. Už nečekali, až se jim „zlepší nálada“. Už nečekali, až se „někdo postará o ně“. Zjistili, že uzdravení začíná v malém pohybu, který nikdo nevidí.
Neexistuje žádný „správný“ čas na to, abys začal. Jen existuje ten, kdy jsi připravený se nechat vést - ne tělem, ne mysli, ale dechem. A ten čas je teď.
Co je důležité si pamatovat?
- Všímavý pohyb není o tom, aby ses stal lepším. Je o tom, aby ses stal sebou.
- Není potřeba se snažit. Je potřeba se nechat být.
- Není potřeba dokonalost. Je potřeba přítomnost.
- Nejsi příliš starý, příliš nezdatný, příliš unavený. Jsi příliš důležitý, abys to ignoroval.
Největší síla není v tom, co děláš. Je v tom, co necháváš, aby se stalo.
Napsat komentář