Stojíte v koutě, srdce buší jako buben, a nevíte, kdo by vám mohl pomoci. Možná jste přežili násilí, ztratili někoho, kdo vám byl důležitý, nebo se cítíte tak ztraceně, že už nevíte, kam se obrátit. Krizové centrum není místo, kam jdou jen „šílení“ nebo lidé, kteří „nemají kontrolu“. Je to místo, kam jdou lidé, kteří už nemají sílu dál. A to je úplně normální.
Co je krizové centrum vlastně?
Krizové centrum je nízkoprahové zařízení, které poskytuje okamžitou, bezplatnou a anonymní pomoc lidem, kteří se ocitli v životní krizi. Nejde o dlouhodobou terapii. Nejde o léky. Jde o to, aby někdo byl přímo u vás, když se vám celý svět zhroutí. A to může být kvůli sebevražedným myšlenkám, sexuálnímu násilí, domácímu násilí, ztrátě blízké osoby, nebo i jen kvůli tomu, že už nevíte, jak dál.
V České republice fungují krizová centra podle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. To znamená, že nejsou jen dobročinná iniciativa - jsou součástí státního systému podpory. A pracují 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, včetně svátků. Když se vám zdá, že nikdo není k dispozici, oni jsou tam.
Kdo tam může přijít?
Nikdo vás neptá na doklady. Nikdo nevyžaduje lékařské doporučení. Není potřeba mít zdravotní pojištění. Stačí, že jste v krizi. A to může být kdokoli: dítě, teenager, dospělý, starší osoba. Dětské krizové centrum v Brně, založené v roce 1992, je jediné zařízení v celé republice, které se zaměřuje výhradně na děti, které byly sexuálně zneužívány nebo zanedbávány. Tam přicházejí děti, které se bojí říct, co se stalo - a najdou tam lidi, kteří znají, jak s tím zacházet.
Intervenční centra se specializují na oběti domácího násilí. Pokud jste vy nebo někdo, koho znáte, unikli z domu, kde vás bili, hrozili nebo vás psychicky ničili - tam je čeká bezpečné místo, kde vás neosudí, ale pomohou vám získat kontrolu zpět.
A pro dospělé, kteří se cítí na pokraji - kteří už nechtějí žít, nebo se bojí, že to už nezvládnou - je tam Krizové centrum FN Brno. Pracuje od roku 1989. Každý den. Každou noc. Bez přerušení. A nejde o to, abyste „byli dostatečně špatní“. Jde o to, abyste byli dostatečně unavení.
Jak to vlastně funguje?
Nemusíte si nic objednávat. Nemusíte se připravovat. Můžete přijít jen tak. Bez zápisu. Bez plánu. Můžete přijít v 3 ráno, kdy vás něco nenechá spát. Můžete přijít v plášti, s krví na rukou, nebo jen s tím, že vám v hlavě křičí: „Nemůžu to dál.“
Na první návštěvu vás čeká psycholog nebo psychiatr. Nejsou to lektoři. Nejsou to poradci. Jsou to lidé, kteří se učili, jak se chovat, když je někdo na samotném dně. A nejdřív vás neptají, proč jste tam. Ptají se: „Co teď potřebujete?“
Služby jsou tři:
- Ambulantní - přijdete, promluvíte si, odjdete. Anonymně. Bez záznamu. Pokud chcete, můžete přijít znovu. A znovu. A znovu. Bez limitu.
- Pobytová - pokud je to bezpečnější, můžete zůstat několik dní. Krizové centrum FN Brno má 5 lůžek. Krizové centrum Ostrava také. Nejde o nemocnici. Jde o bezpečný prostor, kde vás někdo nechá spát, nechá vás jíst, a nechá vás být, aniž by vás musel „napravit“.
- Terénní - pokud jste obětí nehody, násilí nebo hromadného šokujícího události, přijedou k vám. Do nemocnice. Do domu. Do policejního zařízení. Přímo tam, kde jste.
Nikdy vás nebudou tlačit k lékům. Nikdy vás nebudou vyslýchat jako podezřelého. Nikdy vás nebudou vracet tam, odkud jste utíkali. Jejich práce je jen jedna: zastavit pád. A pak vás nechat zvolna vstát.
Co se stane, když přijdete?
První hodina je jen o tom, abyste byli slyšeni. Ne o tom, abyste „něco vyřešili“. Většina lidí, kteří přijdou, říká: „Nemám ani slovo.“ A to je v pořádku. Stačí, že jste tam. Stačí, že jste se rozhodli, že nechcete být sám.
Potom se vám může podařit vyslovit jedno slovo: „Bojím se.“ Nebo: „Nemůžu to dál.“ Nebo: „Nikdo mi nevěří.“ A právě v tom okamžiku se něco změní. Ne proto, že se objeví zázrak. Ale proto, že někdo přestal mluvit a začal poslouchat.
Nejsou to jen psychologové. V dětském krizovém centru pracují také lékaři, právníci a sociální pracovníci. Když dítě přijde po sexuálním násilí, nejde jen o psychologii. Jde o to, aby se dítě mohlo vyjádřit bez strachu, aby mělo lékařské vyšetření, aby mělo právní ochranu, aby mělo někoho, kdo bude stát za ním, když se to stane ve soudě.
Intervenční centrum vás nejen vezme do bezpečného domu. Pomůže vám získat ochranné opatření, najít byt, připojit se k podpoře obětí, najít práci. A pokud potřebujete, pomůže vám s tím, abyste se vrátili domů - ale jen tehdy, když to bude skutečně bezpečné.
Proč to funguje?
Krizová pomoc není o tom, že někdo „ví odpověď“. Je o tom, že někdo je tam, když nevíte nic. A to je víc, než si lidé obvykle myslí.
Ve vědě se to nazývá „intervence v okamžiku křižovatky“. Když je člověk v krizi, jeho mozek je přetížený. Nemůže rozhodovat. Nemůže myslet na budoucnost. Ale právě v tom okamžiku má největší potenciál změny. Stačí jedna osoba, která neřekne „musíte se zlepšit“, ale řekne: „Jsem tady.“
Podle studií z Krizového centra FN Brno je úspěšnost krizové intervence v oblasti sebevražedných myšlenek vyšší než 80 % - pokud je pomoc poskytnuta do 48 hodin od prvního kontaktu. To znamená: když se rozhodnete, že to nechcete dál, a najdete někoho, kdo vás slyší, máte větší šanci přežít než kdykoli jindy.
Kde najít krizové centrum?
V ČR je několik hlavních center:
- Krizové centrum FN Brno - pro dospělé od 18 let, 24/7, ambulantní i pobytová služba. Založeno v roce 1989, první a nejstarší centrum v republice.
- Dětské krizové centrum - jediné centrum v ČR specializované na sexuálně zneužívané a zanedbávané děti. Přijímá děti i teenagery. Pracuje s multidisciplinárním týmem.
- Krizové centrum Ostrava - má 5 lůžek, terénní služby a dlouhodobou terapeutickou podporu pro dětské oběti trestných činů. Telefon: 596 110 882-3, email: [email protected].
Nejde jen o tyto tři. Existují i jiná, například v Praze, Plzni, Ostravě, Bratislavě. Všechna jsou propojena. Když nevíte, kam jít, zavolejte na jedno - oni vás přepojí na to správné.
Co se stane, když nechcete říct, co se stalo?
Možná se bojíte, že vás neuvěří. Možná se bojíte, že budete viny. Možná se bojíte, že vás zavolají policii. Nebo že vás pošlou pryč.
Nezavolají. Nepošlou. Nevyžadují vysvětlení. Většina lidí, kteří přijdou, neřekne pravdu hned. Ale někdy za týden. Někdy za měsíc. A vždycky je to v pořádku. Krizové centrum neřeší „kdo je vinen“. Řeší, jak se vám podaří přežít dnes. A zítra. A za týden.
Největší překážka není chyba. Není strach. Není špatné minulosti. Je to myšlenka: „Nikdo to nechápe.“ Ale oni to chápou. Protože to viděli už tisíckrát. A každýkrát se to končilo tím, že někdo přežil.
Když už jste v krizi - co dělat?
Nečekáte na to, až se vám všechno „vyřeší samo“. Nečekáte, až budete „připravení“. Nečekáte, až budete „moc silní“.
Stačí, když se rozhodnete: „Už nechci být sám.“
Stačí, když zavoláte. Nebo přijdete. Nebo napišete e-mail. Nebo jen napíšete: „Pomozte.“
Nejste slabý. Nejste ztracený. Jste člověk, který přežil to, co mělo být nemožné. A teď potřebujete jen jednu věc: někoho, kdo vás neopustí.
Krizové centrum je ten, kdo vás neopustí.
Co dělat, když někdo, koho znáte, je v krizi?
Nemusíte být psycholog. Nemusíte mít odpovědi. Stačí, když řeknete: „Jsem tady.“
Nepřesvědčujte ho, že „všechno bude dobře“. Neříkejte: „Zkus to zvládnout.“ Neříkejte: „Nechci se do toho zaměstnávat.“
Řekněte: „Nechci, abys byl sám.“
Dejte mu číslo krizového centra. Napište ho na papír. Pošlete mu. Neříkejte: „Zavolej.“ Řekněte: „Pojďme tam spolu.“
Největší pomoc není slovo. Je přítomnost.
Napsat komentář