Psychoterapie se často zobrazuje jako zázračný lék na všechny duševní potíže. Když někdo řekne, že chodí na terapii, většina předpokládá, že se mu lépe daří, že se cítí lépe, že se změnil k lepšímu. Ale co když to tak není? Co když terapie, místo aby pomohla, skutečně ublíží?
Terapie může zhoršit - a to nejen dočasně
Nejčastější představa je, že psychoterapie je bezpečná a vždy prospěšná. To není pravda. Podle výzkumů z České republiky a Evropy přibližně 5 až 10 % klientů zažije během prvních několika sezení výrazné zhoršení svého emocionálního stavu. Někteří se cítí ještě více zapojení do svých bolestí, jiní začnou mít více úzkostí, než měli dříve. Někdo si při terapii vzpomene na traumata, která si dlouho zakrýval, a najednou se ocitne v prostředí, kde nemá dostatek podpory, aby s tím zvládl.
Nejčastější příčina? Terapeut příliš rychle přechází k hlubokým technikám - expozici, analýze minulosti, práci s emocemi - bez toho, aby klient měl dostatečně vytvořený pocit bezpečí. To není chyba klienta. Je to chyba procesu. A největší riziko je právě v tom, že mnoho lidí neví, že tohle může nastat. Mnoho terapeutů o tom mlčí, protože se bojí, že klienti odchází. Ale mlčet je neetické.
Závislost na terapeutovi - neviditelná past
Jedním z nejnebezpečnějších vedlejších účinků je závislost na terapeutovi. Nejedná se o romantickou závislost, ale o psychologickou. Klient začne považovat terapeuta za jedinou osobu, která ho „pozná“, „chápe“ a „neodmítá“. Přestane hledat podporu u přátel, rodiny, kolegů. Závisí na sezeních, protože bez nich se necítí schopný žít. Některé osoby chodí na terapii po deset let, i když už nemají žádné konkrétní cíle. Prostě se bojí, že bez terapeuta ztratí kontrolu nad životem.
Co to způsobuje? Ztrátu autonómie. Klient se přestává učit řešit problémy sám. Stává se pasivním. A to je přesně opak toho, co terapie měla být - nástroj pro osvobození, ne pro závislost.
Terapeutický vztah, který se rozbije
Terapie funguje jen tehdy, když je mezi klientem a terapeutem důvěra. Ale když se ta důvěra ztratí, všechno se obrátí. Klient může cítit, že terapeut ho soudí, ignoruje, přehlíží nebo dokonce manipuluje. Někdy je to záměr - a to je zločin. Ale častěji je to chyba: terapeut je unavený, příliš zaneprázdněný, má vlastní nevyřešené problémy nebo prostě neumí přiznat, že se s klientem nesouhlasí.
Když se vztah zhorší, klient se necítí bezpečně. Zůstává ve své bolesti, ale už nemá nikoho, komu by mohl věřit. Mnoho lidí poté přestane vůbec věřit psychologům. A to je největší škoda - ne proto, že terapie selhala, ale protože se ztratila příležitost najít někoho, kdo by opravdu pomohl.
Přehlédnutí fyzického onemocnění
Psychoterapie se zabývá myšlenkami, emocemi a chováním. Ale ne tělem. A tělo často mluví jiným jazykem. Někdo chodí na terapii kvůli chronické únavě, nechápe, proč nemůže spát, nebo má neustálou bolest břicha. Terapeut ho vede do hluboké analýzy dětství, když ve skutečnosti má nízký úroveň vitamínu D, hypotyreózu nebo nádor. To se stává. A to není chyba klienta. Je to chyba systému.
Ne každý terapeut je lékař. Ale každý terapeut by měl vědět, kdy přesměrovat klienta k lékaři. Pokud se tělesné příznaky nezmění po několika měsících terapie, je to varovný signál. Ne vždy je to duševní problém. Někdy je to fyzický.
Finanční a sociální tlak - skryté riziko
Psychoterapie není levná. V České republice stojí jedno sezení mezi 800 a 1 500 Kč. Pokud chodíte jednou týdně, za rok to je 40 000 až 75 000 Kč. To je mnoho pro člověka, který si nemůže dovolit. A když se začnete cítit lépe, ale nemůžete si dovolit pokračovat, můžete se vrátit zpět do původního stavu - a pak se cítíte vinně. „Musím jít dál, jinak všechno ztrácí smysl.“
Ještě horší je, když se terapie stává náhradou za skutečnou podporu. Když člověk nemá přátele, rodinu, práci, která ho naplňuje - a jedinou strukturou jeho života je sezení s terapeutem. Potom terapie není léčbou. Je to způsob, jak se udržet naživu.
Ne všechny metody jsou pro všechny
Některé terapeutické přístupy jsou silné. Ale silné neznamená vhodné. Například expozice na trauma - pokud se použije u někoho, kdo nemá stabilní podporu nebo základní sebevědomí - může způsobit znovuzažití traumatu, náhlou deprese nebo panické útoky.
A co MDMA-assistovaná terapie? Je to slibná metoda, ale pouze v klinickém prostředí pod dohledem odborníků. V rukou nekvalifikovaného terapeuta může být nebezpečná. Podobně jako léky, i psychoterapie má své indikace a kontraindikace. Některé metody jsou pro těžkou deprese neúčinné. Některé jsou pro osobnostní poruchy nebezpečné. A mnoho terapeutů to neví - nebo si to nechce přiznat.
Co dělat, když terapie ublíží?
Nejprve: neviny se. Nejsi slabý, nejsi „neúspěšný“. Terapie není něco, co „musíš zvládnout“. Je to nástroj. A jako každý nástroj - někdy nefunguje, nebo dokonce poškodí.
První krok: přestat chodit. Neznamená to, že jsi selhal. Znamená to, že jsi si všiml, že něco není v pořádku. Druhý krok: najít jiného terapeuta - nebo jiný přístup. Třetí krok: vytvořit si podporu mimo terapii. Přítel, rodina, skupina, sport, umění - něco, co tě připojuje k životu, ne jen k těmto sezením.
Nezapomeň: každý terapeut má povinnost tě informovat o rizicích. Pokud ti to nikdy neřekl, máš právo se na to zeptat. A pokud ti to řekl, ale nevěřil jsi mu - teď víš, že jsi měl pravdu.
Co se děje v České republice?
V ČR neexistuje systém, který by systematicky sledoval, kolik lidí se při terapii zhorší. Podle analýzy České lékařské komory z roku 2022 jen 15 % terapeutů používá standardizované nástroje, jako je Outcome Rating Scale, který by mohlo detekovat zhoršení už po 12 sezeních.
Na druhou stranu, Česká psychologická společnost zahájila v roce 2022 pilotní projekt na zavedení systému hlášení negativních účinků. Plánují ho plně nasadit do roku 2025. To je krok vpřed. Ale stále zůstává otázka: kdo bude kontrolovat, že terapeuti tyto systémy používají?
Ve Velké Británii se to dělá. Tam každá terapeutická služba musí hlásit zhoršení klientů. V ČR to ještě ne. A to znamená, že rizika zůstávají skrytá. Ne proto, že lidé jsou zlí. Ale proto, že systém nechce vidět, co se děje.
Kdy je terapie bezpečná?
Terapie je bezpečná, když:
- Terapeut ti vysvětlí, že zhoršení je možné, a nejen „všechno bude dobře“.
- Společně s tebou stanoví jasný cíl - ne „být šťastnější“, ale „mít méně úzkostí při setkáních s kolegy“.
- Pravidelně kontroluje tvůj stav - ne jen poslouchá, ale měří.
- Je ochoten ukončit terapii, když vidí, že ti neublíží.
- Nevyžaduje neomezený počet sezení - má plán, jak se krok za krokem vzdalovat.
Terapie není zázračný lék. Je to proces. A jako každý proces - může být škodlivý, když ho někdo dělá špatně. Ale když ho dělá někdo, kdo respektuje tvůj čas, tvou bolest a tvou autonomii - může být jedním z největších darů, které jsi kdy dostal.
Může psychoterapie způsobit závislost?
Ano, psychoterapie může způsobit psychologickou závislost, zejména pokud klient chodí dlouho bez jasných cílů, nemá jinou sociální podporu nebo má závislý osobnostní styl. Závislost se projevuje tím, že klient přestává věřit vlastní schopnosti, začne záviset na sezeních jako na jediném zdroji bezpečí a přestává hledat podporu mimo terapii. To je opak toho, co terapie měla být - osvobození, ne závislost.
Je normální, že se mi během terapie zhoršilo?
Ano, je to běžné - ale ne normální. Zhruba 5-10 % klientů zažije dočasné zhoršení emocionálního stavu, obzvláště v prvních fázích, kdy se otevírají zranitelné oblasti. Pokud se však zhoršení prodlužuje déle než 4-6 týdnů, nebo se stává závažnějším (např. přívaly úzkosti, depresivní epizody, myšlenky na sebevraždu), je to varovný signál. Terapeut by měl změnit přístup nebo ukončit terapii.
Co dělat, když si myslím, že mě terapeut škodí?
Nejprve přestaněte chodit. Nejste povinni pokračovat v procesu, který vám ublíží. Poté si najděte jiného terapeuta, který bude mít jiný přístup nebo jiný styl. Pokud se cítíte ohroženi - např. terapeut manipuluje, zneužívá vztah nebo vás zatěžuje - kontaktujte Českou psychologickou společnost nebo Českou lékařskou komoru. Mají etické komise, které mohou vyšetřit podezřelé chování.
Může terapie způsobit rozvod nebo ztrátu přátel?
Ano, může. Když se člověk začne více vědomě dívat na své vztahy, může si všimnout, že některé z nich jsou toxické. To může vést k rozvodu, ukončení přátelství nebo konfliktům. To není chyba terapie - je to důsledek zjednodušení reality. Ale pokud terapeut nevede klienta k řešení těchto změn, ale jen je otevírá bez podpory, může to způsobit zbytečnou bolest. Dobrý terapeut pomáhá nejen s odhalením, ale i s přizpůsobením.
Jak poznám, jestli je terapeut kvalifikovaný?
Kvalifikovaný terapeut má odborné vzdělání, je registrovaný u České psychologické společnosti nebo České lékařské komory, a dokáže jasně vysvětlit, jaký přístup používá a proč. Neříká, že „všechno bude dobře“. Místo toho vás informuje o rizicích, měří váš pokrok a je ochoten přiznat, že některé metody nebudou fungovat. Pokud se cítíte jako „experiment“, nebo pokud vás terapeut neptá, jak se cítíte, ale jen vás poslouchá - je to červená vlajka.
Napsat komentář