Můžu si terapeuta nahrávat? Pravidla a etika záznamu psychoterapie v ČR

Chcete si nahrát své terapeutické sezení? Možná chcete lépe pochopit, co se vám říká, nebo si připomenout, jak jste se cítili v daném okamžiku. Možná si myslíte, že to je vaše právo - že jste klient, a tedy vlastník toho, co se děje v té místnosti. Ale je to skutečně tak jednoduché? Nahrávání psychoterapie není jen otázka techniky. Je to otázka důvěry, etiky, práva a hluboké lidské vazby.

Co říká zákon - a co neříká

V České republice neexistuje žádný konkrétní zákon, který by přímo říkal: „Klient může nahrávat svá sezení“ nebo „Klient nesmí nahrávat“. To je problém. Právní systém psychoterapie je roztříštěný. Většina pravidel vychází z etických kodexů, ne z příkazů zákonů. Takže když se ptáte, jestli můžete nahrávat, odpověď zní: „Zákon to nezakazuje, ale také to neumožňuje.“

Co ale zákon jasně říká, je ochrana osobních údajů podle GDPR. Každý záznam hlasu je osobní údaj. Pokud ho nahráváte, stáváte se správcem těchto údajů. To znamená, že jste odpovědný za jejich bezpečnost. Pokud si nahrávku pošlete přes WhatsApp, uložíte ji na cloud, nebo ji pošlete přítelkyni - porušujete zákon. Terapeut také nesmí nahrávat bez vašeho výslovného souhlasu. A pokud nahrává, musí záznam uchovávat jako dokument s vysokou úrovní ochrany - ne na telefonu, ne v oblaku, ale v chráněném systému.

Etika terapie: Proč je nahrávání riskantní

Psychoterapie není rozhovor. Je to proces, kde se lidé otevírají v momentech, kdy nejsou v plné kontrole. Mluví o strachu, hanbě, víně, lásce, ztrátě. Když víte, že je nahrávání, vaše chování se mění. Můžete se snažit říct „správné“ věci. Můžete se zadržovat. Můžete přestat plakat. Můžete přestat se ptát.

Terapeut také může změnit svůj přístup. Může se více držet plánu. Může se vyhýbat citlivým tématům. Může se stát „představitelem“ místo toho, aby byl „přítelkyní“ nebo „průvodcem“. To zničí to, co je v terapii nejdůležitější - autenticita.

Česká asociace pro psychoterapii (ČAP), která reprezentuje více než 1900 kvalifikovaných terapeutů, považuje nahrávání ze strany klienta za potenciální ohrožení terapeutického procesu. Jejich etický kodex říká jasně: „Terapeutický prostor musí být bezpečný a neohrožený.“ Nahrávání toto bezpečí ruší.

Kdy je nahrávání přípustné - a pro koho

Existují výjimky. A jsou jen dvě.

První: terapeut nahrává pro supervizi. To znamená, že se záznam použije k vzdělávání jiného terapeuta. Ale jen tehdy, když:

• Klient je o nahrávání informován předem
• Klient výslovně souhlasí
• Záznam je anonymizován - jména, místa, detaily jsou změněny
• Záznam je uložen bezpečně a smazán po ukončení supervize

Druhá výjimka: záznam pro vlastní terapeutické účely. Někteří terapeuti, zejména ti, kteří pracují s mladistvými nebo lidmi s poruchami komunikace, používají záznamy k lepšímu pochopení dynamiky. I tady platí: bez souhlasu nikdy.

Technologie jako aplikace DeePsy se snaží analyzovat hlasové vzory - rychlost řeči, délku pauz, přerušování - aby pomohly terapeutovi zlepšit svou práci. Ale tyto systémy fungují jen na anonymizovaných datech. Nikdy ne na osobním záznamu klienta.

Co když si nahrávám bez vědomí terapeuta?

Toto je nejčastější otázka. A odpověď je jednoduchá: je to neetické a může být právně rizikové.

Neetické, protože porušujete důvěru - základní pilíř terapie. Pokud terapeut zjistí, že jste si nahrávali bez jeho vědomí, může se rozhodnout ukončit terapii. To není trest. Je to ochrana. Terapeut nemůže pracovat s klientem, který nevěří, že je prostor bezpečný.

Právně je to špatná myšlenka. V ČR je zakázáno nahrávat soukromé rozhovory, pokud druhá strana neví. To platí i pro terapii. Pokud terapeut zjistí, že jste nahrávali, může podat trestní oznámení za porušení ochrany osobních údajů. To se nestává často - ale může se stát. A když se stane, budete mít větší problém než jen ukončenou terapii.

Co můžete dělat místo nahrávání

Nahrávání není jediný způsob, jak si pamatovat, co se řeklo. A většinou není ani nejlepší.

• Písemné shrnutí - po každém sezení si napište tři věty, co vás nejvíc zaujalo. Neopisujte slova. Zapisujte, co se u vás změnilo.
• Terapeutický deník - můžete si vytvořit vlastní prostor, kde zaznamenáváte myšlenky, emoce, představy. Není to záznam. Je to reflexe.
• Dotazníky - některé terapeutické pracoviště používají pravidelné dotazníky, které vám pomáhají sledovat svůj pokrok. To je bezpečnější a lépe strukturované než nahrávka.
• Žádost o shrnutí - vždycky můžete požádat terapeuta: „Můžete mi v písemné formě shrnout, co jsme dnes řešili?“ Většina terapeutů to udělá - pokud je to pro vás důležité.

Proč je to lepší? Protože když píšete, váš mozek zpracovává informace. Když posloucháte nahrávku, jen opakujete. A v terapii je důležité zpracování, ne opakování.

Co se stane, když terapeut odmítne nahrávání?

Pokud požádáte terapeuta o nahrávání a on odmítne, není to osobní útok. Je to profesionální rozhodnutí. Terapeut není zlý. Je zodpovědný. Pokud vám to přijde jako odmítnutí, zkuste se zeptat: „Můžeme si spolu projít, proč je to pro vás důležité?“

Možná potřebujete pocit kontroly. Možná máte strach, že si nic nezapamatujete. Možná jste dříve měli zkušenost, kdy vám někdo nevěřil. Terapeut by měl s tím pracovat - ne odmítat. Ale ne nahráváním. Nahrávání je způsob, jak se vyhnout práci. A práce je to, co terapie je.

Co když jsem mladistvý nebo mám opatrovatele?

Pokud jste mladistvý do 18 let, vaši rodiče nemají právo na přístup k vašim terapeutickým záznamům - ani k nahrávkám. Výjimka je jen jedna: pokud jste v nebezpečí života. Pak má terapeut povinnost nahlásit. Jinak je vaše důvěrnost absolutní.

Pokud máte opatrovatele, rozhoduje se o vašem záznamu vy. Ne on. Ani v případě, že platí za vaše terapie. Výjimka: pokud jste z důvodu duševního onemocnění ne schopni dát informovaný souhlas. Pak se rozhoduje soud - ne opatrovatel.

Je nahrávání v zahraničí jiné?

V USA, Kanadě nebo Německu je nahrávání ze strany klienta častější. Ale i tam je to neetické, pokud není dohodnuto. Většina terapeutů v těchto zemích odmítá. Někteří umožňují, ale jen s podpisem výjimečného souhlasu a s jasnými pravidly. V ČR je to mnohem konzervativnější. A to má důvod: naše společnost je stále více závislá na technologii. A terapie je jedna z posledních oblastí, kde je lidská přítomnost nezbytná.

Co je důležitější než nahrávání

Terapie není o tom, abyste měli záznam toho, co řekli. Je o tom, abyste se změnili. A změna se neděje při poslechu. Děje se při hledání, při boji, při pláči, při nejistotě. Když se nahráváte, zastavujete ten proces. Vybíráte si bezpečnost místo rizika. A riziko je tam, kde se měníte.

Nechte nahrávky pro koncerty, přednášky, videokonference. Terapie není přednáška. Je to cesta. A cesta se nepamatuje záznamem. Pamatuje se tím, jak se cítíte, když ji dokončíte.