Stojíte před výběrem psychoterapie a slyšíte slova jako evidence-based, KBT, metaanalýzy, protokoly? Vypadá to jako něco z vědeckého časopisu, ale ve skutečnosti se jedná o to, co vás může zachránit - nebo zbytečně ztratit čas, peníze a naději. V České republice se psychoterapie nezakládá na magii, intuici nebo „zkušenosti terapeuta“. Stále více lidí hledá odpovědi, které lze změřit, ověřit a opakovat. A to je přesně to, co znamená evidence-based psychoterapie.
Co vlastně znamená „evidence-based“ v psychoterapii?
Evidence-based znamená, že metoda byla zkoumána vědecky - ne jen popsaná v knize nebo doporučena známým terapeutem. Znamená to, že někdo provedl studii, kde byli klienti náhodně rozděleni do skupin: jedni dostali konkrétní terapii, druzí něco jiného nebo vůbec nic. Pak se měřilo, jestli se něco změnilo. A ne jen „pocit, že je to lepší“. Měřilo se pomocí standardizovaných dotazníků, jako je Beckův inventář deprese (BDI) nebo škála HADS pro úzkost. Pokud se výsledky opakovaly u tisíců lidí, metoda se považuje za podloženou důkazy.
Tady je klíčový bod: nejde o to, jestli je terapie „hezká“ nebo „hluboká“. Jde o to, jestli funguje. A výzkumy ukazují, že mnohé z těch, které se zdají nejhlubší, nejsou nutně nejúčinnější. Například kognitivně-behaviorální terapie (KBT) má u úzkostných poruch úspěšnost 50-75 %. To znamená, že z každých 10 lidí, kteří ji absolvují, 5 až 7 zažije významné zlepšení. A to je číslo, které se dá opakovat - v Praze, Ostravě i Brně.
Neexistuje „nejlepší“ škola psychoterapie - a to je dobrá zpráva
Chcete vědět, co většina terapeutů neříká? Většina výzkumů nenašla žádné významné rozdíly v účinnosti mezi KBT, psychodynamickou terapií, humanistickou terapií nebo systémovou terapií. Tento jev se jmenuje „Dodo bird verdict“ - odvozený od příběhu v „Alici v říši divů“, kde všichni běžci vyhráli a Dodo pták prohlásil: „Všichni vyhráli, všichni musí dostat cenu.“
To neznamená, že všechny metody jsou stejné. Znamená to, že klíčové faktory, které skutečně pomáhají, jsou stejné napříč všemi školami. A to jsou:
- Empatický terapeutický vztah - klient cítí, že ho terapeut opravdu slyší.
- Bezpodmínečné přijetí - klient se necítí odsuzován, ani když říká nejtemnější věci.
- Intenzivní emoční zážitek - něco se uvnitř klienta „převrátí“, a to nejen v hlavě, ale v těle i v životě.
Tyto faktory fungují bez ohledu na to, jestli terapeut používá techniku jako „kognitivní restrukturalizace“ nebo jen sedí a sluchá. Pokud tyto tři věci chybí, ani nejlepší protokol nepomůže.
Co říkají čeští terapeuté - a proč se nezdají spokojení
V České republice máte možnost vybrat si terapeuta z tisíců lidí. Ale jen 1 825 z nich má oficiální akreditaci. A to je jen zlomek těch, kdo nabízejí „psychoterapii“. Mnozí pracují jako „psychologičtí poradci“ - což je legální, ale neznamená, že mají stejnou přípravu.
Podle Zbyňka Vybírala z Masarykovy univerzity je většina českých terapeutů přesvědčena, že výzkum účinnosti je „redukcionistický“. 84 % z nich preferuje studovat, jak probíhá terapie - jak se klient a terapeut navzájem ovlivňují - než měřit, jestli se klient zlepšil. Proč? Protože v praxi vidíte, že každý klient je jiný. Někdo potřebuje 20 sezení, aby se odvážil říct, že ho jeho otec zneužíval. Někdo potřebuje jen 5, aby se naučil dýchat, když ho přepadá panický záchvat.
Problém je v tom, že věda se snaží najít pravidla. Praxe je nepředvídatelná. A to je napětí, které trvá už 70 let. Vědci chtějí protokoly. Terapeuti chtějí volnost. A klienti? Oni chtějí, aby jim někdo pomohl.
Co se stane, když evidence-based terapie selže?
Ne všichni se zlepší. A někdy se zhorší.
Studie z Masarykovy univerzity (2021) ukázala, že 5-10 % lidí, kteří absolvují standardizovanou terapii, zažije zhoršení symptomů. Někdo se stane více úzkostným, někdo se začne více izolovat, někdo se cítí ještě víc „neplatný“.
Jeden případ: žena s fobickou poruchou absolvovala systematickou expoziční terapii. V prvních týdnech se její úzkost zvýšila z 50 % na 85 % na škále HARS. Terapeut jí řekl: „To je normální. Musíte to přežít.“ A ona to přežila. Po 12 sezeních se její úzkost snížila na 20 %. Ale tři týdny po ukončení terapie se vrátila - ne proto, že se necítila lépe, ale protože se bála, že když se opět zhorší, nebude mít nikoho, kdo by ji pochopil. Protokol jí pomohl, ale nezabránil pocitu, že je „pouze případ“.
Tady je pravda, kterou nikdo neříká: evidence-based terapie není „bezpečná“. Je efektivní - ale ne pro všechny. A ne vždycky včas.
Je česká psychoterapie drahá? A kdo ji vůbec platí?
Průměrné sezení evidence-based psychoterapie v ČR stojí 1 200 Kč. V Německu je to 80-100 EUR. To je výhoda. Ale zároveň je to problém.
Pojišťovny platí psychoterapii jen v 15 % případů. Většina lidí platí z vlastní kapsy. A kdo si to může dovolit? Lidé s vyšším příjmem. Lidé, kteří mají čas. Lidé, kteří vědí, že existuje rozdíl mezi psychologem a psychiatrem. Ale 68 % veřejnosti toto rozlišení nezná.
Naštěstí se něco mění. Ministerstvo zdravotnictví v roce 2023 spustilo pilotní projekt „Evidence-based psychoterapie pro všechny“ s rozpočtem 120 milionů Kč. Od roku 2025 bude KBT pro depresi a úzkostné poruchy plně hrazena pojišťovnami. To je první krok k tomu, aby psychoterapie nebyla privilegiem bohatých.
Co potřebujete, abyste se rozhodli pro správnou psychoterapii?
Neptejte se: „Jaká je nejlepší škola?“
Ptajte se:
- Má terapeut akreditaci? (Hledejte členství v České společnosti pro psychoterapii.)
- Je schopen vysvětlit, jakou metodu používá a proč? (Pokud říká: „Já jen poslouchám“, dejte pozor.)
- Je ochoten používat standardizované dotazníky? (BDI, HADS, GDS - pokud o nich neví, není evidence-based.)
- Je schopen říct, že některé metody nebudou fungovat pro vás? (Pokud říká: „Všechno funguje, jen potřebujete více sezení“, běžte pryč.)
- Je vlastní terapie součástí jeho přípravy? (V ČR to musí být - pokud ne, není kvalifikovaný.)
Nezapomeňte: terapie není nákup. Je to spolupráce. A pokud se necítíte bezpečně, nebo když se po 4-6 sezeních nic nezmění, je čas přemýšlet o jiném terapeutovi.
Co se děje v budoucnu?
Do roku 2030 se očekává, že 70 % psychoterapeutických služeb v ČR bude založeno na důkazech. To znamená, že většina terapeutů bude mít přístup k aktuálním výzkumům, bude mít pravidelný supervision a bude se snažit měřit výsledky. To je dobře.
Ale nezapomeňte: věda je nástroj. Ne pravda. A psychoterapie není algoritmus. Je to lidský vztah, který se odehrává v tichém pokoji, mezi dvěma lidmi, kteří se snaží najít smysl v bolesti. Evidence-based přístupy to nemohou nahradit. Mohou jen zlepšit šanci, že ten vztah nebude náhodný. A to je hodnota, která stojí za každý korunu, kterou zaplatíte.
Nejde o to, jestli je terapie „vědecká“. Jde o to, jestli vám pomůže žít lépe. A tohle je jediný důkaz, který opravdu počítá.
Napsat komentář