Sebe-reflexe před výběrem psychoterapeuta: Co vlastně od terapie potřebujete

Stojíte před volbou psychoterapeuta a cítíte, že to není jen otázka, kdo je nejblíž nebo kdo má nejlepší web? Můžete cítit, že něco chybí. Něco, co by vás opravdu přivedlo k tomu, co potřebujete - ne jen k tomu, co si myslíte, že potřebujete. Většina lidí přichází do terapie s jednou myšlenkou: „Chci být šťastnější.“ Ale to není dost. To je jako říct lékaři: „Mám bolest.“ A pak čekat, že vám to vyřeší bez toho, abyste věděli, kde to bolí, kdy to začalo, nebo jak to ovlivňuje váš život.

Co vlastně potřebujete? Ne to, co si myslíte, že potřebujete

Nejčastější chyba? Zaměňujete příznaky s příčinou. Například: „Mám problémy v partnerském vztahu.“ Ale co je za tím? Je to strach z opuštění? Je to to, že se cítíte neviditelní, když se vaše potřeby nezohledňují? Nebo je to opakování vzorce z dětství, kdy jste se museli zmenšit, aby všichni kolem byli v klidu? Pokud nevíte, co je pod tím, budete se moci přizpůsobovat různým terapeutům - a vždycky zůstávat na stejném místě.

Studie z Národního ústavu duševního zdraví z roku 2021 ukazují, že lidé, kteří si před terapií jasně definují alespoň tři konkrétní oblasti, které chtějí řešit, dosahují o 42 % vyšší efektivitu. To neznamená, že musíte mít všechno v hlavě naprosto jasně. Ale musíte mít alespoň pár bodů, které vás trápí. Například:

• Při každém konfliktu se cítím napnutě a zavírám se - a potom se cítím samotně.
• Stále se snažím být „dokonalý“, aby mi někdo řekl, že jsem dobrý.
• Neumím říct „ne“ a pak se cítím vyčerpaný a vyděšený.

Tyto věty už jsou konkrétní. Neříkají „mám úzkost“, ale ukazují, kde se ta úzkost projevuje. A to je ten rozdíl, který změní celý proces.

Sebe-reflexe není samostudium - je to výběr

Nejde o to, abyste se „prozkoumali“ na YouTube nebo přečetli desítky článků o traumatu. To je nebezpečné. Mnoho lidí, kteří se pustí do hluboké sebe-analýzy bez vedení, nakonec přijdou k závěru, že mají BPD, PTSD nebo nějakou jinou diagnózu - jen proto, že se něco shoduje s popisem na internetu. To je jako si postavit vlastní lékařskou diagnózu podle příznaků na Google.

Sebe-reflexe je spíš jako výběr šatů pro důležitou schůzku. Nejde o to, co je nejmodnější, ale co vám sedí, co vás cítíte přirozeně a co vám umožní být sebou. A k tomu potřebujete jasný přehled.

Portál Psychologie.cz nabízí 12 kroků pro sebe-reflexi. Nejde o to, abyste je všechny splnili za den. Ale o to, abyste se na ně podívali a odpověděli upřímně. Tři klíčové otázky, které byste měli zkusit:

1. Které situace vyvolávají u mě nejintenzivnější reakce? Zapište alespoň pět konkrétních příkladů. Ne „mám problémy s lidmi“, ale „když mě můj kolega přeruší na schůzce, cítím se jako dítě, které se nemůže vyjádřit“.
2. Co se opakuje ve vašich vztazích? Zkuste vymyslet vzory. Vždycky se cítíte zanedbávaní? Vždycky se snažíte zachránit druhého? Vždycky se odvoláváte, když byste měli stát za sebou?
3. Co se změní za šest měsíců, když terapie bude fungovat? Ne „budu šťastnější“. Ale „budu schopen říct, že mi to vadí, aniž bych se cítil vinný“ nebo „budu schopen spát bez toho, abych přemýšlel o tom, co jsem řekl včera“.

Tyto odpovědi nejsou na závěrečnou zkoušku. Jsou to mapy. A jakmile je máte, můžete začít hledat terapeuta, který je schopen s těmito mapami pracovat - ne s tím, co si myslí, že byste měli mít.

Co hledat u terapeuta - a co ne

Když už máte tyto odpovědi, můžete se podívat na terapeuty s jasnějšíma očima. Nejdůležitější věc není, jestli má titul, zkušenosti nebo je známý. Je to, jestli vás počuje.

Největší studie o úspěšnosti terapie (Bergin & Lambert, 1978) ukazují, že největší vliv na výsledek má terapeutický vztah - tedy to, jak se s terapeutem cítíte. A ten se nezjistí podle jeho diplomů. Zjistíte ho na první schůzce.

Tady je, co zkoušet:

• Je terapeut schopen odpovědět na vaše konkrétní otázky? Pokud řeknete: „Cítím se neviditelný, když se někdo neptá, jak se mám,“ - a on odpoví: „To je normální, všichni to mají“, tak je to špatný signál. Správná odpověď: „To zní těžké. Můžete mi ukázat, kdy se to stalo naposledy?“
• Je ochoten přiznat, že neví? Dobrý terapeut neví všechno. Ale ví, jak se ptát. Pokud vám hned řekne: „To je traumata z dětství, budeme to řešit EMDR“, bez toho, aby vás vůbec poznal - běžte dál.
• Je schopen vás nechat být? Ne tlačit vás do nějakého „správného“ způsobu, jak se cítit. Pokud se cítíte zmateně, a on vám říká: „To je normální, to je první fáze“, ale nezajímá se o to, co přesně cítíte - to není empatie. To je šablona.

Nejde o to, jestli je terapeut „hezký“ nebo „přívětivý“. Jde o to, jestli vás vidí.

Co se stane, když to neuděláte?

Podle průzkumu Terapie.cz z roku 2022, 68 % lidí změní terapeuta do tří měsíců. Proč? Protože se cítí, že jim něco chybí. Ne že terapeut je špatný. Ale že oni nevěděli, co chtějí. A tak se přizpůsobovali. Zkusili všechno. A nakonec si řekli: „Terapie nefunguje.“

Ale to není pravda. Terapie funguje - ale jen když víte, co hledáte. Když jste připraveni.

Uživatelka „Aneta_34“ na portálu Terapie.cz napsala: „Díky otázkám jsem zjistila, že ve skutečnosti potřebuji terapii pro dětské trauma, ne pro problémy v partnerském vztahu, jak jsem si myslela. Našla jsem specialistku na EMDR za 2 týdny místo 6 měsíců.“

Na druhé straně je Petr89, který si přečetl YouTube videa o BPD a přesvědčil se, že to má. Dva měsíce strávil hledáním terapeuta, který by mu to „vylečil“. Nakonec zjistil, že měl jen vysoký stres. Zbytečně utratil peníze. A ztratil důvěru.

Sebe-reflexe není o tom, abyste se „vyšetřili“. Je to o tom, abyste se nevyzradili.

Kdo to opravdu potřebuje?

Ne každý potřebuje dva týdny hlubokého přemýšlení. Pokud jste v akutní krizi - například jste přišli o blízkého, máte náhlý útok paniky nebo se cítíte, že už to nevydržíte - tak se nezdržujte. Hledejte okamžitou pomoc. V těchto případech je rychlá intervence důležitější než sebe-reflexe.

Ale pokud jste v „přechodném“ stavu - kdy vás něco trápí už několik let, ale nejsou to život ohrožující příznaky - tak je to přesně ten čas. Ten čas, kdy se můžete připravit. A kdy můžete udělat věc, kterou většina lidí nedělá: zajít do terapie s vlastním plánem.

Studie z Masarykovy univerzity z roku 2021 ukazují, že u lidí s chronickými problémy ve vztazích je úspěšnost terapie po předchozí sebe-reflexi 83 %. U těch, kteří nechali všechno na terapeutovi, je to 41 %.

Je to jako jít na lékaře s přehledem svých symptomů, ne s tím, že „mě to bolí“.

Co vám pomůže začít?

Nemusíte to dělat sami. Existují nástroje, které vám pomohou.

• Mapa potřeb na portálu Terapie.cz - bezplatný nástroj, který vás vede krok za krokem.
• Bezplatné workshopy od Českého sdružení pro psychoterapii - probíhají 4x ročně. Můžete se tam podívat, jak ostatní přemýšlejí.
• Dotazník „Připravený klient“ - od července 2023 jej nabízí ČAKPPP. Po vyplnění dostanete automatickou analýzu, která vám ukáže, co je vaše hlavní oblast.

Není to o tom, abyste se „připravili na terapii“. Je to o tom, abyste se připravili na sebe.

Co vás čeká za tím?

Do roku 2025 bude 95 % terapeutů v Česku vyžadovat od klientů základní sebe-reflexi. To není náhoda. Je to výsledek dat. Lidé, kteří to udělají, tráví o 47 % méně peněz na terapii. Jsou o 33 % spokojenější. A ukončují terapii jen tehdy, když skutečně dosáhli toho, co chtěli.

Nejde o to, abyste měli všechno správně. Jde o to, abyste věděli, co je pro vás správné.

Terapie není o tom, aby vás někdo „vylečil“. Je to o tom, aby vás někdo počul - a pak vás nechal jít dál sám.

Největší věc, kterou můžete udělat před první schůzkou: se zeptejte.

Co vás trápí? Proč to trápí? A co byste chtěli jinak?

Tyto otázky nejsou pro terapeuta. Jsou pro vás.

Největší překážka v terapii není terapeut. Je to strach, že nevíte, co chcete. A když se to změní, všechno ostatní se začne hýbat - samotné.