Rogersovská terapie: Jak klientsky zaměřený přístup a bezpodmínečné přijetí mění psychoterapii

Rogersovská terapie není o tom, jak ti říct, co máš dělat. Je to o tom, aby někdo seděl s tebou, poslouchal bez soudů a věřil, že uvnitř tebe už je odpověď - jen ji ještě neznáš. Tento přístup, vyvinutý americkým psychologem Carlem Ransomem Rogersem v 40. letech 20. století, převráceně obrátil tradici psychoterapie. Místo aby terapeut byl odborníkem, který diagnostikuje a léčí, stal se průvodcem, který věří, že každý člověk má v sobě sílu k růstu. A to i v momentech, kdy se cítí ztracený, zlomený nebo zmatený.

Co je vlastně bezpodmínečné přijetí?

Bezpodmínečné přijetí znamená, že terapeut tě přijímá tak, jak jsi - se všemi tvojími strachy, vínami, nejasnostmi a protichůdnými pocity. Neříká: „To je špatně.“ Neříká: „Měl bys to udělat jinak.“ Neříká: „Tohle jsem už slyšel.“

Je to jako když někdo přijde k tobě s pláčem a ty mu jen sedneš vedle, neříkáš mu, aby přestal, a nezkoušíš ho okamžitě „napravit“. Jen jsi tam. A to je největší dar, který můžeš někomu dát. V rogersovské terapii je to přesně tak. Terapeut nevyhodnocuje, nekoriguje, neřeší. Jde jen o to, aby klient pocítil: „Jsem tady, a tohle je v pořádku.“

Tenhle přístup se liší od všech ostatních. Kognitivně behaviorální terapie (CBT) tě učí, jak změnit myšlenky. Psychoanalýza hledá kořeny problémů v dětství. Rogersovská terapie tě prostě nechá být. A právě v tomto „být“ se něco mění.

Tři pilíře, které dělají rozdíl

Rogers říkal, že pro změnu stačí tři věci. Žádné techniky. Žádné nástroje. Jen tři postoje, které musí terapeut mít v sobě.

1. Empatie - nejen slyšet slova, ale cítit, co za nimi stojí. Když klient řekne: „Cítím se ztracený,“ terapeut neřekne: „To každý cítí.“ Ale: „To zní jako hluboká samota, která tě dělá nejistého.“
2. Bezpodmínečné přijetí - přijetí bez podmínek. Nejen když jsi „dobrý“, „přijatelný“ nebo „v pořádku“. I když jsi zlý, zlobivý, závislý, smutný nebo zmatený. Tady nejsou žádné kritéria.
3. Kongruence - terapeut je opravdový. Nemá masku. Nemluví jako „terapeut“. Neříká: „Aha, rozumím.“ Jen řekne: „Tohle mě zaskočilo.“ Nebo: „Cítím, že tě to bolelo.“

Nejde o to, aby terapeut byl dokonalý. Jde o to, aby byl přítomen. A to je něco, co nelze naučit na kurzu. Musíš to prožít - ve své vlastní terapii, ve svém životě, ve svém vztahu k sobě.

Proč to funguje, když neřešíme problémy?

Je to paradox. Když se nesnažíš „vyřešit“ problém, tak se často vyřeší sám.

Rogers věřil v „aktualizační tendenci“ - vnitřní sílu, která každého člověka vedoucí k růstu. Když máš dostatek bezpečí, empatie a přijetí, začneš se ptát: „Co opravdu potřebuji?“ „Proč jsem se tak choval?“ „Kdo jsem, když nejsem ten, co ostatní očekávají?“

Nejde o to, aby terapeut dal odpověď. Jde o to, aby klient měl prostor, aby ji našel sám.

Typický případ: žena, která po rozvodu cítila, že je „nicotná“. Po 18 měsících rogersovské terapie řekla: „Nechápu, jak jsem mohla věřit, že mám hodnotu jen díky tomu, že jsem něčí manželka.“ Nebylo to, že terapeut řekl: „Jsi hodná.“ Bylo to, že někdo poslouchal její smutky, její hříchy, její viny - a neřekl: „To je špatně.“

Kde rogersovská terapie selhává

Není to zázračná metoda pro všechny. Pokud potřebuješ jasný plán, konkrétní kroky nebo rady, jak se „vysvobodit“ od úzkosti, můžeš se cítit zklamán. Tady nejsou techniky na „vypnutí“ deprese. Tady nejsou domácí úkoly. Tady nejsou návody.

Také selhává u lidí, kteří jsou v extrémním psychickém krizi - například při akutní schizofrenii nebo těžké deprese s návykem na sebevraždu. V těchto případech potřebují strukturu, léky, bezpečí. Rogersovská terapie není pro ně dostatečná.

A někdy selhává proto, že terapeut neumí být autentický. Když se snaží „být perfektní“, když se přetváří, když se bojí svých vlastních pocity - klient to cítí. A hned přestává věřit.

Co říkají výzkumy a statistiky

Bylo provedeno přes 1000 studií, které potvrzují účinnost tohoto přístupu. Výsledky jsou obzvláště silné u lidí s vysokou sebereflexí, s problémy ve vztazích, s existenciálními otázkami a mírnými formami deprese.

Na českém trhu tvoří rogersovská terapie přibližně 15 % všech psychoterapeutických přístupů. V posledních deseti letech se její podíl mírně snižuje - hlavně kvůli nárůstu kognitivně behaviorální terapie, která je lehce měřitelná a vhodná pro pojišťovny. CBT dnes tvoří 42 % trhu.

Na druhou stranu, v zemích jako Norsko nebo Nizozemsko je rogersovská terapie mnohem běžnější - tam tvoří přes 25 % nabídky. V ČR se věří, že její místo je v hlubokém, dlouhodobém procesu, ne v krátkodobém „vyléčení“.

Je to jen pro „inteligentní“ lidi?

Někdy se říká, že rogersovská terapie funguje jen u lidí s vysokým vzděláním. To není pravda. Funguje u každého, kdo má chuť se podívat dovnitř. Ale potřebuješ schopnost zpětné vazby - umět se ptát: „Co tím myslím?“ „Co cítím?“

Nejde o inteligenci. Jde o odvahu. Odvahu být neúplný. Odvahu říct: „Nevím.“ Odvahu říct: „Mě to bolelo.“

Terapeut neřeší. Terapeut se nezakládá na znalostech. Terapeut se zakládá na přítomnosti. A to je něco, co může každý člověk prožít - pokud má kdo, kdo ho nechá být.

Jak se stát rogersovským terapeutem?

Neexistuje jednoduchý kurz. Školení trvá 2-3 roky. Nejde jen o naučení „technik“. Jde o to, aby terapeut prošel vlastní terapií. Musí se naučit být přítomen - nejen s klientem, ale i se sebou.

Největší chybou začínajících terapeutů je, že chtějí „něco udělat“. Chtějí říct něco „správného“. Chtějí pomoci. Ale v rogersovské terapii se pomáhá tím, že se necháš být. A to je těžké. Těžší než všechny techniky dohromady.

Pravidelná supervize a osobní terapie nejsou doporučení - jsou nezbytné. Bez nich se terapeut stává „příjemným“ - ale neautentickým. A autentičnost je základ.

Co je dnes nového?

Největší výzva pro rogersovskou terapii dnes není, že je „zastaralá“. Je to, že je „neměřitelná“. Pojišťovny chtějí výsledky v číslech: „Kolik sezení? Kolik snížení úzkosti?“

Ale když se někdo vyslechnul a po 30 sezeních řekne: „Nyní vím, že jsem v pořádku, i když nejsem dokonalý.“ - jak to změříš?

Nové trendy spojují rogersovský přístup s neurovědou - například s pochopením, jak empatie ovlivňuje mozek. Britský terapeut Dave Mearns rozvíjí pojem „hloubky vztahu“ - tedy to, jak kvalita vztahu mění lidskou psychiku na úrovni pocitu bezpečí.

V České republice byla v roce 2018 založena Česká asociace pro person-centered přístup. Organizují workshopy, konference a plánují vydání prvního kompletního českého překladu Rogersových klíčových prací. To je důležité. Zatím většina materiálů je jen v angličtině.

Co ti rogersovská terapie může dát

Neřekne ti, jak máš žít.

Neřekne ti, jak máš myslet.

Neřekne ti, co je „správné“.

Ale může ti dát to, co žádná jiná terapie nedává: pocit, že jsi dostatečný. I takový, jaký jsi. I když jsi zmatený. I když jsi zklamaný. I když jsi víc než jen „symptomy“.

Je to terapie pro ty, kdo už všechno vyzkoušeli. Pro ty, kdo už dostali rady. Pro ty, kdo už četli knihy. Pro ty, kdo už chtěli „vyléčit“ svou duši - a zjistili, že to není tak jednoduché.

Je to terapie pro ty, kdo potřebují jen jednu věc: aby někdo poslouchal. A věřil.