Stimming a sebestimulace: Je třeba to potlačovat? Terapeutický pohled

Stimming - to je ten opakovaný pohyb ruky, houpání, mžikání, nebo opakování zvuků, který může vypadat jako „divné“ chování. Ale pro dítě nebo dospělého s poruchou autistického spektra (PAS) to není náhoda. To je jeho způsob, jak si udržet klid, zvládnout přetížení nebo vyjádřit, že něco není v pořádku. A otázka, kterou si všichni kladou: Je třeba to potlačovat? Odpověď je jednoduchá, ale nejednoznačná: ne, pokud to neohrožuje bezpečnost.

Co je vlastně stimming?

Stimming (zkratka z self-stimulatory behavior) je přirozená reakce mozku na přílišné nebo nedostatečné smyslové podněty. U lidí s PAS funguje smyslové zpracování jinak. Hlas, světlo, dotek - všechno to může být příliš hlasité, příliš jasné nebo příliš dráždivé. Stimming je tělo’s odpověď - jako když si člověk při stresu točí pero v ruce, jenže daleko intenzivnější a často i fyzické.

Formy stimmingu jsou různé. Taktilní - tření látky, škrábaní rukou. Vestibulární - houpání, točení na židli. Vizuální - sledování světla nebo pohybu prstů. Sluchové - opakování slov nebo zvuků. Proprioceptivní - skákání, tlak na tělo, tlačení do zdi. Každý z těchto pohybů má svůj účel. Některé uklidňují, jiné pomáhají soustředit se, některé prostě odvádí pozornost od přetížení.

Proč se dříve stimming potlačoval?

Před deseti lety byla běžná praxe: když dítě houpalo, šlo to zastavit. Když si točilo prsty, rodiče ho přiměli k „normálnímu“ chování. Terapeuti a učitelé to často vnímali jako „neposlušnost“ nebo „nedostatek disciplíny“. Výsledkem byla častá potlačování - v školách, doma, i v terapiích.

Tradiční ABA (aplikovaná behaviorální analýza) se zaměřovala na odstranění „nežádoucích“ chování. Stimming patřil mezi ně. Ale co se stalo? Děti se učily přestat houpat - ale ne přestaly být přetížené. Jen si to nyní uklidňovaly jinak - často skrytě, vnitřně. Mnozí dospělí s PAS dnes hovoří o chronických bolestech kloubů, úzkosti, depresi - všechno to způsobené tím, že jim někdo říkal: „Nejsi takhle.“

Co říkají moderní terapeutické přístupy?

Od roku 2020 se všechno mění. Výzkumy, jako třeba analýza Elizabeth Fuller, která prozkoumala 640 dětí s PAS, ukázaly: když stimming nezakazujete, ale rozumíte jeho funkci, zlepšují se kognitivní schopnosti o 23,5 %. Jazyk, pozornost, sociální interakce - všechno to jde lépe, když dítě má právo na svůj způsob uklidnění.

Moderní přístupy jako Early Start Denver Model nebo senzorická integrace (SIT) podle A. Jean Ayres nechtějí stimming vymazat. Chtějí ho porozumět. Co dítě cítí, když ho dělá? Je přetížené? Strašené? Otrávené? Nebo prostě potřebuje pocit kontroly? Terapeut se ptá: „Co to pro něj znamená?“ a ne: „Jak to zastavit?“

Ve výzkumech z ČR se ukázalo, že 89 % terapeutů v roce 2023 už nepovažuje stimming za problém - jen za signál. To je výrazný posun oproti roku 2015, kdy jen 42 % terapeutů to tak vidělo.

Když stimming ohrožuje bezpečnost

Není všechno stimming stejné. Některé formy - jako třeba tlouštění hlavy o zeď, kousání ruky až do krvácení, nebo škrábaní kůže - jsou sebepoškozující. To už není jen uklidnění. To je varování.

Podle Psychiatrické kliniky 1. LF UK se v těchto případech používá ABA, ale jinak. Cílem není potlačit stimming - ale nahradit ho bezpečnější alternativou. Pokud dítě tloukne hlavou, může se mu nabídnout houpací židle, vibrací podložka, nebo tlačící koule. Pokud si kousá ruce, může dostat gumový prstenec nebo senzorickou náplast. Výsledky? U 68 % dětí se chování transformuje do funkčního a bezpečného tvaru během šesti měsíců.

Nezapomeňte: 83 % terapeutů v ČR souhlasí, že potlačování má smysl jen tehdy, když hrozí fyzické poškození. Jinak je to jako zakazovat dýchat, když člověk má astma.

Co mohou rodiče a učitelé dělat?

Největší problém není v terapii. Je v škole. Podle Terapie-autismu.cz 64 % učitelů stále považuje stimming za „neposlušnost“. A když ho potlačují, chování dítěte se zhoršuje u 78 % případů. To není náhoda. To je reakce na stres.

Rodiče mohou začít jednoduše: pozorujte. Co se děje před tím, než se stimming začne? Je hlučno? Světlo příliš jasné? Bylo dítě příliš dlouho v klidu? Zaznamenejte vzory. Pak začněte nabízet alternativy. Houpací židle? Tlačící koule? Víčková koule? Více než 70 % rodičů hlásí, že jejich dítě je klidnější, když dostane vhodné senzorické pomůcky.

Průměrně trvá 6-8 terapeutických sezení, než se identifikuje, jaký typ stimmingu dítě potřebuje a jak ho můžete podpořit. A pokud se rodiče zapojí - alespoň 10 hodin týdně - úspěšnost transformace stimmingu stoupá na 67 %.

Co se děje v Česku?

Česká terapeutická komunita se mění. V roce 2018 jen 38 % terapeutů respektovalo stimming jako legitimní chování. V roce 2023 to bylo 76 %. Trh senzorických pomůcek roste o 14,3 % ročně. Průměrně rodiče utratí 1 200-4 500 Kč měsíčně na pomůcky - a většina říká, že to stojí za to.

Zákon č. 108/2006 Sb. už jasně říká: potlačování stimmingu bez odborného posouzení může být porušením práva na senzorickou regulaci. Ministerstvo zdravotnictví v metodickém pokynu č. 2021/456 to potvrzuje. To není jen doporučení. Je to právní rámec.

Do roku 2025 se očekává, že 95 % terapeutů v Česku bude používat přístupy, které stimming respektují. A v Evropě se vytváří nový standard: senzorické prostory ve školách - místo toho, aby dítě muselo skákat v chodbě, aby si udrželo klid.

Co říkají ti, kteří to zažili?

Na fórech se setkáváme s příběhy, které nejsou jen statistiky.

Matka 8letého Lukáše napsala: „Když jsme přestali potlačovat jeho houpání a začali mu nabízet vibrací podložku, jeho úzkost klesla o 70 % za tři měsíce.“

Na Redditu uživatel s autismem napsal: „Potlačovali mi stimming ve škole. V dospělosti mám chronické bolesti kloubů z potlačovaného skákání.“

Průzkum Naděje pro autismus s 247 respondenty ukázal: 89 % lidí s PAS říká, že potlačování stimmingu zvyšuje jejich úzkost. A 76 % potvrzuje, že alternativní strategie - houpací židle, senzorické náplasti, tlačící koule - jim pomohly žít lépe.

Co dělat dnes?

Neptejte se: „Jak to zastavit?“

Zeptejte se: „Co to pro něj znamená?“

Stimming není chyba. Není návyk. Není neposlušnost. Je to komunikační nástroj. Je to mechanismus přežití. A když ho potlačíte, nepřestane dítě být přetížené. Jen se naučí být tiše, ale vnitřně zničené.

Nejlepší terapie není ta, která dítě „napraví“. Je ta, která mu umožní být sám sebou - a přitom se naučí žít v tomto světě bez bolesti, bez strachu, bez vnitřního souboje.

Pokud stimming neohrožuje život, nechte ho být. A pak pomozte najít bezpečnější cesty k uklidnění. To je moderní terapie. To je respekt. To je lidskost.