When working with empatie, schopnost cítit a porozumět emocím druhého bez soudění. Also known as emocionální přítomnost, it is the quiet force that makes therapy work — not techniques, not credentials, but the simple act of being truly there with someone. Bez empathy se psychoterapie přemění v konzultaci, kde se mluví o problémech, ale nikdy se s nimi nepracuje. Když někdo přijde s bolestí, nechce slyšet rady. Chce cítit, že ho někdo pochopil — opravdu.
Empatie není to samé jako soucit. Soucit je: „To je špatné, mrzí mě to.“ Empatie je: „Já vím, jak to zní, když se to tak cítí.“ To je ten rozdíl, který dělá rozdíl. Terapeut, který má empatickou schopnost, neřeší problém za tebe. On ho s tebou prožívá. A právě v tom prožívání se začíná uzdravovat. V článcích na této stránce se o tom mluví v různých kontextech: od EMDR, kde empatie vytváří bezpečný prostor pro konfrontaci s traumatem, přes párovou terapii, kde chybějící empatie zničí vztah, až po terapii po sexuálním zneužívání, kde bez empathy není žádná šance na obnovu důvěry.
Empatie není něco, co se naučíš z knihy. Je to dovednost, kterou rozvíjíš přes naslouchání — opravdové, bez přerušování, bez plánování odpovědi. Je to to, co rozpoznáš, když terapeut neříká: „To ti pomůže.“ Ale říká: „To zní jako strašný zážitek.“ A pak ti jen dá prostor, abys to dokončil sám. V některých článcích se mluví o terapeutickém vztahu, základním spojení mezi terapeutem a klientem, které je důležitější než metoda. A všechny tyto články ukazují jednu věc: když je tento vztah bez empathy, terapie selhává. Bez ní se člověk necítí bezpečně. A bez bezpečí se nezmení nic.
Nejde o to, jestli terapeut má 10 let zkušeností nebo je mladý. Nejde o to, jestli používá KBT, EMDR nebo senzomotorickou terapii. Jde o to, jestli tě slyší. Jestli ti neříká, že máš mít lepší náladu. Jestli ti dá prostor, abys řekl, co opravdu myslíš — i když to zní špatně, nebo zlé, nebo strašně. A právě tohle je to, co najdeš v těchto článcích: příběhy, kde empatie není jen slovo, ale základ, na kterém všechno jiné stojí.
Narcistická porucha osobnosti se nedá vyléčit, ale lze ji změnit. Léčba psychoterapií je dlouhá, náročná a úspěšná jen u 30-40 % lidí. Klíčem je ochota změnit se - a ta je u většiny pacientů nulová.
Číst více
