Poruchy osobnosti jsou trvalé, pevné vzory myšlení, pocitů a chování, které výrazně ovlivňují, jak člověk vnímá sebe, druhé a svět, a jak s nimi komunikuje. Also known as personality disorders, tyto vzory nejsou dočasné náladové výkyvy — jsou hluboce zakořeněné a často vznikají jako obrana proti dětskému trauma nebo zanedbání.
Nejde o to, že někdo je „těžký“ nebo „nepříjemný“. Většinou jde o to, že mozek se naučil přežít v prostředí, kde nebylo bezpečné být autentický. Někdo se může chovat jako by vždycky čekal, že ho opustí — protože kdysi to tak bylo. Někdo se drží kontroly jako za života — protože když ne, cítí se zničený. Tyto chování nejsou volbou. Jsou přežitím. A právě proto je psychoterapie, která pracuje s hlubokými emocemi a vztahovými vzory, jedinou skutečně účinnou cestou k změně. Když se terapie zaměří jen na symptomy — jako agresivitu nebo úzkost — zůstane problém nevyřešený. Ale když se začne pracovat s tím, proč se člověk chová tak, jak se chová, začíná se měnit i život.
Nejčastěji se setkáváme s poruchami, které vznikají z zanedbávání v dětství, nebo z trvalého pocitu, že jsi nevážený, nezodpovědný nebo nebezpečný. Tyto zkušenosti se pak přenášejí do vztahů, práce, dokonce do toho, jak člověk přijímá lásku nebo kritiku. Kognitivně behaviorální terapie, která pomáhá překonávat nesprávné myšlenky o sebe a světě, je velmi užitečná, ale sama o sobě nestačí. Potřebujete i prostor, kde se můžete cítit bezpečně, i když se vám všechno zdá, že se to rozpadá. To je tam, kde přichází na řadu terapeutické hranice, které nejsou jen pravidla — jsou to zábrany, které vám umožňují znovu naučit se důvěřovat.
V této sbírce najdete příběhy, které ukazují, jak se lidé vrací k sobě po letech, kdy se cítili jako „zlomení“ nebo „nepřiměření“. Někteří se vypořádávají s důsledky sexuálního násilí, jiní se snaží překonat návyky, které je drží v opakování bolesti. Některé články se věnují konkrétním metodám, jako je senzomotorická terapie nebo práce s tělem, jiné vysvětlují, jak rozpoznat, kdy je čas hledat odbornou pomoc. Nejde o to, abyste se „napravili“ — jde o to, abyste se konečně mohli cítit jako člověk, který má právo být tím, kým jste.
Trauma je klíčovým faktorem vzniku poruch osobnosti u až 89 % pacientů. Trauma-informovaný přístup mění léčbu od „co je špatně“ k „co se stalo“. Učí bezpečí, regulaci emocí a obnovu důvěry. V Česku se tento přístup rychle rozšiřuje.
Číst více
