Racionálně-emoční behaviorální terapie: Co to je a jak pomáhá při úzkosti, deprese a poruchách chování
Co je racionálně-emoční behaviorální terapie, psychologická metoda, která se zaměřuje na to, jak naše přesvědčení o světě ovlivňují naše emoce a chování. Also known as REBT, it was developed by Albert Ellis in the 1950s and remains one of the most practical approaches to changing self-defeating thoughts. Nejde o to, co se vám stalo, ale o to, jak o tom přemýšlíte. A to je přesně ten bod, kde REBT začíná pracovat.
REBT není jako běžná konverzace o problémech. Je to aktivní nástroj, který vás učí, jak rozpoznat kognitivní omyly, zkreslené přesvědčení, jako je "musím být dokonalý" nebo "když někdo odmítne, znamená to, že jsem nevážený", které vás drží v cyklu úzkosti, hněvu nebo sebeviny. Tato metoda se často používá při poruchách chování, včetně úzkostných poruch, deprese, závislostí a problémů s sebevědomím, protože neřeší jen příznaky, ale základní myšlenkové vzory. Například – když se vám nezdá, že jste v práci dostatečně dobrý, REBT vás nechá zkontrolovat, zda to opravdu platí, nebo jen předpokládáte, že ostatní vás hodnotí stejně jako vy sami.
REBT se liší od jiných forem terapie tím, že není pasivní. Nečeká, že se vám někdo „vyslechne“ a všechno se vyřeší. Místo toho vás vede k tomu, abyste si sami položili těžké otázky: "Proč si myslím, že to musí být takhle?", "Co se stane, když to nebude perfektní?", "Je tohle přesvědčení skutečné, nebo jen pohodlná záchranná sítě?". Tento přístup je velmi blízký kognitivně behaviorální terapii, ale REBT je ještě agresivnější v boji proti iracionálním přesvědčením – a to je přesně to, co mnohdy potřebujete, když jste dlouho přemýšleli, že jste "špatný", "nevhodný" nebo "ztracený".
V praxi to znamená, že se na sezení nebudete jen vyprávět o tom, jak jste se cítili, ale budete se učit, jak změnit ten vnitřní hlas, který vám říká, že jste nedostatečný. A to může být první krok k tomu, abyste přestali být vězněm svých vlastních myšlenek. Většina lidí, kteří zkusí REBT, zjistí, že jejich úzkost nebo sebevina nevznikla z nic – vznikla z opakovaných, nezkontrolovaných myšlenek, které si v hlavě opakovali po letech.
V této sbírce najdete příběhy a vysvětlení, jak se tato metoda projevuje v reálném životě – od lidí, kteří překonali závislost na pornografii, přes ty, kteří se naučili přežít traumata, až po ty, kteří se konečně naučili jíst znovu bez hrůzy. Všechny tyto příběhy mají jedno společné: začaly tím, že se někdo rozhodl zkontrolovat, co si o sobě vlastně myslí – a nejen to, co mu někdo řekl.