Když se terapie rozjede příliš rychle: Jak zpomalit a stabilizovat proces

Terapie by měla pomáhat, ne zhoršovat. Ale co když se po třech sezeních cítíte vyčerpaní, nemůžete spát, a každé sezení vás přivádí k hranici přetížení? Není to vaše chyba. Není ani chyba terapeuta - alespoň ne nutně. Často je to jen otázka tempa. Když se terapie rozjede příliš rychle, může se stát, že místo úlevy získáte úzkost, noční můry nebo pocit, že se všechno rozbíhá. A to je běžné. V Česku každý pátý klient, který terapii přeruší, to dělá proto, že se proces zdál příliš intenzivní.

Co znamená, že terapie běží příliš rychle?

Nejde jen o to, že terapeut mluví moc. Jde o to, že vaše tělo a mozek už nezvládají zpracovávat to, co se děje. Když se terapie rozjede příliš rychle, vaše nervový systém se přepne do režimu „pohotovosti“. Můžete mít:

• Zvýšenou úzkost mezi sezeními - třeba se vám zvedá srdeční frekvence jen při myšlence na příští schůzku
• Poruchy spánku nebo noční můry, které vás probouzejí v půlce noci
• Fyzickou nevolnost nebo hlavou bolest před sezením
• Neschopnost se soustředit na práci, rodinu nebo běžné věci

Podle výzkumu Centra pro výzkum psychoterapie z FSS MU se 68 % klientů, kteří zažili příliš rychlé tempo, hlásilo právě k této typické úzkosti. A to není jen „příliš emocionální“. Je to biologický signál: váš mozek říká: „Tohle je příliš moc. Zastav.“

Proč se to vůbec stává?

Někdy je to kvůli terapeutovi. Někdy kvůli systému. A někdy kvůli tomu, že oba společně nevědí, jak rychle jít.

Na jedné straně máme terapeuty, kteří se snaží „něco udělat“. V české praxi se čím dál častěji používá krátkodobá terapie - protože pojišťovny platí jen za pár sezení. A když máte jen 6-10 sezení, je přirozené chtít co nejvíc z nich. Ale to může vést k tomu, že se začne konfrontovat traumata, která klient ještě nezvládá zpracovat. Kognitivně-behaviorální terapie (CBT), která se zaměřuje na myšlenky a chování, má vyšší riziko přetížení než tělesně orientované přístupy, které postupují pomaleji a většinou začínají tělem.

Na druhé straně máme klienty, kteří se chtějí „co nejrychleji vyléčit“. Přemýšlejí: „Když to uděláme rychle, bude to lepší.“ Ale duševní zdraví není jako oprava auta. Není to přehazování dílů. Je to příběh, který musíte zpět přečíst, když už máte dost sil, abyste ho zvládli přežít.

Podle výzkumu Psychologického ústavu AV ČR 78 % Čechů preferuje postupný přístup k citlivým tématům. Ve západní Evropě je to jen 45 %. To znamená, že když terapeut používá „západní“ rychlý styl, může vás to zcela odstranit - ne protože jste „slabý“, ale protože vaše kultura, vaše tělo a vaše zkušenosti to jednoduše nevyžadují.

Znamení, že je čas zpomalit

Není potřeba čekat, až se vám zhroutí celý život. Existují jasné signály, které terapeut by měl vidět - a vy byste měli umět identifikovat.

• Zvýšená srdeční frekvence - více než 100 tepů za minutu během sezení
• Zrychlené dýchání - více než 20 dechů za minutu
• Zvýšený krevní tlak - nad 140/90 mmHg
• Pocit „ztráty sebe“ - jako byste se rozpadli nebo nevěděli, kdo jste
• Neustálé přemýšlení o sezení - nemůžete přestat přemýšlet, i když jste doma

Nejde jen o emoce. Jde o tělo. Když je vaše tělo v pohotovosti, kognitivní techniky - jako „přemýšlej jinak“ - nefungují. Mozek prostě nemá kapacitu na logiku. Potřebuje bezpečnost. A čas.

Co můžete udělat - jako klient

Právo mít hranice je vaše. Nejen podle zákona, ale i podle lidské přirozenosti. Podle zákoníku práce č. 435/2004 Sb. máte právo kdykoli požádat o změnu tempa, přerušení práce na tématu nebo dokonce o přestávku v terapii.

Nejčastější chyba? Váš strach, že terapeut „zaznamená“, že jste „slabý“. Ale ve skutečnosti je to přesně opak. Když řeknete: „Mám problém s tím, jak rychle to jde“, ukazujete silu. Ukazujete, že se o sebe staráte. A to je přesně to, co terapie má být - ne o tom, jak rychle se „vyléčíte“, ale o tom, jak se naučíte být v klidu se sebou samotným.

Co můžete říct:

• „Cítím, že se to děje příliš rychle. Můžeme to zpomalit?“
• „Když mluvím o tomto tématu, cítím, že se mi dělá špatně. Můžeme se na chvíli vrátit?“
• „Potřebuji pár dní před dalším sezením, abych se zase sebral.“

Neexistuje žádný „správný“ čas, kdy byste měli „být připraveni“. Existuje jen ten, kdy jste připraveni vy. A to je ten, který má smysl.

Co může terapeut udělat - jako odborník

Terapeut není jen posluchač. Je to vodník, který vede loď. A když se loď začne převracet, musí změnit směr.

Nejúčinnější nástroje, které terapeuti v Česku už používají:

• 4-7-8 dýchání - 4 sekundy nádech, 7 sekund zadržení, 8 sekund výdech. Sníží srdeční frekvenci o 18 tepů za minutu během pěti minut.
• Bezpečná zóna - klient může používat barevné karty: červená = stop, žlutá = zpomalit, zelená = pokračovat. Tímto se vytvoří jasný, neverbální způsob, jak říct „tohle je moc“.
• Okno tolerovatelnosti - terapeut pravidelně kontroluje, zda klient zůstává v tomto stavu: když se může emocionálně zapojit, ale neztrácí kontrolu. Pokud přesáhne, musí se vrátit.
• Session Rating Scale (SRS) - krátký dotazník každých 3-5 sezení, který měří, jak se klient cítí vůči terapeutovi, kvalitě sezení a celkovému pocitu bezpečí.
• Časové okno - omezení práce na citlivém tématu na maximálně 15 minut za sezení. Pak se přejde na stabilizaci.
• Krokování - místo aby se prošlo celým traumatem najednou, terapeut se k němu přibližuje jako k domu - nejprve zvenčí, pak na chodbě, pak u dveří, pak v předsíni. Postupně.

Podle průzkumu INPSY z roku 2022 terapeuti, kteří pravidelně používají zpětnou vazbu od klienta, snižují riziko předčasného ukončení terapie o 35 %. To znamená: když se ptáte, nejenže pomáháte klientovi - pomáháte i sobě.

Co dělat, když terapeut nechce zpomalit?

Někdy terapeut nechápe. Někdy je příliš zaměřený na „výsledek“. Někdy je prostě nezkušený.

Podle průzkumu Fakulty humanitních studií UK jsou negativní zkušenosti s příliš rychlou terapií 2,3× častější u laických terapeutů bez akreditace. V Česku je jen 37 % terapeutů akreditovaných v klinické psychologii. Zbytek má různé „kurzy“ - někdy jen několik dní. To není vina klienta. Je to vina systému.

Co můžete udělat:

• Žádejte o schůzku na vyjádření - „Chci si s vámi promluvit o tom, jak se cítím během terapie.“
• Požádejte o odporučení jiného terapeuta - mnoho center má seznam doporučených odborníků.
• Pokud se nic nezmění, přerušte terapii. Nejste povinni přežívat to, co vás ničí.

Terapie není závazek. Je to služba. A jako každá služba - pokud vám nevyhovuje, máte právo ji změnit.

Proč je pomalá terapie vlastně lepší?

Uživatel Petr N. na terapeutickém fóru terapie.cz napsal: „Moje terapeutka včas rozpoznala, že se mi dělá špatně, když mluvím o tělesném zneužití, a přešla na techniky groundingu. Díky tomu jsme mohli pokračovat bez přerušení.“

Toto je příběh, který by měl být normou, ne výjimkou.

Studie Národního ústavu duševního zdraví ukazuje: terapie s přiměřeným tempem má úspěšnost 78 % v redukci symptomů. Terapie s příliš rychlým tempem - jen 42 %. To znamená: když zpomalíte, zvyšujete šanci, že se vám skutečně zlepší život. Ne jen na chvíli. Ale trvale.

Nejde o to, kolik sezení máte. Nejde o to, kolik peněz máte. Jde o to, jestli máte dost času, abyste se znovu naučili být v klidu se sebou. A to se nedá koupit. Nedá se zrychlit. Nedá se „vyřešit“ v pěti sezeních.

Když se terapie rozjede příliš rychle - co dál?

Nejste jediný. Nejste „zlý klient“. Nejste „slabý“. Jste člověk, který potřebuje čas. A to je v pořádku.

Podle prognózy odborníků z INPSY FSS MU by se do roku 2026 mělo snížit počet negativních zkušeností s terapií o 25 %. Důvod? Terapeuti se učí. Více se školí. Více se ptá. Více respektují tempa klientů.

A vy? Vy můžete začít už teď. Když se cítíte přetížení, neříkejte si: „Musím to zvládnout.“ Řekněte si: „Mám právo zpomalit.“

Terapie není závod. Je to cesta, kterou jdete sám se sebou. A někdy je největší pokrok právě v tom, že jste se zastavili. A nechali si čas. A zase se podívali na své tělo. A řekli: „Ještě ne.“