Kognitivní omyly o jídle a těle nejsou jen „špatné myšlenky“ - jsou to pevně zakotvené přesvědčení, která drží lidi v pasti poruch příjmu potravy. Představte si, že jedno jablko znamená pro vás 1 kg tělesné hmotnosti. Nebo že když sníte dort, ztratíte kontrolu navždy. Tyto myšlenky nejsou realistické, ale pro někoho s poruchou příjmu potravy jsou naprosto pravdivé. A právě tyto zkreslení jsou cílem kognitivně behaviorální terapie (KBT) - nejen je poznat, ale přepsat je od základů.
Co jsou kognitivní omyly a proč jsou tak nebezpečné?
Kognitivní omyly jsou automatické, často nevědomé myšlenky, které zkreslují skutečnost. U lidí s poruchami příjmu potravy se projevují jako absolutní pravidla: „Jídlo je buď dobré, nebo špatné“, „Když jsem tlustý, jsem neúspěšný“, „Když sním, jsem špatný člověk“. Tyto myšlenky nevznikají z ničeho - vznikají z dlouhodobého trápení, sociálních tlaků, rodinných vzorů a často i z toho, že dítě se naučilo, že jídlo je odměnou, trestem nebo způsobem, jak získat pozornost.
Podle studie Bruchové z roku 1980, citované v českých terapeutických materiálech, příjem potravy u lidí s PPP často není spouštěn hladem, ale emocemi - úzkostí, smutkem, pocitem nevlastnění. Dítě, které dostává cukrovinky, když je smutné, se naučí: „Když se cítím špatně, musím jíst“. A později to přejde do formy přejídání, zvracení nebo extrémního omezení - všechno proto, aby se „zvládla“ emocionální bolest.
Nejčastější typy těchto zkreslení:
- Dichotomické myšlení: „Buď jsem v perfektní formě, nebo jsem úplný neúspěch.“
- Emocionální úsudky: „Cítím se tlustý - tedy jsem tlustý.“
- Magnifikace: „Jedno jídlo mi přidá 2 kg.“
- Katastrofizace: „Když to sním, ztratím kontrolu a nikdy se nevysvobodím.“
- Osobnízace: „Když jsem přejedl, znamená to, že jsem špatný člověk.“
Tyto myšlenky nejsou jen „negativní“. Jsou paralyzující. A protože jsou automatické, lidé je považují za pravdu - ne za zkreslení.
Jak KBT pracuje s těmito omyly?
Kognitivně behaviorální terapie není o tom, „myslet pozitivně“. Je o tom, zkoušet, zda vaše myšlenky opravdu sedí na realitě.
Terapeut vás neřekne: „Nemusíš si to myslet.“ Místo toho vás vede k behaviorálnímu experimentu. Například: „Zkus sníst dort bez toho, abys se zvracel. A pak zapiš, co se skutečně stalo.“
Většina lidí se bojí - „Když to sním, zemřu“ nebo „Zítra budu o 5 kg těžší“. Ale když to udělají, zjistí: „Nezemřel jsem. Nezvětšil jsem se. Pocítil jsem úzkost, ale přežil jsem ji.“
Podle metaanalýzy Hofmeier et al. (2018), která analyzovala 2 845 pacientů, KBT vedla ke zlepšení u 50-60 % lidí s bulimií nervosou a binge eating poruchou. To znamená, že téměř každý druhý, kdo se do terapie pustí, dosáhne významného pokroku.
Terapie funguje na třech úrovních:
- Automatické negativní myšlenky: „Jsem hrozný, protože jsem snědl tuto pizzu.“
- Mezilehlá přesvědčení: „Když jím, ztrácím kontrolu.“
- Jádrové přesvědčení: „Nezasloužím si jíst.“
Nejhlubší úroveň je ta, která se nejvíce drží. „Nezasloužím si jíst“ není myšlenka - je to identita. A právě tady KBT začíná být silná. Terapeut vás vede k otázce: „Kdo vám to řekl? Kdy jste to poprvé začali věřit? A co by se stalo, kdybyste to nevěřili?“
Proč KBT funguje lépe než jiné metody?
Neexistuje jedna „nejlepší“ terapie pro všechny, ale KBT má jednu výhodu: je cílená a měřitelná.
Porovnejte ji s interpersonální terapií (IPT), která se zaměřuje na vztahy, nebo dialektickou behaviorální terapií (DBT), která učí regulaci emocí. KBT se nezabývá tím, „proč jste takhle vyrůstali“, ale tím, „co děláte teď, když vidíte jídlo“.
Studie Linardon et al. (2017) ukázala:
- KBT: 55 % úspěšnost v ukončení kompenzačních chování (zvracení, výhodné cvičení) po 20 sezeních
- IPT: 35 %
- DBT: 40 %
Přitom KBT má i rozšířenou verzi - KBT-E, kterou vyvinul Christopher Fairburn. Ta je navržená pro komplexnější případy, včetně anorexie nervosy, a dosahuje až 65 % úspěšnosti. Její výhoda je v tom, že nejen pracuje s myšlenkami, ale i s tělesnými příznaky, návyky a strukturou jídel.
Proč to funguje? Protože se zaměřuje na konkrétní chování - ne na „příčiny“. A právě to je pro mnohé lidí s PPP klíčové. Nemusíte znát, proč jste se naučili jíst jen když jste smutní. Stačí, když se naučíte jíst i když jste smutní - a zjistíte, že svět nespadne.
Kdo KBT opravdu pomůže? A kdo ne?
KBT není zázračná lék. Je to nástroj - a jako každý nástroj, funguje jen, když je použit správně.
Nejlepší výsledky mají lidé:
- S vysokou kognitivní flexibilitou (schopnost přemýšlet jinak než „vždycky tak“)
- S BMI nad 15
- Kteří mají podporu rodiny
- Kteří jsou ochotni dělat domácí úkoly
Podle studie K. Malia & A. Brannagan (2005), 82 % lidí, kteří pravidelně vedení jídelního deníku, dosáhlo klinicky významného zlepšení. Ti, kdo deník nevedli, se zlepšili jen o 45 %.
Největší rizika jsou u lidí:
- S chronickou poruchou (délka trvání více než 8 let)
- S těžkou somatickou komorbiditou (např. srdeční problémy, osteoporóza)
- Kteří mají nízký IQ (pod 90) a těžko identifikují myšlenky
- Kteří nemají přístup k kvalifikovanému terapeutovi
U těchto lidí KBT sama nestačí. Vyžaduje kombinaci s lékařskou péčí, nutriční podporou a často i léčbou léky. A v ČR je to problém - jen 32 z 1 500 registrovaných psychoterapeutů má specializaci na PPP.
Co říkají lidé, kteří KBT prošli?
Na českém fóru Poruchy-prijmu.cz uživatelka „Aneta_27“ napsala po 18 měsících: „Behaviorální experiment s jídlem bez rituálů byl hrozný. Ale po třech měsících jsem přestala zvracet.“
Na Redditu uživatel „RecoveryStruggle“ píše: „KBT mi pomohla poznat omyly, ale nedokázala řešit kořenovou bolest.“
Obě tvrzení jsou pravdivá. KBT není o tom, „vyřešit dětství“. Je o tom, „přežít dnes“. A to je pro mnohé dostačující. Když přestanete zvracet, přestanete se vyhýbat jídlu, přestanete se cítit jako „špatný člověk“ - už to není malý krok. To je základ pro další léčbu.
Průzkum Mentem.cz z roku 2022 ukázal: 68 % pacientů hodnotilo KBT jako „spíše nebo velmi užitečnou“. Ale 22 % řeklo, že „neúčinná“. Hlavní důvody? Nedostatečná podpora rodiny (45 %), neschopnost tolerovat úzkost (38 %) a špatná kvalifikace terapeuta (27 %).
Co potřebujete, abyste KBT začali?
Terapie trvá 20-40 sezení, každé 50 minut, obvykle 1-2x týdně. Od pátého sezení se doporučuje zapojit nutričního poradce. Terapeut musí mít certifikaci v KBT a specializaci na PPP - v ČR to nabízí jen tři místa: Všeobecná fakultní nemocnice, Univerzita Karlova a Česká asociace kognitivně behaviorální terapie.
Cena sezení je 1 200-2 500 Kč. Veřejné zdravotní pojištění hradí KBT jen u bulimie nervosy a BES - ne u anorexie. A to je velký problém. Podle České lékařské komory (2022) 45 % lidí přeruší terapii kvůli financím.
Nejúčinnější technikou je „duoová myšlenková nahrávka“: zaznamenáte automatickou negativní myšlenku („Jsem tlustý, když sním“) a pak si vytvoříte vyváženou verzi („Jedl jsem, protože jsem měl hlad. To neznamená, že jsem tlustý.“). Studie Solen.sk (2015) ukázala, že po 12 týdnech tato technika zvyšuje kognitivní flexibilitu o 35 %.
Cesta dopředu: Co se děje v ČR a v Evropě?
Na začátku roku 2023 Ministerstvo zdravotnictví schválilo nový kód pro hrazení KBT i u anorexie nervosy. To je velký krok. Dříve se lidé s anorexií museli platit sami - a většina z nich nemohla.
Do roku 2025 má být počet certifikovaných terapeutů KBT pro PPP v ČR zvýšen z 32 na 75. To je stále málo, ale je to začátek.
Na Oxfordu testují aplikaci „Recovery Record“, která pomocí umělé inteligence analyzuje zápisy jídel a identifikuje kognitivní omyly s přesností 87 %. To znamená, že budoucnost bude v kombinaci terapie s technologií - a to je slibné.
WHO předpovídá, že do roku 2030 bude KBT-E standardní léčbou všech forem PPP v EU. Česká republika se k tomu snaží přizpůsobit - ale stále chybí peníze, lidé a povědomí.
Prevalence PPP v ČR je 3,8 % populace - to je o 1,2 % více než v průměru EU. A poptávka po KBT roste o 9 % ročně. To znamená: problém je tu, a nezmizí. Ale řešení existuje. A funguje.
Co můžete udělat dnes?
Než začnete terapii, zkuste si položit tři otázky:
- Co si myslím o jídle, které je „špatné“? Proč? Kdo mi to řekl?
- Co se stane, když toto jídlo sním? Co se stane skutečně - ne to, co si představuji?
- Kdo jsem, když nejsem „ten, kdo jí“ nebo „ten, kdo nejí“?
Nemusíte mít odpovědi. Stačí, když začnete ptát se.
Kognitivní omyly nejsou vaši vina. Jsou výsledkem toho, jak jste se učili přežívat. Ale můžete se naučit přežívat jinak. Bez zvracení. Bez vyhýbání. Bez toho, abyste se cítili špatně jen proto, že jste jedli.
Nejde o to, abyste „ztratili váhu“. Jde o to, abyste získali život - bez pevně zakotvených omylů, které vás drží v kleci.
Co je rozdíl mezi kognitivními omyly a normálními negativními myšlenkami?
Kognitivní omyly jsou systematická, trvalá a přesvědčivá zkreslení, která se opakují v různých situacích. Například „Jsem špatný, když jím“ platí pro všechna jídla, všechny dny a všechny kontexty. Normální negativní myšlenky jsou dočasné a kontextové - například „Dnes jsem se necítil dobře, takže jsem nejedl“. Kognitivní omyly jsou jako filtry, které zkreslují celou realitu - ne jen jednu chvíli.
Může KBT pomoci i u anorexie nervosy?
Ano, ale jen v rozšířené verzi - KBT-E. Tradiční KBT byla původně navržená pro bulimii, ale od roku 2008 Fairburn vyvinul verzi, která zahrnuje i tělesné příznaky, hmotnost, strukturu jídel a strach z příjmu potravy. V ČR je KBT-E již dostupná v některých specializovaných centrech, ale není ještě plně hrazena z veřejného pojištění pro anorexii - to se mění od května 2023.
Proč je domácí úkol, jako jídelní deník, tak důležitý?
Jídelní deník není o tom, „počítat kalorie“. Je o tom, „pozorovat“ - kdy jíte, proč jíte, jak se cítíte před a po jídle. To vám ukáže vzory, které jste si nikdy nevšimli. Studie ukazují, že 82 % lidí, kteří pravidelně vedení deník, dosáhlo významného zlepšení. Bez něj je terapie jako léčba bez diagnostiky.
Co když mám strach z expozice jídlu? Nemůžu to zvládnout.
Strach je normální. KBT nezačíná tím, že vás vysadí do vody. Začíná malými kroky - například: „Zkus jíst s někým, kdo vám je v pohodě“. Nebo: „Zkus sníst jedno jídlo bez kontroly kalorií“. Terapeut vás nevnucuje, ale vás vede. Pokud se cítíte přetížení, řekněte to. Pravda je: největší strach je v hlavě. Až to jídlo skutečně sníte, zjistíte, že to nebylo tak hrozné, jak jste si to představovali.
Je KBT vhodná pro muže s poruchami příjmu potravy?
Ano. I když se PPP často považují za „ženský problém“, 1,2 % mužů v ČR trpí poruchou příjmu potravy - a to je skutečně vysoké číslo. KBT funguje stejně dobře u mužů jako u žen. Muži často trpí jinými omyly - například „musím být svalnatý, jinak nejsem muž“ nebo „když jím, ztrácím kontrolu nad tělem“. Tyto omyly se dají přepsat stejně jako ty ženské. Problém je, že muži se často nehlásí kvůli stydění.
Napsat komentář