Náklady na psychoterapeutické vzdělání: Proč je investice tak vysoká

Stát se psychoterapeutem v České republice není jen otázka zájmu o lidi. Je to finanční a časový závazek, který připomíná spíše zakoupení univerzitního studia - jen že to trvá déle a stojí víc. Mnoho lidí se diví, proč terapeutické sezení stojí 1 000 Kč a více. Ale když se podíváte na to, co musí terapeut zaplatit než začne pracovat, všechno začne dávat smysl.

Co vlastně zaplatíte, když se chystáte stát psychoterapeutem?

Nejzákladnější část nákladů je samotný vzdělávací program. Akreditované kurzy, jako například ty od G-I nebo PVŠPS, stojí kolem 280 000 Kč. To není cena za nějaký kurz na Coursera. Je to pětiletý proces, který zahrnuje přes 1 500 hodin výuky, supervize a osobní terapie. Představte si, že každý rok musíte navštěvovat čtyři třídenní setkání - to je 12 dní ročně, kdy jste mimo práci, rodinu a běžný život. A to je jen začátek.

Navíc musíte absolvovat 19 jednodenních setkání s peer skupinou, 5 celodenních náslechů psychoterapie - a to nejsou jen náhodné hodiny. Každá z těchto částí je pečlivě strukturovaná, aby vás připravila na skutečnou práci s lidmi, kteří prožívají krizi. A všechno to musíte zaplatit. Samozřejmě ne všechno najednou. Většina škol nabízí splátky - například dvě splátky ročně po 28 000 Kč. Ale i tak to znamená, že během pěti let zaplatíte přes 280 000 Kč jen za výuku.

Co se v tom vzdělávání vlastně děje?

Není to jen poslouchání přednášek. Psychoterapeutické vzdělání má tři pilíře, které se nejdou oddělit. První je teoretické vzdělání - naučíte se, jak fungují různé přístupy: psychodynamický, kognitivně-behaviorální, humanistický. Druhý je sebezkušenostní výcvik - to znamená, že musíte absolvovat vlastní psychoterapii. Ano, vy jako budoucí terapeut musíte být klientem. To není volitelné. Musíte projít tím, co vaši klienti prožívají. A to stojí. Každá hodina osobní terapie stojí kolem 1 000 Kč, a potřebujete jich minimálně 50. To je jen 50 000 Kč.

Třetí pilíř je supervize. Každý terapeutický případ, který budete pracovat, musíte projít s odborníkem. Každá hodina supervize stojí 100 Kč - a potřebujete jich tisíce. To je další výdaj, který není zahrnut v základní ceně kurzu. A pak jsou ještě poplatky za zkoušky: 1 100 Kč za teorii, 2 200 Kč za podání závěrečné práce a 3 300 Kč za její obhajobu. Celkem to je dalších 6 600 Kč.

Co se skrývá za těmi dalšími náklady?

Když jste na výcviku, nemůžete jen tak sedět doma. Většina kurzů se koná v Praze, Brně nebo v malých městečkách, jako je Hlavice. Cestovné, ubytování, strava - to všechno se sčítá. Někdo, kdo absolvoval vzdělávání v roce 2023, odhadl, že jen na cestování a ubytování utratil 50 000 Kč. To je pět procent z celkových nákladů - a to jen za pět let. A když máte děti, partnera nebo úvěr, tak tohle ještě zvyšuje tlak.

Ještě jedna věc: nemůžete si to dovolit jen tak. Většina lidí, kteří se vzdělávají, má plný úvazek nebo jiné povinnosti. To znamená, že musíte pracovat, zároveň se učit a zároveň absolvovat terapii. Průzkum ukazuje, že 78 % studentů muselo upravit svou práci nebo dokonce změnit zaměstnání, aby se to stalo možným. A to všechno za peníze, které nebudou přímo vydělávat - až po pěti letech.

Proč to vůbec stojí tolik?

Je to otázka kvality a bezpečnosti. Psychoterapie není jako kosmetická procedura. Pokud se něco pokazí, může to mít dlouhodobé důsledky. Lidé, kteří přijdou k terapeutovi, jsou v krizi. Někdo má deprese, někdo má PTSD, někdo se snaží přežít ztrátu. A terapeut musí být schopen to zvládnout - ne jen teoreticky, ale prakticky, emocionálně, eticky.

Standardizované vzdělávání od roku 2012 zavedlo pravidla, která zajišťují, že každý terapeut má stejně hlubokou přípravu. To znamená, že když jste klientem, víte, že ten, kdo vás vede, prošel tím samým procesem jako všichni ostatní. A to je důvod, proč se ceny neznižují. Pokud by se vzdělání zjednodušilo, ztratilo by se důvěryhodnost. A lidé by přestali věřit, že terapie může pomoci.

Co se děje s cenami terapie pro klienty?

Terapeut, který dokončil vzdělání, nemůže okamžitě začít vydělávat 1 500 Kč za hodinu. První roky pracuje jako junior - a často za 1 000 Kč nebo méně. Ale i tak, když klient platí 1 200 Kč za sezení, tak většina z toho jde na náklady: nájem kanceláře, pojištění, administrativu, další supervizi. A pak je tu ještě daň.

Průměrná cena terapie v Praze je dnes 1 100 Kč za 50 minut. To je o 29 % více než v roce 2019. Ale když si spočítáte, kolik terapeut musel investovat do vzdělání, tak 1 100 Kč už nevypadá tak vysoko. Většina terapeutů potřebuje tři až pět let, než si vydělá zpět náklady na vzdělání. A to ještě nezahrnuje, že mnozí musí dál platit za supervizi i po absolutoriu.

Je to spravedlivé? A proč to někdo dělá?

Je to nespravedlivé, pokud se podíváte na příjmy. V Česku je průměrná mzda kolem 40 000 Kč měsíčně. Abychom si zaplatili vzdělání za 500 000 Kč, potřebujeme přes 12 měsíců čistého příjmu - a to jen na vzdělání. A potom začneme pracovat - ale ne jako zaměstnanec, ale jako samozájemce. Bez penzí, bez nemocenské, bez příspěvků na zdravotní pojištění.

Ale přesto to dělá mnoho lidí. Proč? Protože to není o penězích. Je to o tom, že chcete být tam, kde je potřeba. Když klient řekne: „Děkuju, teď už to zní jinak“, tak to nejde zaplatit žádnými částkami. A protože je to tak, tak i když je vzdělání drahé, 92 % absolventů říká, že by to udělali znovu.

Co se mění v budoucnu?

Od ledna 2024 platí nová vyhláška Ministerstva zdravotnictví, která stanovuje jednotné požadavky na vzdělávání. To je krok k transparentnosti. A v říjnu 2023 začala Psychoterapeutická společnost projekt „Transparentní vzdělání“, který má za cíl zveřejnit všechny náklady všech škol. To je důležité - protože lidé mají právo vědět, co platí.

A ještě něco: v roce 2025 by měl být spuštěn systém částečného státního přispění na psychoterapeutické vzdělání. To by mohlo změnit hru. Pokud by stát přispěl třeba 30 %, pak by se náklady snížily na 350 000 Kč. To by otevřelo cestu lidem, kteří nemají finanční rezervy, ale mají chuť pomáhat.

Trh se také mění. V roce 2024 je v Česku 1 842 akreditovaných psychoterapeutů. Ale počet lidí, kteří potřebují terapii, roste. A s ním roste i poptávka po kvalitních odbornících. To znamená, že v budoucnu se náklady na vzdělání nebudou snižovat - ale možná se stanou přístupnějšími.