Stojíte před výběrem terapeuta a ptáte se: Je důležitější, aby byl starší a měl desítky let zkušeností, nebo stačí, když je mladý, ale plný energie a empatie? Mnoho lidí si myslí, že čím starší terapeut, tím lépe. Ale realita je složitější. Věk a počet let praxe nejsou zárukou úspěchu. A často ani nejsou tím nejdůležitějším.
Co vlastně dělá psychoterapii úspěšnou?
Počet let, co terapeut pracuje, se počítá v kvalitě, ne v počtu kalendářních let. Dva terapeuti s 15 lety praxe mohou být úplně jiní. Jeden je vypálený, zatímco druhý stále hledá nové způsoby, jak pomoci. Proč? Protože úspěch terapie nezávisí na tom, kolik let jste byli v kanceláři, ale na tom, jak dobře dokážete být přítomný.
Podle výzkumů z Masarykovy univerzity (2023) a České asociace pro psychoterapii (2023) je klíčem úspěchu terapeutický vztah. Ne technika. Ne titul. Ne věk. Až 92 % klientů říká, že nejdůležitější je, když terapeut skutečně naslouchá. Ne jen s ušima, ale s celou osobou. Když se necháte cítit, ne jako případ, ale jako člověk.
Terapie není výuka. Není to, že někdo vám řekne, co máte dělat. Je to cesta, kterou procházíte spolu. A když se ten druhý neztratí ve svých teoriích, když nezakopne o své vlastní bolesti, když nezakryje nejistotu za slovy jako „to je normální“ - tehdy se stane něco skutečného.
Zkušenosti neznamenají jen „délku praxe“
Je pravda, že terapeut s 20 lety praxe má větší šanci, že se naučil, jak zvládat těžké případy - poruchy osobnosti, komplexní traumata, dlouhodobé deprese. Podle dat z let 2020-2022 dosahují terapeuti s více než 15 lety praxe v těchto případech úspěšnost 68 %. Ti s méně než 5 lety praxe mají 52 %.
Ale to neznamená, že mladší terapeut nemůže být skvělý. Zkušenost není jen počet let. Je to to, co jste zpracovali. Kdo prošel vlastní terapií, kdo pravidelně chodí na supervision, kdo se nezavřel do „odborné role“, ten má větší šanci být skutečně užitečný. I když má jen tři roky praxe.
Naopak - terapeut, který sedí v kanceláři 25 let, ale neudělal ani jednu vlastní terapii, nechodí na školení a nezpracovává své emoce - je nebezpečný. Může vás přenášet své vlastní bolesti, nechat se pohltit vašimi problémy, nebo se schovat za „odborný jazyk“. A to je škodlivé. Výzkum z Inpsy.fss.muni.cz (2023) varuje: nedostatečná vnitřní stabilita terapeuta může klientovi způsobit újmu.
Věk? To je jen číslo.
Když jste vybrali terapeuta jen proto, že je o 20 let starší než vy - jste v podstatě vybrali otce, ne terapeuta. Věk sám o sobě nezaručuje moudrost. Může znamenat, že je unavený, zatvrzelý, nebo se drží starých návyků. Nebo naopak - může znamenat, že má hlubokou příběhovou zkušenost, kterou dokáže přenést.
Na druhé straně - mladý terapeut může být více v kontaktu s dnešními problémy: sociální média, burn-out, identitní krize, izolace. Může lépe pochopit, jak se cítíte, když jste 25 a nevíte, co dělat s životem. A to je důležité. Nezáleží na tom, kolik máte let, ale na tom, jestli je terapeut živý.
Psychologie.cz (2023) to říká přesně: „Duše pozná, co léčí a co je jen náhražka.“ Když se terapeut úplně uzavře, když se chová jako robot s diplomem - není to terapie. Je to představení. A to nelečí.
Co klienti opravdu chtějí?
Nejsou to tituly. Nejsou to certifikáty. Nejsou to roky praxe.
Podle dotazníků klientů:
- 92 % říká: „Důležité je, že mě terapeut skutečně slyší.“
- 87 % říká: „Potřebuji cítit, že můžu důvěřovat.“
- 78 % říká: „Potřebuji nástroje, které mi pomůžou v každodenním životě.“
- Pouze 23 % říká: „Věk mi je důležitý.“
- Pouze 31 % říká: „Počet let praxe je pro mě klíčový.“
Takže když se ptáte: „Měl bych jít k staršímu terapeutovi?“ - odpověď je: Ne. Měl byste jít k tomu, kdo vás nechá být tím, kdo jste.
Co hledat, když vybíráte terapeuta?
Neptejte se: „Kolik let pracuje?“
Zeptejte se:
- Co dělá, když se v sezení objeví ticho? - Zda se vyhne nebo ho využije jako prostor pro přemýšlení.
- Co říká, když se necítíte dobře? - Zda vás odsuzuje, nebo se ptá: „Co se právě děje?“
- Je schopný přiznat, že neví? - Skuteční terapeuti nevědí všechno. A umí to říct.
- Je jeho přístup flexibilní? - Neříká: „Tady je moje metoda.“ Ale: „Co vám funguje?“
- Je přístupný i mimo sezení? - Ne jako „nemůžu odpovídat“ - ale jako „můžeme se domluvit na krátkém rozhovoru, když se něco vyskytne“.
Nejde o to, jestli má terapeut 30 nebo 55 let. Jde o to, jestli má vnitřní klid. Jestli je schopen být v kontaktu s vámi, bez toho, aby se ztrácel ve svém ego, svých strachu nebo svých teoriích.
Když terapie nejde - co dělat?
Ne každá terapie funguje. A to je v pořádku. Ale když se po pěti sezeních necítíte lépe - nebo se dokonce cítíte hůř - nejste „nepříjemný klient“. Možná je terapeut jen špatně vybírá.
Nezůstávejte u něj jen proto, že je „známý“ nebo „má titul“. Pokud vás terapeut nechává cítit se jako „případ“, pokud vás odsuzuje, pokud vám vždycky říká „to je normální“, pokud se vyhýbá těžkým tématům - změňte terapeuta.
Terapie není návštěva u lékaře, kde musíte trpět. Je to cesta, která vás má vést k větší svobodě. A když vás to nevede - je to špatný partner na cestě. Ne vina vaše. Jen špatná volba.
Závěr: Kdo vás opravdu pomůže?
Nejlepší terapeut není ten, co má nejvíce let praxe. Ne ten, co má největší titul. Ne ten, co je nejstarší.
Nejlepší terapeut je ten, kdo vás nechá být. Kdo vás nechá být smutného, zlobného, zmateného, strašeného. Kdo vás nechá být bez toho, aby musel všechno „napravit“. Kdo vás nechá být - a přesto vás neopustí.
Ono to není o věku. Je to o přítomnosti. O tom, jestli je terapeut dostatečně vnitřně zralý, aby se neztratil ve vašich problémech. A zároveň dostatečně živý, aby se s vámi neztratil ve svém vlastním světě.
Nejde o to, kolik let máte za sebou. Ale o tom, kolik života máte uvnitř.
Napsat komentář