Senzomotorická psychoterapie pro trauma: Jak léčit PTSD přes tělo

Uvědomujete si, že když se něco ztratí v těle, neznamená to, že se to ztratilo v mysli? Trauma nečeká, až se vyjádří slovy. Často se ukryje v napětí v ramenou, v neustálém srdcovém bušení, v tom, že nemůžete sedět v místnosti s mužem bez pocity, že musíte utéct. Když slova selhávají, tělo hovoří. A právě tam začíná senzomotorická psychoterapie.

Co je senzomotorická psychoterapie a proč funguje?

Senzomotorická psychoterapie není jen další forma hovoru o minulosti. Je to přístup, který věří, že trauma se neukládá jen v paměti - ukládá se v těle. Když člověk zažije něco nevydržitelného - násilí, nehodu, zanedbání v dětství - jeho nervový systém se zablokuje. Nezvládne vyrovnat se s energií strachu nebo bezmoci. Tato energie se neodpustí. Zůstane jako tajný stres, který se projevuje jako chronická bolest, úzkost, nespavost nebo odstup od světa.

Tato metoda vznikla v 70. letech 20. století od amerického biologa a psychoterapeuta Petera A. Levineho. V knize Waking the Tiger: Healing Trauma z roku 1997 popsal, jak zvířata v přírodě, po tom, co uniknou predátorovi, třesou se, aby uvolnily přebytečnou energii. Lidé to neudělají. Místo toho se zadrhávají. Senzomotorická psychoterapie pomáhá tělu dokončit to, co se při traumatu nezvládlo.

Není to magie. Je to neurobiologie. Když se tělo naučí znovu cítit bez paniky, nervový systém začíná přesouvat z režimu „běž“ nebo „zůstaň“ do režimu „bezpečí“. To je klíč. Nejde o to, aby jste zapomněli, co se stalo. Jde o to, aby vaše tělo přestalo myslet, že je stále v nebezpečí.

Jak probíhá terapie? Tři fáze, které změní život

Terapie neprobíhá náhodně. Má jasnou strukturu, která zabraňuje přehřátí a umožňuje bezpečné zpracování.

1. Stabilizace (3-6 měsíců): Nejprve se naučíte cítit své tělo. Jak se dýchá, kde cítíte napětí, kde se cítíte „zablokovaní“. Používají se techniky jako pomalý dech v poměru 1:2 (výdech je dvakrát delší než nádech), který aktivuje klidnou větev nervového systému. Cílem je zvýšit toleranci k tělesným pocitym - od 10 minut na 60 minut během několika měsíců.
2. Přímá práce s traumatem (6-12 měsíců): Teprve teď se pomalu, v malých krocích, vrátíte k příběhu. Ale ne slovy. Tělem. Terapeut vás vede, aby jste vycítili, kde v těle se objevuje strach, kde se zatváříte, kde se vám zatváří krk. Nejde o to, aby jste si připomněli všechno. Jde o to, aby tělo dokončilo to, co se při události nezvládlo - třeba pohyb, který jste nemohli udělat, nebo křik, který jste nemohli vydat.
3. Integrace (3-6 měsíců): Zde se vše spojuje. Naučíte se, že teď už nejste ten, kdo byl napaden. Můžete sedět v kavárně, můžete se dotknout někoho, můžete říct „ne“ bez pocitu viny. Tělo se naučilo, že bezpečí je možné.

Celá terapie trvá průměrně 12-24 měsíců. To zní dlouho. Ale když jste 15 let žili s tím, že každý krok je jako krok po minách, je to krátká cesta k svobodě.

Pro koho je to vhodné? Kdo z toho vyžije?

Není to metoda pro každého. Ale pro mnohé je to poslední naděje.

Nejúspěšnější jsou lidé s:

• komplexním traumatem - například dlouhodobé násilí v rodině, zanedbání v dětství
• disociací - pocit, že jste „mimo“ své tělo, že se to děje někomu jinému
• somatizací - chronické bolesti, nevysvětlitelné závratě, problémy s trávením, které neodpovídají fyzickým příčinám
• nízkou verbální expresivitou - nemůžete nebo nechcete mluvit o tom, co se stalo

Studie ukazují, že u klientů s vývojovým traumatem, kde kognitivně-behaviorální terapie (CBT) selhává u 80 %, senzomotorická psychoterapie pomáhá 70 %. U disociace je úspěšnost 60-70 %, zatímco tradiční metody dosahují jen 30-40 %.

Ale není to zázrak. Nefunguje u lidí s akutní psychózou, těžkými poruchami osobnosti ve fázi dekompenzace nebo u těch, kteří nejsou připraveni cítit své tělo. Pokud se vám to zdá příliš „těžké“, možná je to právě ten signál, že potřebujete právě toto.

Co říkají lidé, kteří to zkusili?

Podle projektu „Trauma v českém kontextu“, který zmapoval 142 lidí, kteří absolvovali senzomotorickou terapii:

• 78 % hlásí výrazné zlepšení schopnosti regulace emocí
• 65 % zaznamenalo pokles tělesných projevů - bolestí, úzkostí, neustálého napětí
• 58 % říká, že se jejich vztahy zlepšily - mohou být blíž, mohou se dotýkat, mohou říct „potřebuji pomoc“

Jedna žena z Prahy, která prožila sexuální násilí v dětství, řekla: „Po osmi měsících jsem poprvé za 15 let schopná sedět v místnosti s mužem bez panické úzkosti. Předtím jsem musela mít otevřené dveře a židli tak, abych mohla rychle utéct.“

Ale není to jen světlo. 22 % lidí zažilo krátkodobé zhoršení - tzv. „terapeutický krizový bod“. Jeden muž z Brna napsal na Redditu: „Po 10 sezeních jsem zažil flashback, který mě zastavil na tři dny. Terapeutka mě nedokázala stabilizovat.“ To je důvod, proč kvalifikace terapeuta je kritická. Není to jen o technikách. Je to o schopnosti vás držet, když se začnete rozpadat.

Co stojí a kde to najít v ČR?

Individuální sezení stojí mezi 1 200 a 2 500 Kč. Skupinová terapie je levnější - 800 až 1 500 Kč za hodinu. V ČR je k září 2023 certifikováno pouze 42 senzomotorických terapeutů. Většina pracuje v těchto centrech:

• Praha: Centrum pro trauma a trauma senzitivní péče (založeno 2018)
• Brno: Trauma centrum Morava (2020)
• Ostrava: Trauma centrum Slezsko (2021)

Od ledna 2024 jsou senzomotorická sezení hrazena zdravotními pojišťovnami pro klienty s diagnostikovanou PTSD - až 20 sezení ročně. To je velký krok. Znamená, že už není jen luxus pro ty, kdo si to mohou dovolit.

Kdo může být terapeutem? A proč to není žádná „praktikantka“?

Ne každý, kdo se naučil nějaké pohybové techniky, může vést senzomotorickou terapii. Certifikace je náročná. V ČR ji nabízí dvě instituce:

• Pro Terapie z.s.: 24 měsíců, 320 hodin výuky, 100 hodin supervize, cena 85 000 Kč
• Česká asociace pro psychoterapii: 200 hodin výuky, cena 72 000 Kč

Terapeut musí mít nejen znalosti neurobiologie stresu, ale i minimálně 50 hodin osobní senzomotorické terapie. Musí umět rozpoznat 15+ tělesných projevů traumatu - od ztuhlého krku přes nepravidelný dech až po náhlý záblesk tělesného napětí.

Problém je, že v roce 2022 bylo v ČR zaznamenáno 17 případů nekvalifikovaného poskytování „senzomotorické terapie“. Lidé, kteří se jen naučili „dýchací cvičení“, se začali nazývat terapeuty. A to vedlo k reviktimizaci - k dalšímu zranění. To je důvod, proč je důležité zkontrolovat certifikaci. Není to jen o penězích. Je to o bezpečí.

Co říkají odborníci? Kritika a podpora

Prof. Zuzana Štěpánková z Masarykovy univerzity říká: „Senzomotorická terapie snižuje příznaky PTSD u dětí o 68 % - oproti 42 % u standardní terapie.“

Dr. Kateřina Musilová: „Přináší revoluční změnu v pojetí traumatu jako výlučně psychického jevu.“

Ale není to bez kritiky. PhDr. Jiří Horák upozorňuje: „Podceňuje psychosociální kontext. Tělo nemůže být jen tělo - musí být spojené s myšlenkami, s historií, s tím, co se stalo v rodině, ve škole, ve společnosti.“

Prof. Vladimír Krajina varuje: „Nekvalifikovaná aplikace může vést k reviktimizaci, zejména u klientů s historií sexuálního násilí.“

Pravda je, že senzomotorická psychoterapie není odpověď na všechno. Ale je odpovědí na to, co slova nezvládla. A to je hodně.

Jaký je příští krok? A co přinese budoucnost?

Do roku 2030 očekávají evropští odborníci, že senzomotorická psychoterapie bude standardní součástí léčby traumatu ve 75 % zemí. V ČR se počet certifikovaných terapeutů zvýšil z 15 v roce 2018 na 42 v roce 2023. Růst je 23 % ročně.

Nové projekty se snaží spojit tělo s mozkem. V roce 2023 spustila Pro Terapie z.s. projekt „Neurofeedback a senzomotorika“ - klienti mají na hlavě EEG senzory, které ukazují, jak jejich mozek reaguje na tělesné cvičení. To umožňuje přesnější sledování pokroku.

Od října 2023 funguje Asociace pro senzomotorickou psychoterapii, která má za cíl vytvořit etický kodex a standardizovat vzdělávání. To je klíč k udržitelnosti. Nechceme, aby se to stalo trendy, která se ztratí, když se objeví nová. Chceme, aby se stala základní součástí léčby.

Je to cesta, která nevede k tomu, aby jste zapomněli. Ale k tomu, aby jste přestali být vězněm minulosti. Tělo si pamatuje. Ale tělo také může přežít. A zase začít žít.