Integrativní psychoterapie: Jak kombinovat různé přístupy pro osobní léčbu

Integrativní psychoterapie není nový modný trend - je odpovědí na to, že každý člověk je jiný. Když jdeš k terapeutovi s úzkostí, depresemi, problémy ve vztazích nebo pocitem, že ti něco chybí, nechceš standardní recept. Chceš něco, co se týká tebe. Integrativní psychoterapie právě to nabízí: nejde o to, jaký teoretický systém terapeut používá, ale co funguje pro tebe v tomto okamžiku.

Proč není jedna metoda dobrá pro všechny?

Představ si, že bys šel k lékaři s bolestí zad a on ti dal stejný lék jako pacientovi s astmou. Zní to absurdně, ale v psychoterapii se to stává. Existuje přibližně 500 různých terapeutických směrů - od psychoanalýzy přes kognitivně-behaviorální terapii až po tělově orientované přístupy. Každý z nich má své silné stránky, ale žádný z nich nevyřeší všechny problémy všech lidí.

John C. Norcross, jeden z nejcitovanějších psychologů na světě, říká: „Integrativní psychoterapie je jediná cesta k pokroku.“ Proč? Protože lidé nejsou statistiky. Někdo potřebuje prohloubit své porozumění dětství, jiný potřebuje naučit se dechové techniky, aby přestal mít panické útoky. Třetí potřebuje pocit bezpečí ve vztahu s terapeutem, aby vůbec mohl mluvit. Integrativní přístup to ví. Není to o tom, kdo má pravdu - je to o tom, co pomůže teď.

Jak funguje integrativní psychoterapie v praxi?

Nejde o to, že terapeut přečte knížku a pak náhodně používá techniky z různých škol. Je to složitější. Integrativní terapeut má jasný teoretický rámec, který mu umožňuje vybírat a spojovat prvky z různých přístupů - ale ne náhodně. Každá volba je založená na pozorování klienta.

Podle PhDr. Filipa Abramčuka probíhá terapie na třech úrovních:

• Tělesná úroveň: jak tělo reaguje - napětí, dech, pohyb, pocit těžkosti v hrudi.
• Emoční úroveň: co cítíš - strach, hněv, smutek, závist, úleva.
• Myšlenková úroveň: co si o sobě a světě říkáš - „Jsem nedostatečný“, „Nikdo mě nechápe“, „Nemůžu to zvládnout“.

Terapeut nejprve sleduje, na které úrovni klient nejvíce „zůstává“. Někdo mluví jen o myšlenkách - „Mám problém s prací“ - ale nikdy se nezeptá, jaký pocit má v břiše, když o tom mluví. Jiný klient se jen třese a pláče, ale neumí to slovy popsat. Integrativní terapeut ví, že změna musí probíhat na všech třech úrovních najednou. A proto může použít techniku z bioenergetiky, aby pomohl s tělem, z psychoanalýzy, aby prozkoumal minulé vztahy, a z kognitivní terapie, aby přeformuloval škodlivé přesvědčení.

Co to vlastně znamená „integrativní otevřenost“?

Výzkum z Masarykovy univerzity popisuje klíčový pojem: „integrativní otevřenost“. To není jen schopnost používat více metod. Je to postoj. Je to přesvědčení, že psychoanalýza, gestalt, systémová terapie, tělová práce - všechny mají svou hodnotu. Žádný z nich není „vyšší“ nebo „lepší“. Je to jako když kuchař používá různé koření - ne proto, že je nějaké „správné“, ale protože každý pokrm si to vyžaduje jinak.

Tento postoj je zásadní. Pokud terapeut věří, že jen jeho škola má pravdu, pak se stává integrativním jen jménem. V praxi se chová jako eklektik - náhodně kombinuje techniky bez hlubšího porozumění. Integrativní terapeut ale ví, proč používá konkrétní metodu. Ví, jak se psychoanalýza liší od systémové terapie, a jak se obě mohou doplňovat. Ví, že když klient přijde s úzkostí z dětství, může být potřeba nejprve vybudovat bezpečný vztah (systémový přístup), pak prozkoumat původ (psychoanalýza), a nakonec naučit tělo, že nyní je v bezpečí (tělová práce).

Vztah je nejdůležitější nástroj

Všechny terapeutické metody se shodují na jednom: vztah mezi klientem a terapeutem je nejdůležitější faktor úspěchu. Víc než technika, víc než teorie. Integrativní psychoterapie to vědí lépe než kdokoli jiný.

Ken Evans říká, že klient je hybatelem změny. Terapeut není „řešitel“, ale průvodce. Jeho úkolem je být přítomen - opravdu přítomen. Ne přemýšlet o dalším klientovi, ne přemýšlet, co říct dál, ale být tam, kde je klient. Pokud klient pláče, terapeut neříká „To je v pořádku“. Říká: „Vidím, jak tě to bolelo.“

Tento typ přítomnosti umožňuje klientovi otevřít se. A když se otevře, může začít měnit. Integrativní terapeut neříká: „Použiji techniku z gestaltu.“ Říká: „Co potřebuješ právě teď?“ A pak se přizpůsobí.

Co se stane, když terapeut nespojí všechno?

Integrativní přístup není snadný. Je to jako hrát hru na klavír s deseti rukama. Musíš mít jasný přehled o všech přístupech, umět je používat, ale zároveň neztratit celkový smysl. Velké riziko je „osifikace“ - kdy terapeut zafixuje svůj styl. Začne používat jen ty samé techniky, i když už nejsou vhodné. Nebo se stane „nepřizpůsobivým“ - neumí přizpůsobit se klientovi, protože je příliš zafixovaný na svou teorii.

Další problém je, že někteří terapeuti kombinují metody, ale nemají žádný rámec. Používají „něco z toho, něco z toho“ - a pak nevědí, proč to funguje nebo proč ne. Integrativní psychoterapie potřebuje konzistenci. Je to jako kuchař, který smíchá česnek, kari a čokoládu - bez důvodu. Výsledek je kvalitní jen tehdy, když má smysl.

Kdo by měl zkusit integrativní psychoterapii?

Tato metoda je ideální pro lidi, kteří:

• Už zkoušeli jiné terapie, ale necítili, že jim to opravdu pomohlo.
• Mají složité problémy - třeba úzkost + problémy ve vztazích + pocit prázdného života.
• Nejsou si jisti, co je jejich problém - cítí se „ztracení“.
• Chcete, aby terapeut poslouchal vas, ne teorii.

Není to pro každého. Pokud chceš jasný plán - „10 týdnů, 3 techniky, výsledek“ - pak by ti lépe vyhovovala kognitivně-behaviorální terapie. Integrativní psychoterapie není o rychlých řešeních. Je o hloubce. Je o tom, aby ses konečně setkal se sebou samotným - všemi částmi, i těmi, které jsi skrýval.

Jak najít správného terapeuta?

Neptávej se: „Používáš integrativní psychoterapii?“ Otázka by měla znít: „Jak poznáš, co mi právě potřebuji?“

Hledej terapeuta, který:

• Neříká: „Já používám jen systémovou terapii.“
• Umí vysvětlit, proč používá určitou metodu pro tebe - ne pro teorii.
• Je ochoten mluvit o tom, jaké přístupy zná a jak je kombinuje.
• Neříká: „To je všechno v tvojí hlavě.“ Ale: „Co se děje v tvojí těle, když o tom mluvíš?“
• Neříká: „Mám plán.“ Ale: „Co chceš zkusit dnes?“

Nech si dát čas. První sezení není test - je to zkouška vztahu. Pokud se necítíš bezpečně, pokud se cítíš jako „případ“, nebo pokud terapeut hned začne vysvětlovat teorii - jdi jinam.

Co se děje v České republice?

Integrativní psychoterapie je v Česku jedním z nejrozšířenějších přístupů. Výcviky na univerzitách - včetně Jihočeské a Karlovy - ji považují za základ. Většina terapeutů, kteří dnes pracují, používá kombinaci přístupů. Není to výjimka - je to norma.

Důvod je jednoduchý: lidé si všímají, že tradiční metody někdy selhávají. A terapeuti si všímají, že když se přizpůsobí klientovi, výsledky jsou lepší. Studie z 1. lékařské fakulty UK potvrzuje: základní principy integrativní psychoterapie jsou v podstatě totožné s principy „dobré terapie“ - jen s tím rozdílem, že zde není žádný pevný recept. Je to o přizpůsobení.

Závěr: Není to o metodě - je to o tobě

Integrativní psychoterapie není o tom, že terapeut ví víc. Je o tom, že ty víš víc o sobě - a někdo ti pomůže to slyšet. Není to o tom, jakým způsobem se měníš - je to o tom, že se měníš vůbec.

Pokud jsi unavený z toho, že ti někdo říká, co máš cítit, co máš myslet, jak máš žít - možná je čas najít někoho, kdo ti prostě řekne: „Řekni mi, co potřebuješ. A já ti pomohu to najít.“